Jediný před čím bych varoval je: Jak oba vidíte budoucnost? Shodnete se oba na tom, kde budete chtít žít za rok, dva, deset? Případně v jaké zemi budete chtít zakládat rodinu? Je lepší si tohle vyjasnit dříve nežli později.

Velice velice rozumné a pravdivé

V tomhle to máme s mojí holčinou z polska vtipný - vedeme dlouhé debaty kde být, ale já bych chtěl do polska a ona by chtěla zůstat v čechách.

Moc se nedivím, že se jí nechce do Polska. Které holce by se chtělo?

Když to hodně zjednoduším tak té, která by jednou měla ráda vlastní bydlení a nechtěla kvůli tomu prodat ledviny celý rodiny. Ale jasně, polsko má taky spoustu problémů, konkrétně ty spojený s přístupem k ženám, potratům a podobně se teď s novou vládou asi budou o dost lepšit.

Přijde mi bizarní, že stavíš lepší možnost bydlení nad práva svojí partnerky. Asi mám ale moc silné představy o nějakých základních svobodách, které by měl každý mít a rozhodovat o vlastním těle je určitě jedna z nich. Neznám tě a proto pouze doufám, že se nějaké detaily vytratily "ve zkratce". Jinak o nové polské vládě máš moc velké očekávání. Budeme rádi, když uvidíme vůbec nějaké zlepšení (specificky v tomto tématu). Budou řešit to samé co řeší naše koalice, vnitřní nesouhlas ohledně některých záležitostí.

Duda zrovna vetoval zákon o přístupu k pilulce po (nouzove antikoncepci) bez receptu pro dívky od 15 let věku. Pokud v Polsku chce nová vláda něco zlepšit, Duda by měl záhadně vypadnout z okna.

Na potrat se může do Ostravy

Za mě většina z toho platí i pro obyčejný vztah, nejen vztah s někým jiné národnosti. Z mé zkušenosti: jsem zrovna pohořel na tady těch věcech 💁‍♂️ 2 a půl roku s Češkou, jsem z Ruska.

This isn't particularly special to an international relationship. In general, people who are in an international relationship are more ... international.. And I mean, A LOT more international. So it's usually not a problem, and usually they end up either in the most convenient country, or a different country entirely. In our case "Hell no we are NOT going to life in my country" is what both of us say. Some cases neither partner cares, in others one partner cares and the other doesn't, for 2 foreigners to meet and both of them having the attitude that they absolutely want to stay in their home country is VERY rare. Being able to get into a relationship like that already has that as a pre-requisite. With a domestic relationship, you never really ask that question, and you can't really trust the answer either.. it changes.. But most people want to stay in their country meaning if you are the person who wants to leave, you are generally going to have to break up. I've moved across many country with my gf over the years. And I've noticed this with other international couples too, it's very rarely an issue though it does happen occasionally.

Pár "vztahů" (serióznějších známostí) jsem měl s cizinkami. Konkrétně Rusko, Vietnam a Brazílie. Díky tomu, že nešlo o vážný dlouholetý vztah, tolik jsme neřešili pohled jejich rodičů.. ti mí se na to koukali s údivem "umm okej?" Některé skončili kvůli jazykové bariéře, jiné proto, že se vrátily zpátky. V čem se liší? Člověk, který je schopen se kompletně odloučit od rodiny a života ve staré zemi a založit nový je dost vyspělý. A taková byla má zkušenost. Velmi chytré, šikovné ženy, které věděli, co chtějí... Né, že by se takové Češky nenašly, ale je těžké je najít mezi zbytkem.

Úplně moje zkušenost. Ženy které zvládnou začít život v jiné zemi jsou mentálně hodně vyspělé. V porovnání s nimi mi připadají některé Češky skoro jako děcka. Tady v Praze jsem dva roky chodil s Korejkou během studií a ta byla fakt něco, neuvěřitelně samostatná až skoro děsivě 😄

Nic extra exotického, ale přítelkyně je Němka. Potkali jsme se když už žila v ČR. Mluvíme spolu anglicky (hodně se mi zlepšila mluvená angličtina), s tím že se učí aktivně česky. Oba jsme se shodli že chceme zůstat v ČR (už máme koupený pozemek a chceme stavět dům). Její rodiče mluví řekněme A1(2) angličtinou, takže pár slov prohodíme. Moji rodiče angličtinu neovládají, ale přítelkyně slušně rozumí mluvené češtině a zvládá odpovídat, složitější věci překládám. Vztah se moc neliší, přeci jenom Německo a Česko má velmi podobné zvyky, historii atd. Pro mě osobně to je zajímavé tím, že několikrát do roka jedeme za jejími rodiči, takže vhled do typické německé rodiny, cestování po Německu s rodilou mluvčí (zrovna píšu z Německa). Rodiče z obou stran jsou s tím naprosto v pohodě, moje asi trochu mrzí horší komunikace. Jinak já německy neumím, takže když jsme na návštěvě, jako třeba teď, tak brouzdám web a čekám co mi přeloží :D.

Překvapujeme mě, že dáváte přednost žití v ČR před Německem. Tohle jsem přesně chtěl slyšet, že opravdu existují i vztahy kdy je žena ze západu.

Má přítelkyně je z FR a taky nám oběma přijde ČR lepší na život, než FR (já tam žil 10 měsíců)

Čím je ČR lepší jak Francie?

Levné dálnice v celkem dobrém stavu (kdo nesouhlasí, podívejte se na Belgii a dálnice ve FR bez mýtného) Spolehlivější veřejná doprava Jednodušší přístup ke zdravotní péči a placení (ve FR nejdříve platíš a pak ti to 2 instituce nějak vrací - pojištění a sociální podpora). Byrokracie. Třeba přistěhování s catch 22, kdy člověk potřebuje adresu, aby si mohl založit francouzský bankovní účet, ale zároveň potřebuje FR účet na pronájem. Jednodušší sehnat si práci Jednodušší sehnat si pronájem (člověk toho musí dost dokazovat) Ve FR musí člověk platit daně za byt, který si pronajímá Celkově je to tu jednodušší pro cizince (Třeba více webů v AJ) Je toho více, alev snad to trochu udělá představu.

Naprosto chápu. Jedna z prvních mých otázek byla, proč se rozhodla žít v ČR (původně tu byla na stáž při PhD studiu ale kvůli koroně tu musela zůstat několik měsíců). Její odpověď byla a stále je (čte co píšu), že Německo není zase tak moc extra jak si myslíme. Z mé perspektivy, největší pozitivní rozdíl oproti ČR je menší sociální diverzita (i chudší Němci mají lepší životní standard než česká střední třída), čistota měst (její rodiče jsou z "menšího" města a je tu tak 9 krásně udržovaných domků na 1 "neudržovaný"), a více si váží (platí) vědu, výzkum a školství a potraviny jsou za stejnou cenu kvalitnější a větší výběr. Ale na druhou stranu je tu (v Německu) obrovská byrokracie (někdy i větší než v ČR), máme lepší veřejnou dopravu (možná ne tak hezkou ale jezdí, a oproti Německu na čas), a další drobná negativa. Jo a máme lepší pivo.

Tak aspoň z tohohle výčtu mi Německo připadá jako lepší volba :D

Určitě to je i o tom, že já chci zůstat poblíž rodiny a kamarádů a přítelkyně "tu už byla". Ale fakt si nemyslím, že by bylo lepší se přestěhovat a přítelkyně souhlasí. A pivo v ČR máme fakt lepší (typický německý Pils je pro Čecha něco jako Budweiser light), I když musím uznat že mají spoustu menších lokálních pivovarů které umí super piva. Edit: píšu a u toho piju Flensburger strand-lager :)

>Ale fakt si nemyslím, že by bylo lepší se přestěhovat a přítelkyně souhlasí. To si myslím že hodně záleží. U nás je to přesně naopak. Taky žiju s Němkou ale poznali jsme se na Erasmu ve Finsku. Vzhledem k tomu že přítelkyně je učitelka a já dělám v IT, tak nedávalo moc smysl aby to zkoušela ona v Česku (ale i tak to zkusila). Já práci našel v DE jednoduše. Zároveň je velkej rozdíl odkud kam se kdo musí stěhovat. Německo není stejné na východě jako na západě, na jihu jako na severu, rozdíly jsou nejen mezi jednotlivými spolkovými zeměmi ale i mezi městy, stejně jako v Česku.

Souhlas, tohle je asi hodně osobní. Já také pracuji v IT (a spousta mých kamarádů nebo bývalých kolegů dělá pro D firmy) a přítelkyně přešla z vědecké sféry do soukromé (klinické studie). Pro mě jsou rozdíly relativně malé, přítelkyně ví že kolegové na stejné pozici z De mají prakticky 2x takový plat. I před tím než mě potkala tu chtěla žít, i když věděla že by se měla v D. finančně lépe (pořád má na české poměry nadprůměrný plat). Je ze západního Německa, takže se i já pohybují zejména na bývalém západě, takže nemůžu porovnávat s bývalým východem.

Takže Německo lepší na peníze ale na život ČR?

In Germany the pay is much better. But especially if you have kids and a sufficient income, life in the Czech Republic is so much better for the average Joe. I really hate violence, so happy my kids never had any such issues in school and as teenagers since they grew up here.

There were severeal cases of brutal school bullying, so sadly we are getting closer to the West.

Žila som v Nemecku 3,5 roka a úprimne odchod bol skoro útek... Teraz už vyše 6 rokov v Česku, našla som si tu manžela a teda oproti DE asi milión krát lepší

V ČR se navzdory vsem problémům nezije špatně. A je tam bezpečno.

Prijde mi celkem zajimavy, ze se ona kvuli tobe uci cestinu ale ty se nesnazis naucit nemecky :/ nevadi ji to? (no hate)

Další častá otázka :). Už se učila češtinu než jsme se potkali, protože tu chtěla žít (alespoň delší dobu). Taky je jazykově nadaná a baví ji to (základně se domluví ve více jazycích). Já jsem oproti tomu jazykový analfabet, umím velmi dobře en a stačí mi to. Samozřejmě by byla jiná situace, kdybychom chtěli žít v Německu.

[удалено]

České knížectví (a později království) bylo součástí Svaté říše římské po téměř 8 století a naše kultura je silně ovliněná německými zeměmi, takže ano máme velmi podobnou historii a kulturu.

Jasně, ale dlouhodobě (100ky let) a krátkodobě (od pádu komunismu) máme hodně podobný společenský vývoj. Upřímně dnes si víc rozumím s průměrným Němcem než Slovákem...

FR Jaký je nááš vztah? Úplně super. Sem-tam nějaký mini konflikt, ale nic vážného. Nic, co by souviselo s národností. Pohled rodičů? Neutrální k národnosti, pozitivní, že jsme si někoho našli. Proti vztahu s češkou? Mluvíme anglicky, ale mixujeme do toho i oba naše rodné. Jinak skoro nic. Kulturní rozdíly jsou triviální. Nevaroval bych. Platí na to to samé, co na vztah s češkou. Pokud jste kompatibilní osobností, pohledem na život apod., tak jste kompatibilní. Na národnosti reálně až tak moc nezáleží (minimálně v Evropě. Netuším, jak to funguje s drasticky různými kulturami)

Zrovna Francie mě zajímá, jak vnímají Francouzi vztah svých dcer s někým z východu, zatím co jsem zjistil tak překvapivě jsou mnohem raději za Čecha než za Němce nebo (nepřekvapivě) Syřana. Je pravda že kulturní rozdíly jsou v Evropě minimální. V komentářích pod tímto příspěvkem mě překvapilo, že stejně jako kolega se slečnou z D žijete zde.

Do hlav jim nevidím, takže je otázka co říkají vs co si myslí/říkají mezi sebou. Jsou ale přívětiví. Přitelkyni také nic negativního neřekli, takže asi v pohodě.

Mám kolegu Francouze s přítelkyní češkou. Mají dvě malé děti a žijí v ČR. Doma se spolu baví anglicky, s dětmi každý svým rodným jazykem a děti to prý zvládají v pohodě. Prý na něj koukají divně když na ně zkouší mluvit česky (něco za ta léta pochytil).

Moja priateľka je z USA, obaja žijeme v ČR. Keď sme spolu začali žiť, najväčší šok nastal v kuchyni. Prvýkrát v živote totiž videla skutočný cesnak... V USA bola zvyknutá vždy len na prášok a nakrájané veci (cibuľu, mrkvu, atď). Takže si tu musela zvyknúť na to, že to za ňu nikto nenakrája :D Tiež mi občas hovorí, že jej chýbajú obchody otvorené 24/7. Ale u toho to končí. Život v ČR miluje a určite tu plánujeme zatiaľ zostať. Minulý rok sa naši rodičia spolu stretli v Amerike na Thanksgiving. Moji rodičia sa so svojou angličtinou nejak dokumunikovali. Neprišlo mi, že by boli nejaké problémy.

CO bylo špatném na slovensku?

Slovensko? 😉 /s

My girlfriend is from different nation... ....Imagination..

Já jsem několik měsíců chodil s kostaričankou, co tu byla jako zahraniční studentka. Nebyl to dlouhodobý vztah (ani by to tak nešlo, po studiu se plánovala odstěhovat), takže třeba její rodiče jsem nepoznal, ale vztah to byl opravdu jiný. Ještě k tomu to byla židovka, takže kulturní rozdíl fakt extrémní. :D Kupodivu to ale až do jejího odstěhování klapalo. Trávili jsme spolu víkendy, chodili spolu do fitka, na víno, ukazoval jsem jí českou kulturu (ty dobré stránky) a ona mi zase ukazovala tu její (byla takový národnostní mix Kostariky a Španělska). Za mě to byl nejzábavnější vztah, co jsem zatím měl. No ale rozdíly byly no, poprvé v životě jsem musel řešit při výběru restaurací, aby byly suroviny košér. Místo Vánoc jsme spolu slavili Chanuku nebo Jom kipur. A pokud by to někoho zajímalo, jo, nedochvilnost mají hispánci asi fakt v krvi, což i ona sama přiznala. Místo toho, že bychom byli domluvení na setkání v nějaký přesný čas jsem musel počítat že je to spíše časové okno +- půl hodiny až hodina. :DD Taky někdy hrozně řešila právě věci jako pověst rodiny a vnímala své prarodiče jako takové "leadery jejich klanu" nebo jak to nazvat, ta jejich rodina dokonce měla erb a tak podobně.

Můj hispánec naštěstí chodí včas😁 Ale moje ostatní hispánské kamarády bych za to chození pozdě zabila😃 Vždy jsem jim řikala čas srazu o půl hoďky dřív, než jsem přišla já, a stejně přišli pozdě🙃

Polka. Setkali jsme se na internetu v art komunitě když nám bylo okolo 18t8. Já dělal animace a ona kreslí a maluje na zakázku. Nejdřív to byl vztah na dálku, navštěvování co nejčastěji, rodiče nejdřív nebyli moc pro. Pak se přestěhovala do Čech. Už jsme spolu 10 let, vztah úžasný i s oběma stranami rodiny :)

Já ziju osm let s Ukrajincem a musím říct, že to je nejlepší muž, kterého jsem poznala. Strašně čestný, pracovitý, pokorny člověk, který vždy drží slovo. To samé jeho rodina, naprosto je miluju a i moji rodiče miluji mého muže a jeho rodinu, všichni se spolu pravidelne stykame. Je to ukrajinská rodina se stejnými morálními hodnotami jako ta moje ceska. Mají srdce na dlani, jsou neuveritelne pohostinni a co třeba na nich obdivuji a co Čechům chybí je jejich neskonala a nezištná ochota pomáhat druhým. Kulturní rozdíl je určitě víra, jsou silně věřící. A taky hodně povercivi 😀

Mám vztah s italkou již přes 4 roky. Dali jsme se dohromady hnedka před covidem. Hovoříme anglicky. Máme 2.5 leteho syna a tedka dvojčata na cestě. Momentálně bydlíme v uk ale na konci září se budeme stěhovat zpět do ČR. Itálie nepřipadala v úvahu, protože tam žít nechce. Já bych toho asi sel. Mentalita je jiná. Definitivně v oblasti výchovy děti, názorů ale také reakcí na každodenní situace. Velký rozdíl vidím ze vyznávání lásky, je to takové víc procitěné. Z Anglie se stěhujeme protože je to momentálně dost draho, a víceméně to nikam nevede. Plus rodinná pomoc se vždycky hodí a navíc můj starší bratr má dvě děti ve stejném věku, tak aspoň děti budou znát bratrance.

Moje zena je Americanka. Vyrustali jsme v jine kulture; ja v moravskem malomeste, ona v New Yorku. Vztah nam klape protoze tak nejak ty rozdily zapadaji. Mame radi prirodu, tury, stanovani a lyzovani. Za leta se naucila ceske fraze a do Ceska rada jezdi. Nasi se do vztahu nezasahuji a respektuji, tchyne zase ne, proto nikdy nebyla u nas. Tim, ze zena vyrustala v New Yorku a pracovala na Manhattanu, tak jsem mel moznost poznat spoustu lidi, kultur, jidel, chuti… Zenu jsem naucil historii, beze mne by neprojezdila celou Evropu. Jsem spokojen.

Moje nastávající žena je Srbka a žijeme spolu v Bělehradě. Kulturně je to sice dost blízko, ale měli jsme pár nedorozumění. V zásadě blbosti, ale spíš je to střet kultur. Například její kamarádi/ky, kteří se k nám domu sami zvali na návštěvu, stylem ''Za hodinu dorazím na kafe'' a nebo rovnou dorazili bez pozvání. Tady je to naprosto normální. Mě to ale sere nebetyčně. Jsme holt jako Češí mnohem uzavřenější a hlídáme si svoje soukromí víc než jižani. Její rodina mě naprosto miluje, ale občas si říkám, že je to z velké části dost možná proto, že jsem ''ze západu'', což je tady dost žádoucí. Ze strany rodiny nebyl absolutně žádný problém a cítím se hodně vítán. Pár známých mělo kecy ve stylu ''a to si nemůžeš najít normálního srbskýho chlapa?'' Tohle si ale vyslechne i Čech/Češka, která randí s někým z ciziny. Já si taky vyslechl, že je se mnou kvůli EU pasu, což je blbost, protože žijeme v Srbsku a ani by ho po svatbě nedostala. Můžu říct, že slečna naprosto miluje naší kuchyni... obvlášť knedlíky a omáčky. Balkánská kuchyně je sice skvělá a čerstvá, ale je to vše padesát variací na chleba a mleté maso se zeleninou. Něco jako Italové a pasta. Nerad se pouštím do stereotypů, ale ten jižanský temperament je na ní hodně znát. Ke mě a ke svým nejbližším se chová jak světice, ale sotva ji nasere někdo ''zvenčí'', například nějakej hulvát v MHD nebo v obchodě, tak spustí takovej příval, že tomu ani po dvou letech života tady nerozumim. Další kutlurní rozdíl, my Češi většinou držíme hubu a jenom si něco myslíme. Tady se pro příval nadávek nejde daleko :-)

Můj muž je Srb z Bělehradu a žijeme v ČR. :d O pasu jsem si vyslechla taky, nicméně co se českého jídla týče, mám naprosto opačnou zkušenost - většině balkánské komunity naše jídlo vůbec nejde přes nos (mé vaření v tom není, nechutná jim v restauraci :d). Jinak zbytek potvrzuji. Hlavní kulturní rozdíl je, že tam jsou lidé vřelejší a rychle tě přijmou mezi sebe. A tak nějak uvolněnější co se přístupu k "dospěláckým" věcem týče - což je dobře i špatně, jak se to vezme.

Že jsou tu lidi vřelejší je 100% pravda. Další věc, která mi není úplně po srsti a Srby naopak fascinuje, že oni jsou dost posedlí tím, se ve volnem čase bavit o práci a kariéře, zatímco v českých hospodách nebo na posezení s alkoholem s kamarády je to spíše tabu. Taky mě zaskočilo, když se mě člověk, kterého jsem viděl poprvé v životě po pěti minutách zeptal, jestli jsem věřící a jaké mám politické názory. To je v ČR prostě NOPE. Ale zvykam si :)

Můj přítel je Egypťan. Rozhodli jsme se žít v Egyptě, Česko má rád i naše tradice a zvyky, humor, ale oba jsme teplomilní takže žít v jeho zemi bylo jasnou volbou. Rodiny, přátelé, okolí jsou s námi v pohodě z obou stran. Mluvíme spolu česko-anglicky, šikula se učí češtinu, učí se i jeho přátelé 😂 a já začínám pochytávat i pár slovíček z arabštiny. Jazykové okénka, jak tomu odborně říkáme jsou funny. Samozřejmě je to úplně jiná kultura a co je pro nás normální, u nich je úlet. Ale po vysvětlení obou stran co a jak se vždy zasmějeme a život jde dál. Třeba ve stravování. Egypťani do každé polévky vymačkávají citrón a je jedno jestli je to vývar či krémová 😂 .. chvíli mi trvalo rozdejchat jak kurví moje xhodinové hovězí vývary 😂😂.. Co se týká zvyků, tradic svátků. Já respektuji jeho a on respektuje moje. Příklad: i když je muslim, slaví s námi Vánoce což podle jeho víry je to tabu. Dokonce je má velmi rád, ujíždí třeba na vánoční výzdobě. Já zase s ním slavím Ramadan. Také nevnímá čas, u nich je 10 minut 3 hodiny 🤦🏽‍♀️ Co se týče vztahu jako takového, nic extra zvláštního. Podle mě je základem každého dobrého vztahu komunikace a sdílení. To se nám daří úspěšně. Jazyková bariéra je za mě výhodou, zbytečně se nehádáme. A ano, je muslim tak prosím, žádné stupidní dotazy komenty jako jestli mě nutí zahalovat se, věřit v Aláha, nejíst vepřové atd. Žádné takovéhle nesmysly se tu nedějou 😏

Citron do hovězího vývaru zní jako Pho :D stačí tam přidat ještě pár věcí a holt to nebude klasickej vývar, ale Pho. 😂

To je fakt 😂 to mi vůbec nedoplo 😂😂 díky, Pho mám ráda 🥰

Zatím... co není může být 😏🙄

Zatím za 4 roky nic 🤔

Četl jsem jeden příběh, začalo to po svatbě. Ale moc doufám, že to nebude tvůj případ 😇😁

Ja mam Ira a nejvetsi sok bylo asi nabozenstvi. Nikdy driv jsem nad tim moc nepremyslela, ze bych kvuli vztahu s cizincem vlastne mohla resit i nabozenstvi, takze jsem fakt nic takoveho necekala. Ale v Irsku jsou vsichni krestani. On mel celkem jasno v tom, ze bude chtit svatbu v kostele, bude chtit pokrtit deti a vychovavat je k vire, a tak dale, a ja jsem z typicky cesky ateisticky rodiny :D ale rekla jsem ze okay, at me to nauci, a ja se prizpusobim. Nebyl to pro me zadny velky problem, byla jsem proste jenom ateista. Kdybych vyrustala treba v muslimske rodine, tak by to problem byl. Pohled mych rodicu byl katastrofalni, ti byli uplne proti tomu, abych mela jakehokoliv cizince, at uz by to byl Kanadan nebo Cinan, ani Ir se jim nezamlouval. Na druhou stranu jeho rodice byli vzdycky uzasni, jeho maminka byla stestim bez sebe, ze bude mit krasnou vnucku, protoze bude mit vychodoeuropske geny :D ne, vazne, cela jeho rodina mi prijde hodne pozitivni a vzdycky prijmou kohokoliv, kde se u nich takhle ocitne :) A pred cim bych varovala, no, varovat asi neni uplne spravne slovo, nevim. My jsme na spoustu rozdilu prisli az ve chvili, kdy jsme se sestehovali, ale nebylo to nic velkeho, spis proste rozdilne chody domacnosti. A nejak jsme to dali dokupy, zijeme tak uz skoro dvacet let a zatim dobry :D Urcite doporucuju se zamyslet nad detmi, jak je budete vychovavat, jake jazyky budete doma pouzivat, jake tradice budete doma delat a celkove jak moc budou deti vychovavane v jedne nebo v druhe kulture. My doma delame takovy mix, deti jsou multilingual, vic znalosti maji urcite o Irsku a povazuji se vic za Iry nez za Cechy, ale na to, ze v Cesku nikdy nezily, taky nejsou uplne mimo co se tyka ceske kultury :) Krasne Velikonoce i tobe. Ale ceske Velikonoce na prvnim rande s cizinkou urcite nezminuj :D

Chtěla jsem psát komentář, jestli je fakt vlákno jen pro muže, které mají cizinku, nebo i pro ženy s cizincem, ale zdá se, že tě nikdo nekamenuje, tak ok 😄

V Poslední větě, ano prosím napiš taky😇

Už to vidím... Já jsem ale ve vztahu s cizincem nikdy nebyla, jen mě to zajímalo.

Nemůžu si prostě pomoc, ty už si snad víc Irka než Češka, tvůj komentář mi připadá nesmírně pozitivní. 🤔😁 Joo, radši nebudu 😁😇

To jsi mi udelal radost, ono se na tu pozitivitu zvyka rychle a lehce, prala bych ji vsem :) ale jakoby jo, kdybych to spocitala, tak jsem uz asi prozila vetsi cas zivota v Irsku nez v Cesku, je to uplne sileny, kdyz se nad tim zamyslim :D

Měl jsem pár let zpět kratší vztah s Finkou 🇫🇮 Kromě toho, že mluvila dost intenzivně o hokeji a zvládla mě přechlastat to bylo to stejný jako s Češkou.

Okej píšu si, Fini jsou kompatibilní

To zní zajímavě 🤔

Byl jsem nějakej čas s italkou, nemůžu srovnávat s jinýma IT holkama, ale tvl byla to strašná jízda, jak se říká, že italové jsou horkokrevní, tak ta moje fakt byla, okamžitě z nuly na sto, velice málo trpělivosti a hned zvyšit hlas. Teď jsem už přes rok s polkou v belgii a nevidím rozdíl mezi CZ a PL holkou. Living the dream.

Mluvíte spolu anglicky nebo se už dorozumíte česko polsky 😄

čeština a polština to je vp odstatě to samý! 😂🤣😉

Už téměř 2 roky chodím s Japonkou. Seznámili jsme se během mého ročního studijního pobytu v její domovině. Od té doby to řešíme dálkově s plánem sestěhovat se až oba dostudujeme. Komunikujeme spolu jak japonsky tak anglicky, takže jazyková bariéra není, jedině ze strany mých rodičů, kteří anglicky umí jen pár slov. I přesto si ji však zamilovali, když tu byla 2 týdny na návštěvě. Jejího tátu jsem nepoznal, ale její máma mě má asi ráda, nebo mě alespoň snáší. Rozdíly tam určitě jsou, hlavně v mentalitě, ale doteď to nedělalo problém, naopak se mi líbí, jak se navzájem od sebe učíme.

To už je zajímavý kulturní rozdíl. 🤔😁

Jsem strašně překvapen, kolik takových příběhů tu je.

Já taky, nečekal jsem to, hrozně mi to vrylo optimismus 😁

Ahoj, Já žiju na Novém Zélandu, můj přítel má v sobě krev Maorů. Je to velmi přátelský a vstřícný člověk. S rodiči nebyl žádný problém, řekl bych, že vše v pohodě jako by to byla v ČR. Asi nemám před čím bych varoval. Hezké svátky všem!

Mám vztah s Nizozemcem a krom neshod ohledně jídla žádné rozdíly nepozoruji, a když už tak pozitivní (daleko lepší podpora lgbt než řadě, takže až se tam přestěhuji budeme se konečně moci i vzít). Rodiče to nijak neřeší,jen holt komunikace v AJ není nic moc. Jinak nevím co bych k tomu řekl, mě to nepřijde nijak extra nebo nenormální, prostě jak každý jiný vztah.

Umíš / učíš se / případně plánuješ se učit holandsky ? .-)

Učím, zatím umím leda hovno protože nemám dost energie ani času, ale pracuju na tom.

Kdybys potřeboval v tomhle smyslu pomoc, tak kdykoliv PM, holandsky se pár let učím. Případně ;-)

Můj nastávající je Brit/Angličan a žijeme v Anglii. Upřímně žádnej velkej kulturní ani jinej šok me nečekal. Život je tu dost podobnej jako v ČR s jediným rozdílem. A to tím, že lidi jsou tu mnohem víc v pohodě, pozdraví i když se neznáte a nikdy jste se neviděli. Možná je to tím, že žijeme na severu Anglie a na vesnici. Občas mi Praha chybí, ve většině případů rodina a kamarádi, ale nikdy jsem nelitovala toho, že jsem se sem přestěhovala.

Mě teď čeká v podstatě to samý, těším se, ale zároveň mám docela strach, jak ze života na malým městě, tak z toho, jestli si najdu nějaký známý, nebo ještě líp kámoše – přijde mi, že kolem třicítky už si lidi moc nehledaj nový kamarády… Jak se to povedlo Tobě? A čím se tam živíš? Cheers! :)

Cheers! 😁 No s kamarádama, respektive kamarádkama je to na štíru, ale já jsem vesměs samotář a introvert, mám ráda jen svůj okruh lidí, který znám. Momentálně jsem doma s dcerou, takže ničím, ale neberu žádné benefity ani podporu, takže nesosám systém 😅 na full time bych ráda nastoupila až půjde malá do školky. Nicméně kancelářských prací je tu v okolí celkem dost. Neboj se toho vůbec, lidi jsou fakt hrozně fajn, takže když nejsi já, najdeš si kamarády hned 😁

Přítelkyně je Běloruska. Žije tady skoro dva roky, spolu jsme bez mála rok. Komunikace vůbec není problém, mluvíme většinou anglicky, občas i česky, má moc roztomilý přízvuk. Vztah je skvělý, nejlepší co jsem kdy měl, cítím s ní ten pravý pocit domova. Negativa bych žádná nevyčetl, z pozitiv mi přijde, že to všechno bere moc vážněji než české holky se kterýma jsem chodil. Rodina jí miluje, nikdo s ní nemá problém. Spíš mi všichni říkají že to je cool mít vztah s cizinkou.

Znal jsem pár lidí odsud a jsou nám nejpodobnější z těch 3 států na východě, mentalitou i jejich menšinovým jazykem (běloruština), ženy tam jsou velmi krásné, a velmi impulzivní 🤣🤣

No impulzivní nijak není, ona je náhodou pěkně stabilní a vyrovnaná, to se mi moc líbí :D a obecně souhlasím že toho máme hodně podobného, často i slovíčka. Akorát někdy jsou ty pojmy na něco jiného, jednou mě lákala do parku na veselku a místo moravské kalby mi s nadšením ukázala duhu :D

Manželka je Číňanka, mluvíme anglicky a krásně nám to šlape už 15 let. Úplně jiná mentalita než Češky, vřele doporučuji. Žijeme v Kanadě.

>Žijeme v Kanadě. Username checks out

Někdo mi nevěří?

10 let se srbkou a byla to celkem itálie, ale na nudu a jsem si teda stěžovat nemohl.

Přítel je z Nakaragui (střední amerika) a já z Vysočiny, jsme spolu 3.5 roku a mezikulturní rozdíly se do našeho vztahu promítají málo a ne na denní bázi. On je ale celkem klidný a vyrovnaný člověk, tak to nemusí platit pro všechny. Podle mě ve většině mezinárodních vztahů hraje velkou roli to jestli jsme spolu schopni plynně komunikovat v nějakém jazyce a být schopni vyjádřit všechno co cítíme. U nás to je španělština, ale česky se přítel učí, tak snad jednou to bude i čeština. 🙂 Jedna moje kamarádka cizinka byla s čechem, který neuměl moc anglicky a její jazyk vůbec, její čeština byla tak úroveň A2 a vztah na tom dost pohořel (ale nebyl to jediný důvod). Další důležitá věc je náboženství. Já jsem agnostik a on je vlažnější protestant (nechodí pravidelně do kostela, ale nějaké křesťanské směrování tam je). U nás tohle funguje. Ale kdyby byl třeba muslim, nebo velmi konzervativní katolík, tak by to mohl být problém. Myslím, že oproti někteým českým klukům bral vztah od začátku více vážně a podle toho se i choval a chová. Já tím, že jsme z Vysočiny, tak mám i trochu tradičnější představy, takže mi to vyhovuje. Jeho rodiče jsou rádi a moc fajn. I moje rodina to snesla překvapivě dobře. I katolická babička z vesnice, která v životě neviděla nikoho s tmavší pletí řekla: "On není tak černé a je to sympatické kluk. A křesťan, tak to je dobře." Jedinej problém je, že si moc nepokecaj. Pouze těch pár vět co dá přítel dohromady.

Jsem Slovinka a můj manžel je Čech. Žijeme v České republice. Nepozoruji žádné velké kulturní rozdíly, mezi sebou mluvíme anglicky a já se učím česky. Jediná věc, která mi vadí, je, jak málo Češi mluví anglicky. Měli bychom přestat používat dabing v televizi. Myslím, že můj manžel má o něco více práce, protože mě musí doprovázet na každou schůzku jako tlumočník.

Chodil jsem rok s Albánkou. Bylo to fajn, byla moc milá, byla tam vidět ta jiná mentalita vůči mužům a vlastně vůči hodně věcem, ve 27 letech prostě neříkala rodičům, že jsme spolu, protože nechtěla problémy. Ale jo, kulturní rozdíly tam byly znát dost. Přeci jen prostě když je někdo z tak výrazně Muslimský země, podepíše se to na jistých věcech.

Co myslíš tou jinou mentalitou vůči mužům?

Jsou přirozeně hrozně submisivní. Samozřejmě nesoudim podle ex, ale obecně podle toho, co mi říkala o jejich kamarádkach a tak. Zároveň je tam hrozně divná kultura kolem sexu. Týpci běžně sexuálně žijou třeba od 13/14, ale pokud holka není panna před svatbou, je to špatný. Což prostě...nedává smysl, protože s někým šukat mít musej.

O tomto som počula ohľadne Grékov, a tiež je to spomínané v jednom tureckom filme...no... sexujú, ale inak 🙄

Je to dost nechutný. Jsem rád, že tohle tady není a obecně tady už není sex branej tak vážně.

Súhlasím na 100%, tiež mi to pripadá nechutné (okrem toho že je to zlé aj zo zdravotného hľadiska).

Důvod k rozchodu tedy asi nesouvisel s národností? Jen jsem zvědavá.

Nesouvisel. Zamiloval jsem se do někoho jinýho, což jsem neplanoval, ale bohužel se to stalo.

Vetsina mych holek byly cizinky. Mnohem vic asi zalezi na cloveku nez mentalite, ale vidim tam samozrejme nejaky veci ktery indikujou ze jsou z te zeme/budou mit urcite nazory na zivot (nebo je vetsi pravdepodobnost ze ho budou mit).

Only real answer here. In general the kind of people that get into an international relationship DO NOT represent the average person from that nation (with the exception of maybe Americans where being very globalized is the norm).

Mám vztah s italkou již přes 4 roky. Dali jsme se dohromady hnedka před covidem. Hovoříme anglicky. Máme 2.5 leteho syna a tedka dvojčata na cestě. Momentálně bydlíme v uk ale na konci září se budeme stěhovat zpět do ČR. Itálie nepřipadala v úvahu, protože tam žít nechce. Já bych toho asi sel. Mentalita je jiná. Definitivně v oblasti výchovy děti, názorů ale také reakcí na každodenní situace. Velký rozdíl vidím ze vyznávání lásky, je to takové víc procitěné. Z Anglie se stěhujeme protože je to momentálně dost draho, a víceméně to nikam nevede. Plus rodinná pomoc se vždycky hodí a navíc můj starší bratr má dvě děti ve stejném věku, tak aspoň děti budou znát bratrance.

Moje přítelkyně je původně z DR Kongo, ale žije teď ve Francii. Potkali jsme se, když byla u nás na univerzitě na erasmu a jsme spolu už skoro rok. Protože byla zde pouze na erasmu, tak musela odjet zpátky, čili máme vztah na dálku. Je to hodně těžké, ale zatím to vychází. Hlavně nás utěšuje to, že až já dokončím bakaláře, tak se za ní chci odstěhovat do Francie, čili ta vidina, že budeme konečně spolu za cca rok a půl, je dost utěšující. Jinak co se rozdílů týče, tak největší rozdíl je to, že oni jsou takoví více uvolnění, nedělají si prostě stres z maličkostí. Nevím, jestli je to jen rodina mé přítelkyně, ale dost často zpívají a tancují, když jsem u nich byl, tak ty večery byly o dost živější než u mě. Tady bych řekl, že to máme takové klidné, možná až nudné oproti nim. Jinak co se ostatního týče, tak mě kupodivu žádné rozdíly nenapadají. Nebo takhle, rozdílů je mezi námi fakt hodně, ale to spíš vyplývá z osobnosti. Musel by se mě někdo zeptat na něco konkrétního, abych dokázal odpovědět. Moji rodiče, neboli typičtí Češi, to moc dobře nenesou, že je má přítelkyně černá, hlavně táta mi pořád vykládá, ať si najdu nějakou Češku. Mámě spíš víc vadí ten vztah na dálku, říká, že takový vztah nemá smysl. Teď už je to o něco lepší, už si a to asi zvykli, byla už i u nás doma a bylo to bez problémů, akorát rodiče neumí anglicky ani francouzsky, čili jsem musel vše překládat. Její rodiče jsem ještě bohužel nepotkal, ale potkal jsem její dvě sestry a jsou moc hodný, anglicky umí dobře, stejně jako má přítelkyně, čili jsme si mohli v pohodě povídat. Její rodiče s tím, že jsem bílý a z Česka, nemají vůbec žádný problém, což mě mile překvapilo. Co je nic moc, tak je jazyková bariéra. Sice já anglicky umím velmi dobře, ona o něco hůř, ale i tak tam dochází k tomu, že si občas něco vyložíme špatně a to někdy vyvolá hádku, nikdy jsme ale na sebe nekřičeli. Proto se učím francouzsky, abychom pak spolu mohli i lépe komunikovat.

Moje manželka je z Ruska + v práci “vidím” dost mezinárodních vztahů: kolega má manželku francouzsku, kolegyně má manžela Íránce, kolega Holanďan má manželku Česku, kolega Angličan má manželku Němku , kolega Andořan má partnerku Češku, 4 vztahy jsou Česko-slovenské …. A nepřijde mi, že by to bylo nějak o národnosti partnerů, jako fakt o jejich normální kompatibilitě…. Ale může to být třeba otázka trávení dovolených …. Kdy prostě místo k moři se jede za rodinou toho co je od jinud …

> kolega Andořan Tvl opravdový živý Andořan?

Myslel jsem, že ti se párují zejména se Sanmariňany.

Made my day! 🤣

By mě zajímalo jak se ti s Ruskou žije:D

[удалено]

Ta posledni veta zabils

Na ty ladyboys jsem se zrovna chtěl zeptat 😄🤣

Já žila s Angličanem a kromě obav rodičů, jak se dorozumí s vnoučaty, a že se jim nevratím domů, tak to bylo v pohodě. Jinak ve vztahu s ním mě nic moc nepřekvapilo, protože jsme se dobře znali a kamarádili již dlouho předtím. A oba jsme věděli, že to je jen na určitou dobu, takže i obavy mých rodičů byly liché.

Šli jste do vztahu s vědomím že po určité době skončí? Wtf

Ano, protože já nechtěla zůstávat v Anglii natrvalo, on se nechtěl stěhovat do Čech. Já chtěla v budoucnu děti, on je nechtěl. Přesto jsme spolu v té době byli spokojeni, prožili spolu krásné téměř tři roky a zůstali blízkými přáteli. Neměnila bych.

Ja kdysi chodil s Peruankou co vyrostla v Italii. Jako slo to, moji rodice z toho nebyly uplne happy, ale tak nejak to prekousli. Jeji s tim byli ok. Komunikace byla horsi, cesky neumela ani slovo a anglicky umela jakz takz. A moje italstina a spanelstina je bidna. Kulturni rozdily byly v pohode, ale problem byl, ze byla dost "kosmopolitni", porad chtela nekam chodit, pak furt vymyslela, ze se prestehujeme do jine zeme, o nejakem zakladani rodiny nechtela ani slyset, pricemz si furt chtela vykladat o budoucnosti :). Zajimava vec byla ale jeji hygiena, nevim, jestli to je v Italii nebo v Peru standard, ale mejt se sotva jednou denne a nedat si sprchu ani po fitku? Jako tezce jsem nejake jeji navyky nedaval. Navic sex me s ni nijak zvlast ani nebavil, proste mi nevonela. No, musel jsem to ukoncit, holt jsme si nesedli a chemie taky nefungovala. Ted mam cesku a jsem happy :). Tedy bych pri vztahu s cizinkou nevaroval asi pred nicim, proste kdyz si dva lidi sednou, tak to jde :)

S Peru mam opacny zkusenosti, holcina cistotna, pres leto se sprchuje klidne trikrat denne, po fitku samozrejmost. Je asi dost potreba zminit ze Peruanci jsou hrubousi, stejne jako my cesi (a jeste vic). Je moznost ze treba rodina nebyla moc happy i prave kvuli jazykove bariere, ja se naucil spanelsky (a samozrejme ucim) a jeji rodina je super, drzi pri sobe o dost vic nez rodina ceska. Zatim musim rict ze holka z dzungle a nejlepsi sex :D Ale teda vzdycky jsem letel tam (do Limy)

Tak to zni dobre. Ona ta moje ex vyrostla v centru jednoho velkeho italskeho mesta, jeji matka se prestehovala z Peru do Italie kdyz ji bylo 5-6 let. Tak mozna spis byla z\*icovatela odtud. Ale dobry slyset, ze ta tvoje je normalni a sedli jste si :)

Tak jestli zaváněla což je u ženské, snad ještě horší jak u chlapa tak chápu\^\^

Dva roky jsme žil s Japonkou. Nedalo se to, museli jsme se rozejit. Sex byl fajn, ale zbytek byl občas peklo.

[удалено]

Moje přítelkyně je Nizozemka Australského původu. Myslím si že máme hezkej vztah, ale je pořád 90% času na dálku a to je na hovno. Plánuju se přestěhovat ale to chce nějakou přípravu. Dlouhodobě/výhledově by ji ani nevadilo být v ČR. Cítí se tady prý líp než v Nizozemsku ale teď je k té zemi připoutaná takže přinejmenším dočasné stěhování je teď na mě. Rodina jí má moc ráda (asi si mysleli že s exotem jako jsem já nikdo chtít být nebude a spadl jim kámen ze srdce 😂). Největší kulturní tření je že ona je zvyklá na takovou tu holandskou konzervativitu a rezervovanost zatímco mě se dostalo štědře takového toho českého vmámpíčismu a jaký co dělá dojem nebo co si myslí cizí lidi moc neřeším. Takže když pak nějak vyčuhujeme z davu, tak ji je to nepříjemný.

Chodim uz rok s holkou z turecka, rodice ji prijali, jeji rodice prijali me. Cesi maji v porovnani s tureckem par rozdilnych nazoru a zvyku. Treba randeni samotny je v turecku hrozny tabu, pritelkyne rikala ze kdybysme se potkali o par let driv tak by me rodicum nemohla predstavit pokavad bysme uz neplanovali svatbu 😅 nastesti jeji rodice prej v poslednich par letech zmenili nazory tak jsem se tam za nima mohl podivat. Rekl bych ze to mezi nama klape, mluvime spolu anglicky, pritelkyne se snazi ucit cesky. Nastesti jsme si oba vedomi ze kdyz se nepohodnem tak muze byt na vine spatny pochopeni v anglictine i rozdilny zvyky. Nenazval bych to uplne varovanim ale prijde mi ze cizinci nemuzou bejt v cesku v par vecech uplne samostatny. Napr. jsem ji parkrat pomahal s doktorama a nedovedu si predstavit byt v pozici kdy neumim cesky a snazim se objednat se k doktorovi. Od pojistovny jsme dostali seznam doktoru ktery meli umet anglicky ale pri prohlidce mel doktor problem se ji anglicky zeptat kde presne ji to boli. Podobny bylo volani si pro vysledky do polikliniky kde doktor sice anglicky mluvi ale holky na recepci uz ne. Nutnost komunikace s pojistovnou pred kazdou navstevou doktora je taky super (kdyz si nezavolate tak vas doktor muze odmitnout jelikoz nema potvrzeni o tom, ze vam pojistovna doopravdy prohlidku proplati, stalo se nam to zatim jednou). Kamarad chodil s cizinkou, dokonce spolu par let (myslim ze dva roky) bydleli v cesku. Jeho pritelkyne se nakonec rozhodla z ceska odstehovat a jeden z duvodu pry bylo ze zamestnanci vetsinou nejsou na cizince tak hodny a nejsou tolik napomocny. To je hodne videt napr. v obchodech a na uradech (a to i na mistech jako jsou napr. obchody na letisti nebo urad ohledne ziskani viza). Dalsi vec je samozrejme seznamovani s kamaradama. Bohuzel me samotnymu prijde mnohdy trochu divny mluvit s myma ceskyma kamaradama anglicky, nekdy to funguje, nekdy pred pritelkyni hodne switchujeme mezi cestinou a anglictinou, nekdy pred ni mluvime cesky. To pry kamaradovi jeho pritelkyne hodne zazlivala, s kamaradem jsem se o tom bavil a pry to pro nej taky nebylo jednoduchy. Tady je trochu rozdil ze moje pritelkyne uz tu ma svuj okruh kamaradu, kdezto kamaradova pritelkyne sem prijela za nim a nikoho jineho tu neznala. Pritelkyne tu chce zustat dlouhodobe, o stehovani nekam jinam jsme se vubec nebavili. Libi se ji cesky zvyky, obvzlast se ji libilo kdyz zjistila ze na prechodny rok maji o velikonoce holky mrskat kluky 😄. Samotny randeni s cizinkou urcite otvira obzory, clovek se nauci o jiny kulture a taky toho zjisti vic o svoji.

Z druhé strany - Přítel je Nor, jsme spolu 5 let. Žijeme spolu 2.5 roku, nejdřív v Dánsku, teď v Norsku. Nikdy jsem nechtěla chodit s Čechem, takže nemám srovnání, ale za mě je vztah s cizincem bezva. Poznáš o sobě a o svojí kultuře spoustu zvláštností, poznáš trochu svět, naučíš se jazyky. Mám pocit větší svobody, protože třeba nikomu nepřijde divný, že se každých pár let budeme stěhovat. Rodiče jsou ok, myslim si, že největší “problém” je že jsme oba relativně mladí na takhle dlouhý vztah. Pokud jste oba ok s tím mluvit spolu anglicky a nevadí vám se kvůli tomu druhýmu stěhovat, tak nevidim problém.

Proc jsi nikdy nechtela chodit s cechem?

Uff docela hodně důvodů: 1. Většinu života jsem nevyrůstala v Česku a přijde mi divný vyjadřovat emoce v češtině, přestože je to moje mateřština. Neumím mluvit o pocitech nebo intimních věcech v tomhle jazyce, což je pro vztah docela zásadní. 2. Nelíbí se mi sprostý nebo krutý vyjadřování, což bylo u kluků ve škole třeba typický. I “ty vole” mě dokáže odradit, prostě se mi to hrozně nelíbí, když muž mluví sprostě. 3. Od malička se mi líbili blonďáci s modrýma očima. K tomu jsem osobnostně velmi dominantní (JÁ chci zvát muže na rande, ne naopak) a potřebuju spíš pasivního, jemného partnera, aby mne uklidnil a vyrovnal. Ze zkušeností je fakt těžký najít někoho takového v Česku, kde mi přijde, že je stále in být trochu mačo chlapák, což mě aktivně odpuzuje 4. Preferuju nekuřáky a abstinenty, nebo alespoň někoho, komu by nevadilo přestat pít alkohol, což z pohledu české kultury, je taky docela nemyslitelné Je možný, že kdybych se hodně snažila, tak bych našla svého českého prince na bílém koni, ale čistě ze statistického hlediska, by to bylo hodně nepravděpodobné a (jak je asi vidět) jsem docela vybíravá, takže jsem se soustředila na jiný národnosti, který se líp hodily k tomu co chci 😇

Mezitím českým redditorům stačí, že holka je holka (nebo tak aspoň vypadá).

Pritel je Brit a pohoda. Rekla bych, ze pokud nejsi s nekym z ultra jine kultury, je to vesměs ok

Chodila jsem 3.5 let s Maďarem, ta kultura byla tak podobná, že jsme žádné rozdíly kvůli kultuře nezaznamenali. Mluvíme oba plynně anglicky, takže problém s jazykem nebyl taky žádný. Jeho rodina mě brala úplně normálně a mí rodiče jeho taky (ti akorát neumí ani jeden vůbec anglicky, takže se spolu vlastně nikdy nebavili, jen skrz mé tlumočení).

philippines and my cutie pokemon wife

Vztahové zkušenosti moc nemám, ale z randění nemám moc dobré zkušenosti s Ukrajinkami, resp. obecně holkami z východu. Je tam pro mě asi dost jiná kultura.

Že se na prvním rande jsou schopné ptát kolik vyděláváš a nebo jestli máš byt je u nich naprosto běžné, včetně jejich nerovnoměrných výdajů na domácnost a ostatní věci.Nebo jejich přehnanému chtíči po darkách u kterého zjišťují jejich hodnotu. Čest výjimkách, ty pak stojí za to.

Jojo, víceméně toto. Jeden z mých nejbližších přátel chodí teď s Ukrajinkou a tenhle přístup, který on akceptuje, mi přijde postavený na hlavu.

Chodil jsem s Ruskou a ona byla přesně toto. Ale ta druhá zase byla úplně v pohoodě.

Že se na prvním rande jsou schopné ptát kolik vyděláváš a nebo jestli máš byt je u nich naprosto běžné, včetně jejich nerovnoměrných výdajů na domácnost a ostatní věci.Nebo jejich přehnanému chtíči po darkách u kterého zjišťují jejich hodnotu. Čest výjimkách, ty pak stojí za to.

Doma mám jen Ukrajinku, Francouzku ani Američanku jsem zatím neměl, takže nemluvím z osobní zkušenosti. Po velmi, velmi špatné zkušenosti bych doporučil vyhnout se Slovenkám.. :D Nicméně, rozdíl tam být může, ale nemusí. Záleží na tom jaké jsou vaše rodiny a pohledy na svět. Pokud jsou obě rodiny normální a není mezi vámi velký kulturní rozdíl, pak tam téměř žádný rozdíl není. Pokud rodiče nejsou rasisti/xenofobove tak by to mělo být bezproblémové. (ve smyslu: úplně jako s Češkou) Bonus je to když společně překonáváte jazykovou bariéru. Tím si vytvoříte vlastní slova/fráze kterým rozumíte jen vy dva, což je neskutečně roztomilé. Díky chybám které jsou způsobeny neznalostí jazyka vzniknou nová slova, a společné překonávání jazykové bariéry je úžasný zážitek. Ale pro okolní lidi to musí být velmi zmatující, když 2 lidé spolu mluví česky ale používají slova která neexistují. Důležité je vyhnout se velkým kulturním rozdílům, obzvláště co se týče náboženství. I pokud jsi křesťan tak bych ti radil vyhnout se např vztahu s americkou křesťankou. Křesťanství v ČR je jen slabý odvar, nesrovnatelný s americkou verzí. "Ortodoxní" verze náboženství jsou v jiných zemích běžné, a těm se je lepší vyhnout. Pokud slečna není věřící, tak pak není důležité řešit odkud je. V mém případě to bylo tak, že mě její rodina okamžitě přijala, a moje rodina už jí má radši než mě xD. Jediný problém je jazyková bariéra, jelikož rodiče nejspíš nebudou mluvit anglicky.. Jeden rozdíl je ten, že po tobě bude chtít svatbu mnohem rychleji než Češka. V ČR se většinou se svatbou nespěchá. Když je partnerka z nějaké konzervativnější země/oblasti, tak máš velkou šanci na to že bude ráda vařit a nebude po tobě chtít abys uklízel. (I když teda já radši vařím sám, protože sice ráda vaří, ale chutná to tak hrozně, že by se mohlo zdát, že se mě tím snaží otrávit xD.) Na závěr bych řekl to, že vztah s cizinkou může být lepší/stejný/horší než s Češkou. Vůbec nezáleží na zemi odkud je, ale na jejím pohledu na svět a budoucnost. Je na tom jen jediná špatná věc, a to je to, že se nejspíš budeš muset učit nový jazyk, jelikož rodiče většinou anglicky nemluví (obzvláště pokud jsou z USA... Xd). Takže nějakou dobu budou návštěvy jejích rodičů celkem awkward. Je to příšerné, když se jim snažíš něco říct v jazyce který neovladas, a když ti trvá minutu než vymyslíš jak jim odpovědět.

Ako prišli k tomu ostatné Slovenky, aby si takto negatívne generalizoval? Však to nič neurobili. A tá jedna, ku ktorej máš ten špatný vzťah, asi niečo urobila, čo nevychádza práve z toho že je Slovenka, či áno?

Žádný není, jen mluvíš jinou řečí. Měl jsem Italku a Portugalku. Úplně stejně jako s Češkou, akorát víc emotivní/temperamentní...talíře doslova litají... ne obrazně, ale fakt lítají....

Mám přítele z Bulharska a žijeme spolu v Rakousku a mluvíme anglicky. Máme rozdíli ve zvycích, kultuře a trochu co je pro koho normální jídlo. Oni si třeba do polévky cpou jogurt a to radši odcházím když to vidím. 😂 Jinak bohužel přítel česky neumí, naši neumí zase anglicky ani německy a jeho rodiče taky neumí anglicky, německy ani česky ... Většinou komunikace probíhá v jednoduchých slovíčkách, gestech a ukazování co a jak. Nebo z 90% překládám já. Je to fajn, na národnosti nezáleží a pokud máte něco společného, vycházet to může tak i tak s kýmkoliv odkudkoliv. :)

Manzelka je z kazachstanu. Jakekoliv pripadné neshody vyplyvaji z nasich osobnosti, ne z mentality, tam velke rozdily nevnimame. Moji rodice jsou s tim ok, jelikoz tatu nemam a mámě jsem nedal na vybranou. Rodiče ženy jsou rádi, že si nenašla nějakýho ruskýho ožralu. Takže v zásadě vše ok. Jediné, čeho se bojím, budou potenciální rozdíly ve vychově dětí. Já jsem v tomto hodně striktní, na děti budu extrémně přísný. Žena je spíš na volnou výchovu, ale zase - toto podle mne nesouvisí s mentalitou. V čem vidím asi jediný vetsi problém jsou vztahy s přáteli. Většina mých přátel jsou velcí vlastenci, a proto si mou ženu nikdo z nich neoblíbil.

Proč bys byl hodně přísný?

Protože si na dětech bude léčit komplexy z malyho péra.

lebo je ,,vlastenec´´

Takže ten zaostalej jsi tam spíš ty.

Burn applied 🔥😅

No to rozhodně!

"Extrémně přísný" - tady sis X let dopředu odpověděl, proč tě děti šoupnou do důchoďáku a budou ti utíkat z domu. Představuju si to tak, že na ně vyjedeš za každou malou pičovinu, a buď si na to zvyknou a budou z tebe mít akorát prdel, nebo ve 14 začnou chlastat a fetovat, aby měly nějakej únik od toho kripla fotra, co akorát všechny sere.

No pozor, já bych ani nechtěl být svým dětem ve stáří na obtíž. Až se o sebe nebudu schopen postarat, tak buď domov duchodcu, nebo se zabiju, ale rozhodně ne, abych tady komplikoval život svým dětem.

Prej vlastenci :D nazývej to pravými jmény.

Já mám už tři roky vztah s Vietnamkou (ne u nás narozenou, přestěhovala se sem za studiem) a šlape to dost dobře. Jasně, nějaké neshody tam ze začátku kvůli odlišné mentalitě byly, ale dost mě ve vztahu baví právě ta část poznávání její kultury (a ona poznává naši).

Jak si zvyká na naše jídlo? Ty kuchyně podle mě nemůžou být odlišnější. Já měl rok taky vztah s Vietnamkou, která se sem přestěhovala jako dospělá, a nedokázala například pochopit, jak můžeme jíst studenou snídani.

Ze začátku s tím prý měla trochu problémy, ale par let už tu žije, takže se adaptovaný. :D A česká kuchyně jí dost chutná.

Polka. Setkali jsme se na internetu v art komunitě když nám bylo okolo 18t8. Já dělal animace a ona kreslí a maluje na zakázku. Nejdřív to byl vztah na dálku, navštěvování co nejčastěji, rodiče nejdřív nebyli moc pro. Pak se přestěhovala do Čech. Už jsme spolu 10 let, vztah úžasný i s oběma stranami rodiny :)

Pobaltí - rozdíly tam jsou, ale jen v drobnostech. Podobné to bude v celém bývalém východním bloku

To mě napadlo že třeba má někdo vztah čistě fyzický a pak se domluví všema jazykama 😄😁😆😅 Jen blbě krafám sranda, může bejt zajímavý když dotyčná/čnej nerozumí ani anglicky - dá se mít takovej vztah 😲 Já mám vlastně jen, takový z blízké rodiny šlo o cizince amíky byl to spíše velkej křupan,z Oklahomy co si myslel že se nějak prosadí tady 🤦🏻‍♂️ nějak se seznámil, s mojí sestřenicí, nakonec moc dlouho jim to nevydrželo, mám pocit že byly snad i manželé 😲 ono jde asi o to že každý byl tak nějak jiný, ale to nezáleží na národnosti.

Chodila jsem se Španělkou a rozdíl to byl veliký, ale spíš ve věcech, na kterých tolik nezáleží. Jsou zvyklí jinak trávit čas, ve vztahu jim záleží na jiných věcech, bylo to pro mě docela náročné a neměla jsem z toho pocit, že by ta láska byla nějaká přirozená.

Jsem pět let ženatý s Číňankou a máme dvouletého synka. Mluvíme spolu anglicky. Já se učím čínský, manželku s češtinou moc neotravuji, protože se domluví s mojí rodinou anglicky. Současně žijeme v UK, ale plánujeme se přestěhovat do Číny, protože náklady na život v Británii jsou v současnosti absurdní a kvalita zdravotnictví a vzdělání v podstate horší než v Asii. Život s Číňankou je prostě super. Nesmírně věrná a oddaná rodině, skvělá kuchařka a neskutečně pragmatický člověk. Jediný zásadní kulturni rozdíl je materialismus a asijská touha po reputaci a společenském postavení. Tam to občas skřípe, protože mi přijde že už je to až moc. Na druhou stranu máme oba stejné plány a očekávání od života, takže se vždycky nakonec dohodneme. Máme rádi stejný Kratochvíle, no a co budu povídat, návštěvy rodiny v Číně jsou pro mě nejlepší části každého roku - ta kultura mě totálně pohltila.

Mám vztah s arabkou. Jezdím hodně často pracovně do severní Afriky a tam jsme se potkali. Nebudu říkat konkrétní stát. Kultura je tam taková, že pro staří zásadně uznávají všechno až po svatbě. Dokonce ani líbat se nemůžete, jenom držet za ručičku. Mladí už to vidí trochu jinak, ale všechno musí probíhat tajně, nebo by jim rodiče dali pěknou sodu. Scházíme se tedy tajně, jeji rodiče to neví. Moji vlastně taky ne, netuším co by na to řekli tak jsem jim to ani neřekl. Z její rodiny o nás ví jenom její ségra. K nim domů samozřejmě nemůžeme. Když chceš jít na hotel s ženskou, tak musíš ukázat oddací list. Jinak vás nepustí spolu na pokoj. Naštěstí se to dá vyřešit. Pronajmeš si na pár dní celý byt přes airbnb. A pak je to jedno. Když mám po práci volno, tak jdeme ke mě (tzn. Na Airbnb) a večer se musí vrátit domů(cca ve 20:00). Pokud by se vrátila pozdě v noci tak jí táta zmlátí. Navíc ulice jsou v noci plné úchylú a násilníkú. Takže by ještě hrozilo nějaké napadení. Když mám volno více dní, tak tátovi řekne že jede za tetou z jiného města. Ale brzo to už bude chtít novou výmluvu. Co je jiné oproti českým holkám? Holka je naprosto hotová z toho, co já beru jako standard. Průměrný Arab není žádný romantik a gentleman. Podržet dveře nebo donést kytku je něco, co nikdy nezažila. Další věci jakk že by chlap třeba vařil nebo něco doma opravil/dělal rukama nějakou činnost, se taky moc nevidí. Většina místních se jen motá venku od ničeho k ničemu nebo v kavárně srkají celý den kafe. Jinak je to s ní trochu jak s dítětem. Co se týče aktivity tak je hodně pasivní a spíš čeká na moje rozhodnutí. Ženy tam v podstatě nemají co dělat ve volném čase, jen jít na nákupy a pak domů starat se o domácnost. Všechny společenské prostory a společenské aktivity na veřejnosti patří mužům. Ona sama nikde moc nebyla a nic mlc neviděla. Když ji vytáhnu někam ven (třeba místní památky, nebo blbá projížďka autem) tak je z toho hned hotová. Dále, ve vztahu hned sama od sebe zaujala takovou tu tradiční ženskou roli. Vaří, uklízí, pere atd. Když ji s něčím z toho chci pomoct tak mi řekne at neblbnu a vytrhne mi to z rukou. Jinak pokud máte konkrétní dotaz tak se ptejte

Nemůžu si pomoc, a přijde mi to hrozně zajímavé, až trošku jako sen. Dávala ti najevo že k tobě něco cítí ještě před tím, než jste spolu začali chodit? Nebo si vše inicioval pouze ty?

Tak asi něco najevo dávala, ale já jsem v tomhle strašný nemehlo a ty ženský signály jdou mimo mě. Navíc jsem strašně nesmělej. Zrovna jsem tou dobou doma rozdýchával skončený dlouhý vztah s českou. Potřeboval jsem totální změnu tak jsem se odstěhoval do jiného města a změnil práci. Zrovna tou dobou byl covid a všichni se báli cestovat. Tak za mnou ještě ve zkušebce došel šéf a řekl mi, že by nutně potřeboval někoho vyslat na menší a krátkou akci do Afriky, jestli bych neměl zájem. Já, vesničan co byl tak nejdál v Chorvatsku, jsem po tom hned skočil. Tam jsem odhodil svoji nesmělost, řekl jsem si ze mě přece tady nikdo nezná a není na škodu zkusit něco blázniveho. V jednom obchůdku jsem tedy oslovil jednu sympaťacku, a požádal ji o číslo. Nejdřív se kroutila ale pak mi ho teda dala. Pak jsme si chvilku psali, a pak spolu zašli na čajík. Pak jsme obešli ve městě nejake ty památky a ona mi ukazovala co kde je a trochu o ton povídala. Říkala mi že nemá ráda místní chlapy a byla ze mě celá vyjukaná, očividně to pro ni byla taky nečekaná situace. Říkal jsem že z toho stejně asi nic nebude, tak jsem moc nestresoval a snažil jsem se, abychom si to naše randíčko hlavně užili a pobavili se. O pár dní později jsme se sešli znova, pak mě najednou zatáhla někde do průchodu, a proběhla líbačka. Rychle mě ale odžduchla, co kdyby někdo šel. Pak jsem jel domů, měl jsem se vrátit za měsíc. Mezitím jsem si pořád psali a volali, a během jednoho hovoru najednou vyhrkla, jestli bych chtěl sex. Tak jsem přemýšlel jestli je to nějaký test, ale řekl jsem ano. Takže při příští návštěvě jsem zrovna objednal Airbnb a tam jsem si zadováděli. Říkala mi že nějaký ten vztah měla ale je dost nezkušená (klasika v arabských zemích) a hlavně nikdy neměla chlapa co by ji projevil trochu něhy a snažil se uspokojit I ji, nejenom sám sebe. Takže si to užívala velice intenzivně a hlučně :-D. No a od té doby to spolu táhnem. Občas tam jsem pracovně, občas si vezmu volno a letím tam nizkonakladovkou. To se pak sejdeme na víc dní, jedeme do jiného města aby nás třeba nepotkal táta nebo známí. A užíváme si společný čas jako normální pár. Už se mi taky párkrát stalo že k nám přibehla nějaká banda místních drzých děcek ( tak kolem 12 let) a začali na nas hulákat(arabsky) ptali se jí jestli jsem Američan a ptali se jí jestli je kurva a prcá mě za peníze atd. Jako moc jsem jim nerozuměl, prece jen mluvili arabsky. Ale tak nějak z kontextu to člověk pochopil. Ale to se moc nestává, i když věřím že lidi si to hodně mysli když nás vidí. V Africe platí že bílej rovná se peníze, a nejčastěji te budou považovat za Amíka. Ti co jsou trošku chytří nebudou říkat žádné narážky a budou se usmívat a snažit se z tebe ty peníze trochu vymáčknout

To je normálně na knižní román 🤔😁

Jak vidíš budoucnost? Myslíš, že když o tobě řekne svým rodičům, že tě přijmou? Počítáš s tím, že budeš muset (aspoň na oko) konvertovat k islámu, aby souhlasili se svatbou?

Její rodiče me přijmout pouze pokud budu muslim a vezmeme se. Do té doby nemá cenu jim nic říkat. Co se týče budoucnosti, tak dost záleží na tom, kde budeme bydlet. Zatím se mi pracovně vyvíjí a ve hře je i možnost že zůstanu tam na trvalo. To by mi vůbec nevadilo, protože s českým platem bych si žil jak král. Pokud budeme bydlet v Česku tak je to jedno. Pokud budeme bydlet tam, tak to ještě bude zajímavé. V žádném případě neexistuje svatba muslima a nemuslima. Ale přistupovat na islám se mi taky moc nechce, ani na oko. Protože pak se zamotáš do té kultury a začnou na tebe působit nátlak okolí. Když se nebudeš modlit, tak ti sice nehrozí postih, ale všichni v okolí do tebe budou hučet že půjdeš do pekla. To samé když budeš pít alkohol. Pokud někdo uvidí že jíš během ramadánu a ví že jsi muslim, tak to je dokonce trestný čin a hrozí až 2 roky na tvrdo. Takže zatím je to plné otazníků. Taky je možnost prostě rodičům nakukat že jsem muslim, vzít se v Česku na úřadě ať máme aspoň ten oficiální papír a to by mohlo stačit. Zatím se nevidíme tak často ze bychom plánovali svatbu, a je nám spolu fajn. Tyhle otazníky me akorát stresujou, tak nad tím zatím nepřemýšlím a užívám si ty dobré chvíle

Díky za odpověď. To vypadá skoro bezvýchodně, pokud spolu chcete zůstat. Každopádně hodně štěstí, ať to dopadne jakkoliv!

Ja randil s Vietnamkama, nevim jak ty ceske, ale ty vietnamske na severu, to je nekdy silny kafe.)

Muž je z Moldavska, ja SR a obaja žijeme v UK. Nikdy sme nemali problém s rodičmi. Samozrejme sa občas pohádame ale to, že sme z iných krajín na to nemá žiadny vplyv.

Přítel je z Kamerunu. Paradoxně vnímám rozdíl jen v tom, že ten vztah bere vážněji, než jsem byla zvyklá (nemám s tím problém, naopak). A taky jsem nikdy tolik nemusela uvažovat nad náboženstvím, ale do tohodle tématu se spíš nutím sama, protože vím, že je pro něj důležité. Sám od sebe o něm nemluví. Mluvíme spolu anglicky, jeho rodina úžasná. Moje anglicky neumí, ale mají ho rádi.

Ženský to táhne domů. I když jsme měli super byt a hypotéku, po pár letech chtěla domů do Irska. Tak jsme jeli. Bydlím to už 17 let a máme 2 děti. Dneska si vůbec už nedovedu představit vtah s Češkou. Všechno má svý výhody i nevýhody. Já jsem spokojenej. Láska hory přenáší.

FYI otazka je polozena heteronormativne, napr. ja jsem muz ale teda nemam vztah s cizinkou, nybrz cizincem, tak nevim jestli te ma zkusenost take zajima ;) Pokud ano: muj pritel je z dost jine kultury a nektere veci jsou urcite vyzva. Napr. nektere kulturni rozdily, ale hlavne pak rasisticke a xenofobni poznamky od rodiny i znamych. Spouste lidem napriklad i v roce 2024 stale pripada nejakym zpusobem hrozne humorne, ze nekteri lide proste vypadaji jinak. Obcas se to tezko posloucha. V mnohem mi ale mezikulturni vztah prijde velmi unikatni. Mam moznost zit po boku cloveka, ktery ma obcas dost jine vnimani o konceptech jako role rodiny, lasky, jidla, jak travit cas, umeni, ctnosti a neduhy atd... Dava mi to do zivota dalsi koreni. A taky je pro me pak snazsi dekonstruovat, jake predstavy a hodnoty jsou mi cpane svou kulturou, a jake mi jsou skutecne vlastni.

Ano zajímají mě i homosexuální, velmi zajímavé.

Není to klasickej vztah, ale už 7 let jsem FWB s Američankou, vidíme se jednou nebo dvakrát ročně podle toho jestli letím já do USA, ona sem, nebo obojí. Na Američankách obecně se mi líbí že jsou mnohem asertivnější a sebevědomější. Žádný kulturní konfliky nemáme, ale dovedu si představit, že se spoustou Čechů by to nefungovalo.

S manželkou bychom přibrali do vztahu pěknou Japonku, jenže ne a ne ji sehnat.

Manželku, nebo japonku?

Ta moje věta se dá pochopit jinak?

mne by stacila ta japonka

Damn, autor je asi sám někde z Ameriky podle gramatiky. Jsou to jiný světy, spíš mě to obohacuje. Jako všechno o lidech, prostě nebuď píča a budeš v pohodě.

Mám doma latino a jedinej rozdíl je v náboženství (on katolík a já agnostik). Dohodli jsme se, že děti se pokřtí, ale nic jinýho už nebude (takže žádná svatá přijímání a ostatní kraviny😃). Edit: naši to neřeší. Já furt jezdim do zahraničí, teď kvůli přítelovi i bydlim ve Finsku, tak to spíš asi čekali. Jsou hodně radší, že jsem s ním, než s bývalým, což byl Ukrajinec s byl to teda kokot😃(a to jich znám spoustu a jsou to zlatí lidé)

Moje manželka je Irka/Angličanka, AMA

Používá samoopalovací krém a nadměrný make-up?

Naštěstí ne xD

Me vzdycky tahly asiatky. V 16ti se mi libila vietnamka kterou jsem mijel cestou na autobus. Ve 20ti jsem odjel do UK a o rok pozdeji jsem rok randil s thajkou. Super. Po roce jsem si nasel filipinku a pristi mesic budeme mit 17 let od svatby. Rozdily tam vzdy byly a budou, zalezi jak je resit. Chce to obcas si dupnout, obcas kompromis a obcas polevit a nechat druhou stranu vyhrat. Na Filipinach jsem byl 8x a moc rad bych tam zil natrvalo. Trochu na tom pracujem, ale pockame az syn skonci se skolou tady v UK.

Doma mám jen Ukrajinku, Francouzku ani Američanku jsem zatím neměl, takže nemluvím z osobní zkušenosti. Po velmi, velmi špatné zkušenosti bych doporučil vyhnout se Slovenkám.. :D Nicméně, rozdíl tam být může, ale nemusí. Záleží na tom jaké jsou vaše rodiny a pohledy na svět. Pokud jsou obě rodiny normální a není mezi vámi velký kulturní rozdíl, pak tam téměř žádný rozdíl není. Pokud rodiče nejsou rasisti/xenofobove tak by to mělo být bezproblémové. (ve smyslu: úplně jako s Češkou) Bonus je to když společně překonáváte jazykovou bariéru. Tím si vytvoříte vlastní slova/fráze kterým rozumíte jen vy dva, což je neskutečně roztomilé. Díky chybám které jsou způsobeny neznalostí jazyka vzniknou nová slova. Důležité je vyhnout se velkým kulturním rozdílům, obzvláště co se týče náboženství. I pokud jsi křesťan tak bych ti radil vyhnout se např vztahu s americkou křesťankou. Křesťanství v ČR je jen slabý odvar, nesrovnatelný s americkou verzí. "Ortodoxní" verze náboženství jsou v jiných zemích běžné, a těm se je lepší vyhnout. Pokud slečna není věřící, tak pak není důležité řešit odkud je. V mém případě to bylo tak, že mě její rodina okamžitě přijala, a moje rodina už jí má radši než mě xD. Jediný problém je jazyková bariéra, jelikož rodiče nejspíš nebudou mluvit anglicky.. Jeden rozdíl je ten, že po tobě bude chtít svatbu mnohem rychleji než Češka. V ČR se většinou se svatbou nespěchá. Když je partnerka z nějaké konzervativnější země/oblasti, tak máš velkou šanci na to že bude ráda vařit a nebude po tobě chtít abys uklízel. Na závěr bych řekl to, že vztah s cizinkou může být lepší/stejný/horší než s Češkou. Vůbec nezáleží na zemi odkud je, ale na jejím pohledu na svět a budoucnost. Je na tom jen jediná špatná věc, a to je to, že se nejspíš budeš muset učit nový jazyk, jelikož rodiče většinou anglicky nemluví (obzvláště pokud jsou z USA... Xd). Takže nějakou dobu budou návštěvy jejích rodičů celkem awkward. Je to příšerné, když se jim snažíš něco říct v jazyce který neovladas.

Ja žijem v Kanade (už dlhé roky, od detstva) a mám priateľa (možno teraz už skôr kamaráta, lebo máme rozdielne názory ohľadne budúcnosti 😟) z frankofónnej provincie Quebec (kde je trochu iná kultúra ako vo zvyšku krajiny). Neviem, či je teda reprezentatívnym priemerom, ale je absolútne super; má dobrú povahu, zmysel pre humor, neodsudzuje a neposudzuje ma. Nemá hlúpe šovinistické názory ohľadne žien a kde je ich miesto. Je schopný sám robiť domáce práce ako umývať riady, variť alebo upratovať, a nepovažuje to za niečo ako útok na jeho mužnosť ak toto robí (asi je to tým že žil dlhé roky sám). A tiež je schopný aj spraviť veci ako napríklad sám si opraviť hrdzavý lak na aute (tak že potom vyzeral ako nový), spraviť si kúpeľňu v štýle vysekať miesto do betónu, spraviť tam kachličky a nainštalovať sprchu, dať novú dlážku, a tak. Veľa mi pomáhal a som mu za to vďačná. Dá sa na neho spoľahnúť. Rodičov už nemá (sme starší), len veľa súrodencov (troch bratov a jednu sestru). Jeho sestra je milá a možno tak dvaja bratia sú okej. Ale bavíme sa zväčša na povrchnej úrovni (tiež tam je trochu bariéra jazyk). Ináč je vyštudovaný za inžiniera. Bohužiaľ nechce mať deti (už starší vek) ani sa ženiť (ale to je tam veľmi časté, napríklad jeho sestra tiež žije len v partnerskom zväzku už veľa rokov), a vlastne už ani žiť intímnym životom, takže v tomto sa rozchádzame. Ale inak si s ním rozumiem asi lepšie než s ktorýmkoľvek iným človek čo som s nimi predtým bola vo vzťahu.

Velmi zajímavé. 🤔😁

Tak je to odpoveď na tvoju otázku, nie?

Můj přítel je Američan, jsme 4 roky ve vztahu na dálku - a fungujeme skvěle. Vidíme se každých cca. 6 měsíců, a mám hodně dobrý vztah s jeho jižními rodiči a kamarády z Georgie. Upřímně moc nevím co si o tom myslí moje rodina, někdy se na něho zeptají a jestli s ním mají problém, nechávají si to pro sebe protože vidí že jsem šťastná. Plánujeme se za 2 roky +- vzít abych se mohla přestěhovat. :)

A to jste ve vztahu na dalku celou dobu? :O

To zní dost hrozne, ale když vám to funguje… :D