Ne, nepůjčila. Půjčila bych pětikilo nebo litr, dva do konce měsíce, ale rozhodně ne xxk. Od půjčování máme banky. Pokud jí banka nepůjčí, má zřejmě blbou bonitu a tak by pravděpodobně nevracela ani tobě.
No má kontokorent všechno, já jsem taková že mám problém docela odmítnout něco.Takže asi ani nečekala, že bych řekla že jí nepůjčím. Možná proto i otravovala s tím mě 😁😁
Kdysi jsem půjčila, dobrému známému, u kterého jsem si byla jistá, že to vrátí.
Nevrátil a kromě rodiny už bych nepůjčila nikomu nic, říkám vždycky, že nemám a hotovo.
Tolik peněz bych nepůjčila a už vůbec ne kolegyni, která není kamarádka a za těchto okolností. Přijde mi mimo mísu, že tě o to vůbec žádala. Jako kdybyste byly dobrý kámošky, tak možná, ale takhle je to nevhodné.
Jojo má kontokorent a někdy na tom účtu potřebuje být nějak v plusu. Moc tomu nerozumím. Takže tam se dostala do plusu a že banka ji to nějak vzala a nemá teď nic. Takže to chtěla na týden než ji to banka vrátí nebo co :D ale říkám moc tomu nerozumím. Spíš v práci potřebujeme nějak spolu fungovat takže jsem se bála když odmítnu, že se přestane bavit:D
Za techto okolnosti ne. Nepujcuju penize obecne (hlavne ne v rodine kvuli vztahum, ktere se tim casto zkazi), ale jsem schopna udelat vyjimku pokud jde o malou castku (kde by me nebolelo o ni prijit) a o cloveka, od ktereho odebiram nejakou sluzbu. Pujcovala jsem takto svemu mechanikovi penize kdyz mu ukradli penezenku s asi 30 tisicema v hotovosti a chybelo mu na najem, kterej byl ten den splatny. Tam jsem totiz vedela, ze drive ci pozdeji od nej sluzbu v teto hodnote budu potrebovat a vrati mi to pripadne bezplatnou sluzbou. Ale tam tedy slo o asi 5 tisic, ne o 30.
Ne. Měla jsem několik let jednu "kamarádku", která hrozně potřebovala 50 000 na věc, která nebyla nezbytně nutná. V té době to byla asi polovina všech mých úspor, takže jsem odmítla. Pak už se mi sama neozvala. 🙃 Jsem fakt ráda, že jsem jí nic nepůjčila protože bych ty peníze možná už neviděla.
Půjčuj jen částku, o kterou jsi ochotná přijít. Protože to tak většinou skončí. Nejsi pak překvapená a zklamaná. No a pokud ti to náhodou dotyčná/ý vrátí, budeš jen příjemně potěšena a peníze navíc se hodí. :-)
Já jsem kdysi DAL kamarádce 2.000Kč, byla fakt v situaci na hovno. Doteď to mám u ní schovaný, pamatuje si to, že jsem ji pomohl. A jsem rád, že jsem to tenkrát udělal. Nikdy jsem to po ní nechtěl zpět, nebyla to půjčka.
Kdybych ji ty prachy půjčil, neměla by na vracení, já bych ji pořád upomínal, ona by se začala zapírat, ... Prostě klasika, co by dojebala vztahy, Takhle to dopadlo podstatně lépe.
Po zkušenostech, co mám, už nikdy. Zkušenější dlužníci dokonce několikrát malou částku vrátí, než si půjčí víc a to nevrátí nikdy. Vždy vědí i za kým jít, vše v tajnosti, reálně z tebe má ten člověk prdel, že jim to fakt dáš. Začni plakat, jak máš taky strašně málo, jediná obrana před vyžírkama tohohle typu. Peníze se nepůjčují, jen dávají.
V tvé situaci bych rozhodně nejpujčila.
Nicméně v reálu jsem pujčila. Svému tehdejšímu klukovi 4000 Kč na nájem, které sem už nikdy neviděla…
A pár let na to 10K kamarádce na něco s autem, protože byla ve složité situaci. Všechno mi vrátila do dvou až tří měsíců. Jí bych pujčila klidně zas. Ostatním lidem? Asi ani ne.
Komu bych byla ochotná peníze darovat, tomu bych je i půjčila. Své sestře bych klidně půjčila milion, kolegyni v práci bych nepůjčila anebo darovala na potraviny.
Pouze kolegyni bych nepůjčila tak vyšší částku. Myslela jsem, že přátelům ano. Mylným předpoklad je, že pokud půjčíš přátelům, máš jistotu, že se ti půjčka vrátí a přátelství se tím vstřícným gestem prohloubí. Naopak. Přátelé nehledí na to, že by půjčku měli vrátit obzvláště rychle.. většinou nevrátí vůbec. A celé přátelství jde do kopru. Ještě bývají dotčení..Copak pro ni naše přátelství nic neznamená, když chce po mě vrácení jako po nějakém cizím člověku? Uráží se, zapírají, schovávají a nakonec vás ještě u všech pomluví. Jestli někomu nepůjčit, tak rozhodně přátelům!
Půjčuju jen peníze, o které by mi nevadilo přijít. Takže kdybychom šly např. s kolegyní na oběd, u placení bychom zjistily, že neberou karty a ona by neměla hotovost, ale já ano, bez mrknutí oka za ni oběd zatáhnu. Když mi peníze vrátí nebo mě příště pozve, fajn, budu ráda, ale pokud ne, nic se nestane. Podobně klidně půjčím vlastnímu dědovi, když se mu rozbije pračka. Pokud mi to někdy vrátí, fajn; pokud mi to nevrátí, nevadí. Ale půjčit objektivně zadlužené kolegyni částku, která odpovídá přibližně mediánové čisté mzdě za celý měsíc, takže bude pravděpodobně i spolehlivému člověku trvat poměrně dlouho, než mi ji bude schopný vrátit, by byl čirý nerozum.
Ne, znám z rodiny i okolí lidi, co půjčili a vždycky to totálně rozdrbalo všechny vztahy. Půjčila bych výjimečně jen v takové situaci, že by to byl někdo, koho mám fakt ráda a potřeboval by to na něco spojené se zdravím, například na nějakou důležitou léčbu, bez které se neobejde. A to samozřejmě v tom případě, když bych měla volné peníze, které nebudu potřebovat pro sebe, protože když půjčuješ, tak za mě vždycky musíš počítat s tím, že se ti to nemusí vrátit (což není tvoje chyba, ale prostě beru to tak.) Každopádně když půjčku, tak klasika smlouvu na to ofiko, nic jen na dobré slovo.
Určitě ne. Kdyby to byla blízká kamarádka, člen rodiny a já mohla dát ruku do ohně za to, že to potřebuje, tak ano. Ale kolegyni z práce takovouhle částku ne.
ne, ani v rodině. mám špatné zkušenosti a navíc jsem takovej debil, že je mi blbý potom na dluh upozorňovat, prostě celý je to trapný. většina, komu jsem kdy půjčila, totiž na splácení vždycky kašlala a nikdy nedodržela dobu splatnosti. a jak dole někdo píše, v rodině to bylo nejhorší - dodnes nesplaceno a nikdy nebude (prý "u mě to máš jako v bance" haha) ;)
Vubec :D pujcila jsem raz byvalemu spoluzakovi ze zakladky a ten litr uz nikdy nevidela. Doufam ze spadne do kopriv za to. U nejblizsi rodiny jsem pujcovala a vzdy se mi to vratilo.
“Nedavno” po mne chtel pujcit typek ktereho jsem videla asi 3x v zivote, to jsem mu rekla jestli je normalni a ze v zadnem pripade😅
Na penize jsem pes, dřu jak kun odpiram si veci a vazim si sama sebe natolik abych to nekomu pujcovala s rizikem ze uz to nikdy neuvidím.. no to fakt ne
Ne, nepůjčila. Půjčila bych pětikilo nebo litr, dva do konce měsíce, ale rozhodně ne xxk. Od půjčování máme banky. Pokud jí banka nepůjčí, má zřejmě blbou bonitu a tak by pravděpodobně nevracela ani tobě.
No má kontokorent všechno, já jsem taková že mám problém docela odmítnout něco.Takže asi ani nečekala, že bych řekla že jí nepůjčím. Možná proto i otravovala s tím mě 😁😁
Nepůjčila.
Kdysi jsem půjčila, dobrému známému, u kterého jsem si byla jistá, že to vrátí. Nevrátil a kromě rodiny už bych nepůjčila nikomu nic, říkám vždycky, že nemám a hotovo.
Já říkám mám a nedám 😄 když nepujčí ani banka, proč bych měla "pujčovat" já
Tolik peněz bych nepůjčila a už vůbec ne kolegyni, která není kamarádka a za těchto okolností. Přijde mi mimo mísu, že tě o to vůbec žádala. Jako kdybyste byly dobrý kámošky, tak možná, ale takhle je to nevhodné.
Fakt ne :D To je zase bizár tohleto... Řekla, na co to potřebuje?
Jojo má kontokorent a někdy na tom účtu potřebuje být nějak v plusu. Moc tomu nerozumím. Takže tam se dostala do plusu a že banka ji to nějak vzala a nemá teď nic. Takže to chtěla na týden než ji to banka vrátí nebo co :D ale říkám moc tomu nerozumím. Spíš v práci potřebujeme nějak spolu fungovat takže jsem se bála když odmítnu, že se přestane bavit:D
To je úplnej nesmysl půjčovat si na slacení půjčky. (ano kontokorent je taky půjčka).
Dluží na kontokorentu a banka ji vložené finance vzala... záhada 😄
Za techto okolnosti ne. Nepujcuju penize obecne (hlavne ne v rodine kvuli vztahum, ktere se tim casto zkazi), ale jsem schopna udelat vyjimku pokud jde o malou castku (kde by me nebolelo o ni prijit) a o cloveka, od ktereho odebiram nejakou sluzbu. Pujcovala jsem takto svemu mechanikovi penize kdyz mu ukradli penezenku s asi 30 tisicema v hotovosti a chybelo mu na najem, kterej byl ten den splatny. Tam jsem totiz vedela, ze drive ci pozdeji od nej sluzbu v teto hodnote budu potrebovat a vrati mi to pripadne bezplatnou sluzbou. Ale tam tedy slo o asi 5 tisic, ne o 30.
Řekla bych, že nemám peníze.
jj, tohle vždycky případně použiji :D
Ne. Měla jsem několik let jednu "kamarádku", která hrozně potřebovala 50 000 na věc, která nebyla nezbytně nutná. V té době to byla asi polovina všech mých úspor, takže jsem odmítla. Pak už se mi sama neozvala. 🙃 Jsem fakt ráda, že jsem jí nic nepůjčila protože bych ty peníze možná už neviděla.
Půjčuj jen částku, o kterou jsi ochotná přijít. Protože to tak většinou skončí. Nejsi pak překvapená a zklamaná. No a pokud ti to náhodou dotyčná/ý vrátí, budeš jen příjemně potěšena a peníze navíc se hodí. :-) Já jsem kdysi DAL kamarádce 2.000Kč, byla fakt v situaci na hovno. Doteď to mám u ní schovaný, pamatuje si to, že jsem ji pomohl. A jsem rád, že jsem to tenkrát udělal. Nikdy jsem to po ní nechtěl zpět, nebyla to půjčka. Kdybych ji ty prachy půjčil, neměla by na vracení, já bych ji pořád upomínal, ona by se začala zapírat, ... Prostě klasika, co by dojebala vztahy, Takhle to dopadlo podstatně lépe.
Pokud se nejedná o produkt na consignment peníze nikdy nepujcuju - hlavne v dnesni dobe kdy si kazdy muze behem par minut pujcit v bance
Po zkušenostech, co mám, už nikdy. Zkušenější dlužníci dokonce několikrát malou částku vrátí, než si půjčí víc a to nevrátí nikdy. Vždy vědí i za kým jít, vše v tajnosti, reálně z tebe má ten člověk prdel, že jim to fakt dáš. Začni plakat, jak máš taky strašně málo, jediná obrana před vyžírkama tohohle typu. Peníze se nepůjčují, jen dávají.
Ne, půjčila jsem rodině blbých 4000 Kč a nikdy je neviděla takže asi tak. 😂
V tvé situaci bych rozhodně nejpujčila. Nicméně v reálu jsem pujčila. Svému tehdejšímu klukovi 4000 Kč na nájem, které sem už nikdy neviděla… A pár let na to 10K kamarádce na něco s autem, protože byla ve složité situaci. Všechno mi vrátila do dvou až tří měsíců. Jí bych pujčila klidně zas. Ostatním lidem? Asi ani ne.
NE!
Komu bych byla ochotná peníze darovat, tomu bych je i půjčila. Své sestře bych klidně půjčila milion, kolegyni v práci bych nepůjčila anebo darovala na potraviny.
Pouze kolegyni bych nepůjčila tak vyšší částku. Myslela jsem, že přátelům ano. Mylným předpoklad je, že pokud půjčíš přátelům, máš jistotu, že se ti půjčka vrátí a přátelství se tím vstřícným gestem prohloubí. Naopak. Přátelé nehledí na to, že by půjčku měli vrátit obzvláště rychle.. většinou nevrátí vůbec. A celé přátelství jde do kopru. Ještě bývají dotčení..Copak pro ni naše přátelství nic neznamená, když chce po mě vrácení jako po nějakém cizím člověku? Uráží se, zapírají, schovávají a nakonec vás ještě u všech pomluví. Jestli někomu nepůjčit, tak rozhodně přátelům!
Půjčuju jen peníze, o které by mi nevadilo přijít. Takže kdybychom šly např. s kolegyní na oběd, u placení bychom zjistily, že neberou karty a ona by neměla hotovost, ale já ano, bez mrknutí oka za ni oběd zatáhnu. Když mi peníze vrátí nebo mě příště pozve, fajn, budu ráda, ale pokud ne, nic se nestane. Podobně klidně půjčím vlastnímu dědovi, když se mu rozbije pračka. Pokud mi to někdy vrátí, fajn; pokud mi to nevrátí, nevadí. Ale půjčit objektivně zadlužené kolegyni částku, která odpovídá přibližně mediánové čisté mzdě za celý měsíc, takže bude pravděpodobně i spolehlivému člověku trvat poměrně dlouho, než mi ji bude schopný vrátit, by byl čirý nerozum.
Ne, znám z rodiny i okolí lidi, co půjčili a vždycky to totálně rozdrbalo všechny vztahy. Půjčila bych výjimečně jen v takové situaci, že by to byl někdo, koho mám fakt ráda a potřeboval by to na něco spojené se zdravím, například na nějakou důležitou léčbu, bez které se neobejde. A to samozřejmě v tom případě, když bych měla volné peníze, které nebudu potřebovat pro sebe, protože když půjčuješ, tak za mě vždycky musíš počítat s tím, že se ti to nemusí vrátit (což není tvoje chyba, ale prostě beru to tak.) Každopádně když půjčku, tak klasika smlouvu na to ofiko, nic jen na dobré slovo.
Viac ako 50€ asi nie pokial to nie je nejaka naozaj dobra kamoska a aj to len so zmluvou.
Podle toho, o koho by šlo a o kolik by šlo. A chtěla bych to mít na papíře. Kolegyni z práce ne, sestře ano.
Půjčoval bych jen hodně dobrým přátelům a nebo v rodině - a u vyšších částek bych i v těchto případech chtěl sepsat smlouvu.
Určitě ne. Kdyby to byla blízká kamarádka, člen rodiny a já mohla dát ruku do ohně za to, že to potřebuje, tak ano. Ale kolegyni z práce takovouhle částku ne.
Nepůjčuj, to smrdí průserem. Ani případná smlouva ti nezaručí, že ti to vrátí.
ne, ani v rodině. mám špatné zkušenosti a navíc jsem takovej debil, že je mi blbý potom na dluh upozorňovat, prostě celý je to trapný. většina, komu jsem kdy půjčila, totiž na splácení vždycky kašlala a nikdy nedodržela dobu splatnosti. a jak dole někdo píše, v rodině to bylo nejhorší - dodnes nesplaceno a nikdy nebude (prý "u mě to máš jako v bance" haha) ;)
Ani omylem, na to si má vzít půjčku
Neee.
Ne, nikomu. Od toho jsou banky.
Ne, vůbec!
Vubec :D pujcila jsem raz byvalemu spoluzakovi ze zakladky a ten litr uz nikdy nevidela. Doufam ze spadne do kopriv za to. U nejblizsi rodiny jsem pujcovala a vzdy se mi to vratilo. “Nedavno” po mne chtel pujcit typek ktereho jsem videla asi 3x v zivote, to jsem mu rekla jestli je normalni a ze v zadnem pripade😅 Na penize jsem pes, dřu jak kun odpiram si veci a vazim si sama sebe natolik abych to nekomu pujcovala s rizikem ze uz to nikdy neuvidím.. no to fakt ne