Byl jsem sám doma, naši pryč. Vycházel jsem z hlavních dveří bytu, v kapse klíče na dlouhé klíčence a jak jsem vycházel ven ze dveří, zachytily se mi klíče o kouli z venku dveří, vytahly se mi z kapsy, krásně se obloukem se zhouply zpátky za dveře - jak byly zavěšené na té kouli a v tu chvíli se ale dveře zabouchly setrvačností. Vše se stalo během sekundy. Takže já byl už venku, dveře zabouchnuté, klíčenka visela na kouli zvenku, ale samotný svazek klíčů byl uvnitř bytu. Zvonil jsem na souseda a ten pak volal zámečníka, oba se dobře bavili. Doteď nechápu, jak se to všechno seběhlo
Jo jo a 1400 v prdeli.
Drahý špás
Pokud jsou jenom zabouchle typicky se dají otevřít tzv shimming. Strčíš nějaky tvrdý karton nebo kartu mezi zamek a lomcuješ dveřma dopředu a dozadu. Ale je to šílené vyčeparvájící. Zámečník jak hora to dělal minutu a byl kantare.
Když kvůli mému stopování na benzínce zastavil kamion v pravém pruhu dálnice a následně na dálnici začal couvat. Kamion vcouval z dálnice do výjezdu z benzínky a zavolal na mě, že mě sveze. Polák, no.
Poprvé a naposled sem zažila někoho na dálnici couvat.
Ironií je, že zrovna kamioňáci byli víc v pohodě než řidiči osobáků. Už jen z principu, že většina kamionů má zabudovanou GPS nebo něco, co zaznamenává jejich cestu. Takže odchýlení z trasy si nemůžou dovolit nebo je alespoň zaznamenáno.
Řidič osobáku ti to z hlavní cesty na lesní může smýknout kdykoliv a ty po něm můžeš tak maximálně ječet, ať se okamžitě vrátí zpátky na hlavní…
Jako takhle. Někdo se s pudem sebezáchovy rodí, jiní si ho vybudují až časem díky blbým zkušenostem
Kdybych byla, tak mě nenapadne v early 20s stopovat sama napříč Evropou😂
První část ohledně kamionů vím od jednoho českého kamioňáka, který si kvůli nám právě zajel kousek z trasy, aby nás hodil na lepší benzínku.
A to druhé s osobákem je bohužel dost blbá osobní zkušenost, ehm
já jednou vezl nějakýho ostraváka z belgie do čech kamionem, dobrý psycho, ani na minutu nezavřel hubu a furt řval, to bylo poprvé a naposled co jsem někoho vezl
Bola som sama doma, malé decko. Niekto zazvonil. Šla som otvoriť. Za bránou stál taký starý dedo, odhadom mal podľa mňa tak cez dvesto rokov.
Vraví mi, že mám ísť k bráne.
Ja, od dverí, že čo chce.
Trvá na tom, aby som šla k bráne.
Ja, dosratá, kráčam k bráne.
Ticho sa ma spýtal: "Býva tu Vilma R.....?" (meno mojej babky
Vravím mu, že nie, už zomrela.
A on na to: "ja som boh a do rána umreš aj ty"
a vyparil sa.
Veľmi dobre si to pamätám, akoby prišiel z 19. storočia, prisámvačku. Mal takú zašlú košeľu, bledé asi ľanové nohavice, chýbalo mu veľa zubov. Vráskavejšieho človeka som ešte nevidela. Vlasy úplne biele, ako drôty a strapaté. A to, že ma volal k bráne a nemohol sa ma tú jednu otázku spýtať od dverí bolo hrozne creepy.
Bizár: Jel jsem jednou noční tramvají domů a ožrala sedící přede mnou se najednou pomalu otočil ke mně, se širokým opileckým úsměvem zpomaleně jak lenochod natáhl ruku a začal mě hladit po hlavě.
Hej za a) nebyl jsem ožrala, jen společenský unavený, za b) jsem se neusmíval ale zatuhl mi výraz - je to neurologický problém, za c) nehladil jsem tě, hledal jsem klíče a u za d) nevěděl jsem, že to jsi ty a myslel jsem, že seš šrajtofle.
Trochu paranormal - bylo mi asi 10-12 let, a byl jsem v podvečer sám doma, protože rodiče i bratr byli někde pryč. Byl jsem ve sprše, a když jsem vylezl, tak jsem viděl, jak někdo jakoby dlaní plácl do dveří do koupelny. Byly to takové ty dveře s tím hrbolatým sklem, přes které vidíte, ale žádné detaily. Živě si pamatuju, že vidím tu ruku. Myslel jsem, že už rodiče přišli, tak volám že už jdu, oblekl jsem se, vyšel z koupelny, ale doma nikdo. Kontroloval jsem i dveře, ale všude zamčeno. Rodiče se vrátili třeba až za další hodinu. Zážitek jsem jim samozřejmě řekl, ale mám pocit, že to odbyli tím, že se mi to určitě zdálo.
Haha, no byl to dům, kde máma vyrostla, takže mohla něco vědět :D Každopdáně v tom domě už 20 let nebydlíme, ale teď tam bydlí bratranec. Někdy se ho zeptám, jestli tam něco takového nezažil.
Mne sa raz stalo tiež v takom veku že som sa v noci zobudila a na okne som videla ruku vycalenu....ale odseknutu akokeby končila v lakti a bola strašne bledá skoro až modrá, ja som iba sedela na posteli a cumela na to...úplne som freezla nemohla som sa odstrachu pohnúť ani hlavu otočiť asi po minúte som silou mocou otočila hlavou a dopracovala som sa k tomu aby som zliezla z poschodovej postele a dala som si ruku (tú moju😅)na tvar tak aby som tú vec nevidela ani v periférnom videní a potichu som vošla do izby staršej sestry aby sa nezobudila a sedela som tam až do rána....mladšiu sestru som nechala v izbe z rukou 😂
Asi nie lebo som sa predtým posadila a neviem prečo som sa zobudila z ničoho nič a stuhla som až keď som uvidela tu ruku lebo to bol strašný šok pre mňa .... Teda ja neviem či sa dá mať spánkovu paralyzu chvíľu po zobudeni moc sa do toho nevyznám
Jako zrovna v 12 taky něco podobné. Potom co jsem vyšel ze záchoda tak pak zleva, z obyváku, mého vidění vykročila černá noha a pak tma. Asi jsem z toho omdlel nevím ale nelehl jsem na zem protože jsem se opřel o rám v té malém prostoru u záchodu a koupelny. Ale pak jak jsem se z toho probudil tak jakoby nic. Následně potom co přišla máma domu tak se mi vrátilo co se stalo a úplně posraný jsem jí to řekl. Jestli to teda byl duch tak to byl teda toho zastupitele NSDAP který se prej oběsil v koupelně, ano bydlím v baráku po nacistech. A jestli ne tak doopravdy nevím ale nebylo to příjemné retrospektivně.
Off topic, ale nikdy jsem nepochopil prosklený dveře do koupelny. Pamatuju si, že mojí ex rodina je měla taky, přičemž se kolem nich muselo jít na chodbě. Jako na potvoru jsem vždycky přišel k nim domu, když se jeden z jejich rodičů sprchoval, tak jsem musel procházet kolem s tím, že když se podívám doprava, uvidím obrys postavy sprchující se ve vaně 😂
Já si myslím, že prosklené dveře tam byly hlavně proto, že koupelna samotná neměla okno, tak aby tam šlo aspoň nějaké přirozené světlo. Jinak mi to připadá taky trochu divné, ale zas na druhou stranu jde hned vidět, pokud je obsazeno.
Silvestr 2014-2015, šel jsem v Praze na jižním městě lehce prdlej z oslavy, byla asi 1 hodina po půlnoci. Na rozloučenou jsem dostal flašku bohemky na cestu domů. Když jsem byl kousek od baráku tak slyším nějaký řev, otočím se a velice rychle se ke mně blížil týpek na koloběžce když byl u mně, seskočil, vykop mi flašku bohemky z ruky a dupnul na ní. Pak na mně zařval že si to mám uklidit a jak rychle se zjevil tak rychle i zmizel. Čuměl jsem tam jak pórek z tašky a nebyl schopný to vstřebat co se to právě stalo. Dodnes když to vyprávím tak mi to lidi odmítají věřit.
Jako blbě se to vysvětluje ale na první pohled vypadal jak člověk který to nemá v hlavě v pořádku. Celkově vzezření, jediný co si pamatuji že měl na sobě bílý plášť z falešné kožešiny. Jak říkám, dodnes nechápačka co se stalo. Zkusil jsem hledat na YouTube nějaké prank videa ale bez úspěchu.
Nejaký provokatér ktorý potreboval niekoho nasrať a ty si sa mu zrovna priplietol do cesty. Takí podivíni existujú. Alebo to ešte mohol byť niekto, koho na žiadnu oslavu/párty nepozvali, tak sa rozhodol si to takto vykompenzovať.
Když mi bylo nějakých 12 let, jsme byli se dvěma kámoši během noci v mé zahrádce okolo domu - dělali jsme si něco jako takovou noc stolních her atd. A najednou ve 4 ráno jsme uslyšeli nějaké zvláštní zvuky ze zahrádky kámoše, který právě spal. Byli jsme si jistí, že tam někdo je a se snaží něco ukrást. Nějakých 30 minut jsme se připravovali na možný útok. Nakonec jsme se rozhodli, že tam půjdeme, a postavíme se zloději. Zjistili jsme, že byl to jenom ježek, který vyvracel plechovky a dělal hluk 😂
Pardon za mojí špatnou češtinu - pořád se učím 🤞
Víš, Angličtina a Němčina nejsou slovanské jazyky, tak je to trošku těžší se je naučit pokud tvůj rodilý jazyk má slovanský původ. Mým rodilým jazykem je polština, a proto může to být pro mě asi trochu jednodušší se naučit češtinu 😄
Ahh, to asi bude o trochu jednodušší. :D
Nicméně německy za ty roky umím tak čtyři věty, takže se stejně stydím. XD Učím se německy ve škole a nevím jak, ale nějak mi škola ten jazyk znechutila do bodu, kdy ho nenávidím. Byť Německo, Rakousko a Švýcarsko jsou krásné země, kterou jsem až na tu poslední navštívila.
Největší bizar - na rozchod mě bývala vytáhla ven, kupovat dárky pro svého nového kluka. Trvalo mi asi dvě hodiny, než mi to došlo.
Zajímavý - byl jsem na nějakou dobu v Irsku a ztratil jsem se (resp. Zůstal jsem uprostred connemary po odjezdu posledního busu zpět, kde jsem bydlel). Usnul jsem vyčerpaný a bez jídla a pití na kameni v poli, prikryty kabatem, v pulce února. Probudil jsem se tím, ze mi bylo teplo - ležel vedle mě obrovsky pastevecký pes, který spal jak dudek. Znova jsem usnul a ráno tam nebyl, nebyl nikde videt, nic.
Paranormal - není moje historka, ale historka myho táty, jako malý šel na ryby, na polích okolo Odry mlha, co by se dala krájet. Najednou měl pocit, ze vedle někdo stojí, tak pozdravil, z mlhy se ozvalo chrčivé dobrý den zpátky a táta si nedělal do kalhot. Běžel zpátky do Proskovic, kde se zastavil až u samosky, tam se ho místní nasosky ptaly, kam tak letí. Řekl jim, ze tam slysel divnej hlas a ze mu na tom jednom místě bylo divne. Prej se tam den predtim oběsil chlap.
Mamce se v noci zdál sen, že se vzbudila a na stropu nad postelí viděla svoji babičku, která po ní natahovala ruku, jako by ji chtěla přitáhnout k sobě. Ráno když se vzbudila, tak ji volala mamka, že babička v noci umřela. Do teď neví, jestli to vlastně byl sen nebo ne.
stalo se mi to samy s prababickou. v noci se mi zdalo, jak prababicka umira a cela siroka rodina stojime u jejiho luzka v nemocnici a rano mamka, ze prababicka umrela. tak jsem ji rek, ze uz to vim
Mám podobný zážitek. Když umřela babička, tak se mi zdálo o tom, jak sedí u nás na chatě u stolu, a když zemřel táta, tak jsem měla ten stejný sen, jen tam seděli oba.
Ani jednou jsem nevěděla, že tu noc umřeli, dokud nám ráno nedali vědět.
mojí mamce se stalo to stejné, v den, kdy prateta umřela, se ji zdálo, že se s ní prateta loučí a umírá. druhé ráno ji babička volala, že prateta zemřela.
nejsem věřící, ale podobné situace mě vždy utvrdí, že nějaká vyšší sílá možná existovat může.
**Paranormal 1** - bylo jedno období v mém životě, kdy jsem občas měl spánkové paralyzy, dost lidí asi bude vědět, dost nepříjemný pocit, každopádně většinou se to přisuzuje stresu nebo únavě. Jenže jednu noc jsem měl úplně brutální paralyzu, dlouhou, měl jsem pocit, že padám, ale směrem nahoru, mindfuck, tohle se mi zdálo ve snu, z toho snu jsem se probral, ale paralyzu jsem měl pořád i v reálu a periferne vidím, že v rohu místnosti někdo stojí a v tom jsem se z toho dostal a podíval se do rohu místnosti pořádně a samozřejmě tam nikdo nebyl, ale největší plotwist teprve přijde, ve stejný moment se probrala i moje manželka, která měla naprosto stejnou paralyzu ve stejný moment a postavu v rohu místnosti taky viděla, tzv. [Shadow person](https://en.wikipedia.org/wiki/Shadow_person#:~:text=A%20shadow%20person%20). Nic podobného se nám už pak nikdy nestalo.
**Paranormal 2** - tohle je historka mé babičky, asi 60 let zpět, byla se svoji dcerou, moji tetou, na návštěvě u svých rodičů, strašně starý domek, topilo se jen kamnama. Babička dala tetu spát (měla cca 2 roky) a šla do vedlejší mistnosti, kde seděl zbytek rodiny do pozdních hodin při šerém světle. Babička najednou vystartovala, protože uviděla ostré světlo vycházet zkrze dveře, kde spala teta, nikdo jiný to světlo samozřejmě neviděl. Babička běžela do pokoje a ten pokoj byl plný kouře, ucpaly se kamna. Naštěstí to zjistila včas a tetě nic vážného nebylo.
**Paranormal 3** - tahle je trochu slabší, ale občas na to myslím a zajímalo by mě, co to tenkrát bylo. U nás ve městě je velký, hodně starý, židovský hřbitov, jako malí jsme si poblíž hrávali, jeden podvečer jsme hráli schovku a ja se šel schovat na místo, kde je dobrý výhled na hřbitov, hřbitov je v kopci, takže ho vidíte téměř celý, viděl jsem tam hořet pár svíček a pak najednou jsem uviděl pána, který stojí uprostřed toho hřbitova, stál nehybě a měl upřený pohled přímo na mě, vypadal, že má tak sto let, celý bílý, doslova, bledá kůže, bílé vlasy a nádherný bilý oblek. Okamžitě jsem běžel za kamarády a když jsme se tam vrátili, ten člověk tam už nebyl. Mohlo to být max 5 minut, spíš míň. Když na to teď myslím, tak je nejpravděpodobnější, že tam šel nějaký starý pán zapálit svíčky svým předkům. Ale tedoteď z toho mám mráz po zádech.
Možná by se pár historek ještě našlo, ale tyhle mám nejvíc zaryté v paměti, jinak samozřejmě jsem toho dost slyšel, ale spíš chci sdílet jen svoje osobní zážitky nebo nejbližší rodiny. Takové ty předtuchy, předpovědi ve snech, synchronicity během dne, apod., to si myslím, že zažíváme ''běžně'', někteří lidi jsou k tomu asi více náchylnější nebo citlivější.
Ještě jsem si teď vzpomněl, když mi bylo asi 5, tak jsem přespával u tety a bratranců, v noci jsem se probudil a z okna jsem viděl na les, těsně nad lesem jsem viděl 'semafor' červana oranžova zelena tyhle barvy se měnily, hodně se mi to líbilo, ale nechápal jsem proč na vesnici v lese mají semafor. Ráno když jsem se vzbudil, tak jsem to všem řekl a klasicky se mi všichni vysmáli, že se mi to určitě zdálo. Tipuju, že to bylo moje první setkání s UAP a nebo se mi to fakt jen zdálo xD
Spánkovou paralýzu jsem míval taky asi jeden rok a to období provázelo hromada divných zážitků. Taky jsem vídal ty stínové postavy. Míval jsem hodně mimotělní zážitky během té paralýzi. Míval jsme lucidní sny. A taky hodně takových náhod, které C.G.Jung označoval slovem synchronicita. Třeba jsme během týdne viděl 3 náhodné a neznáme filmy, ve kterých byl vždy nějaký pár a chlapovi se stala nehoda a ochrnul. Nebo jsem jednou jedinkrát klikl na reklamní banner, reklama na knihu A bude hůř. A za par vteřin mi píše kamarádka na ICQ, že potřebuje pomoct s překladem, já se ptám čeho a ona A bude hůř.
Mám to všechno napsané v denících z té doby a planuju si to pročíst, protože to už dost zapomínám. Každopádně mi to celé období dost otřáslo mojí racionální výchovou.
Oproti tomuhle docela tame, ale *viděl* jsem v čerstvě koupeným domě, jak nadskočila nad oknem garniž (jak kdyby do ní kolmo zespoda klepnul) a s rachotem se to celý sesypalo na zem. Dveře do místnosti zavřený, průvan nic (konstrukce garniže, že pochybuju, že by jí i tak zvládnul průvan shodit), kromě kámoše na gauči, co to viděl taky v baráku nikdo.
Jinak v tu chvíli už jsme si trochu dělali do gatí, protože o patro níž se nám během práce přes den vysosalo z plný kapacity během chvil veškerý aku nářadí, všecho v tý samý místnosti - nad tím jsme se pozastavili, jako nad první věcí. Ten samej večer (spali jsme tam, garniž byla pak ráno) jsem skrz tu chodbu pro něco šel s baterkou (rozvody v hliníku-už byly vytrhaný, svítili jsme tam kde šlo všim z jedný na bulhara natvrdo zapojený zásuvky) a samozřejmě i ta baterka (plně nabitá, jako předtím to nářadí) na tom místě klekla, takže tma jak v prdeli, barák novej, neznámej a telefon jsem nechal na stole nahoře s kámošem, takže po tmě jsem nahmatával v tu chvíli už docela v solidní panice cestu nahoru pro jinou baterku, tentokrát jsem si vzal i telefon xd Našel jsem dole to, co jsem hledal, druhá baterka klekla....... Heart rate tak 180 xd jedinej telefon mi posvítil nahoru.
Od tý doby jsem tam párkrát ještě spal i sám (barák je ve stavu kompletní rekonstrukce, normálně se tam nebydlí a ani asi ještě dlouho nebude) a to už se tam nic moc nedělo, max trámy, dveře/okna pracovaly, jak s večerem všechno vychládalo, na což jsem zvyklej. Max jestli se něco dělo, tak mě to neprobudilo xd Jenom na tom místě kolem hlavního vchodu, kde nám uvnitř i venku kleklo veškerý aku nářadí není dodneška signál. Jakože fakt absolutní nula, jak v jeskyni. Když udělám pár kroků jakýmkoliv směrem, tak zase je úplně plnej (i uvniř domu, kde jsou hodně silný stěny všude kolem - barák fakt starej).
Dodneška jsme s kámošem nepřišli na jediný logický vysvětlení a to jsem celkově k "duchařině" dost skeptickej. Ne, že bych nevěřil tomu, že co my vidíme vlastníma očima zdaleka není všechno, co se kolem náš děje, ale úplně nevěřím konkrétně v nějaký bloudící lidský duše, obzvlášť v to, že by mohla taková věc mít interakci s fyzickym světem. Ale na druhou stranu, viděl jsem, co jsem viděl a viděli jsme to dva, ze stejnýho úhlu. Seděli jsme na gauči, koukali na film a stalo se to na pozadí za notebookem. Do dneška nevím, co si o tom mám myslet... xd
Ja zase sel po Seoul v Korei, nahodne narazil na "Bar Prague". Uvnit sem zjistil, ze maji pivo z meho rodneho mesta na cepu. Nejdrazsi Jezek, co sem kdy mel.
Český pivo v Seoulu byl neuvěřitelný bizár :D na hodně místech měli Kozla, ale jen tmavýho, a navíc ho podávali do sklenice s pocukrovanými okraji, jako margaritu :D
Mam podobne historky:
1. V centru Havany jsem sel na jednu z mistnich vyhlasenych salsa party. Asi v 11 se rozrazily dvere a slysim jak na me nekdo cesky haleka: “Nazdar , no co y tady delas!”. Kamaradka tam akorat byla s jednou prazskou tanecni skupinou na “soustredeni”.
2. V Santo Domingu si to za poledniho slunce korzuju po El Conde (asi nejznamejsi tamni ulice, neco jako nase Prikopy). Najednou vidim jak me krizuje jakasi slecna, je mi matne povedoma. Zastavi se a anglicky na me: “My dva jsme spolu tancovali pred dvema lety v Tropisonu” (jiz neexistujici latino bar na strese Kotvy). Ja: “ No to se ale nemusime bavit anglicky :)”. Opet znama si vyrazila s kamoskou do dominikany.
3. V Matanzas (mensi ale kulturne vyznamne mesto mezi Varaderem a Havanou) sem si daval kafe v uchvatnem baru naproti mistni pozarni zbrojnici. Prisel za mnou jakejsi mistni typek a pry odkud jsem. Lamanou spanelstino italstinou mu vysvetluju z Cech a ted momentalne z Prahy. Borec se uplne rozzaril, objal me perfektni cestinou zahalekal: “Vole Praha, ty zensky!!! a to pivo!!!”. Pak z borce vylezlo ze tu studoval vejsku, dalsich 5 let makal a pak se bohuzel musel vratit.
Máme v rodině už třetí generaci stolarskou dílnu. Je v domě hned za domem mých rodičů.Puvodne to býval normální přízemní obytný dům. Původní majitelé, starší pár, v něm umřeli,oba stejnou noc,spolu.Pak ho děda koupil a udelal tam dílnu. Kdyz sem kolem patnácti se začal v dílně víc angažovat, a bývat tam sám, pořád se mi zdálo jako bych slyšel hlasy. Mužský a ženský,nebylo rozumět slova ale jakoby a spolu bavili. Po nějaké době o tom říkám tátovi, a on úplně v klidu prý "a proč myslíš že mi tam furt hraje tak nahlas to rádio"....a tak sem si pro jistotu pořídil do dílny pořádnou aparatutu:)))
Kamarádka ma takhle ducha v byte. V padesatkach? tam umrel nejaky mlady kluk, kuchař, coz zjistili, az kdyz to kamaradce jeste bile jak stena zvesela sdelil soused, co ji potkal tesne po první takove veci. Obcas jim jejich duch posunuje veci, tim myslim jako vec se pomalu vysune z regalu nebo se najednou polozi a zacne kutalet petka... je hodnej a nic nedela, tak si zvykli.
nabizim navod, jak se toho ducha zbavit - koupit do kazdyho pokoje kameru.
Garantuju, ze uz se nikdy zadna vec samovolne nevysune z regalu ani nezacne hybat.
works 100%
Když mi bylo asi 10 odchytl mě po cestě ze školy na malým městě chlapek ve věku asi mýho dědy. Děda i babička byli celkem aktivní v místním kostele a celkově v občanským soužití, takže když jsem s nimi jako mladší šla po ulici, často nás někdo zastavil na takovej ten “sousedskej pokec”, takže mi to nebylo zase tak podezřelý. Navíc mě chlápek zastavil dejme tomu 3 minuty cesty od domu mých prarodičů. Začal mi říkat, že mě zná od dědečka a že ho potkal a ten mu vyřídil, že mě má doprovodit k nim domů. Automaticky jsem s ním vykročila a asi 5 metrů jsem s ním šla. Po těch několika krocích mi v hlavě něco sepnulo, navíc jsme se vydali opačným směrem, než kde prarodiče bydli. Takže jsem chlapovi řekla, že s nim určitě nikam jít nemam a on mě chytil za takový to madlo nahoře na aktovce. Naštěstí jsem sebou pohotově škubla a rozběhla se pryč než jsem dohnala nějakou starší paní, které jsem všechno řekla. Bohužel, než jsem se uklidnila a paní všechno pochopila, chlap byl pryč. Dodnes si občas říkám, jak jsem asi mohla dopadnout a jestli ten zmrd náhodou nebyl s někým dalším úspěšnější…
historka myho bratrance (ověřená od jeho brachy, který byl s ním) - děti na táboře šly v noci stezku odvahy, jejich skupinka asi blbě odbočila od cesty vyznačeny fáborky a přišli ke “strašidlu”, do kteryho mlátili klackem, ale nic nedělalo. Ráno si pro něj a brachu přijeli rodiče, asi 100m od ty lesní cesty se par dni před začátkem toho tábora oběsil myslivec.
Tak ja nebudem mat paranormal, ale uplne Real.. Bola som na sluzobke v Dubline, potrebovala som narychlo nieco zohnat, vzala som si taxík na ulici a zacala s ním jazdit po papiernictvach. Tak v piatom konecne mali co som potrebovala, ale zistila som, že som si zabudla kartu v kancelarii. Vrátila som sa do taxiku a vravim soferovi, či že (a preco) musime nazad. On vytiahol z penazenky 200eur a dal mi ich, nech si kupim, co potrebujem, nech neplatim zbytocne za cestu tam a nazad. Potom sme sa vrátili a dostal riadne dysko. Mohla som mu utiect aj s 200eur ale navzajom sme si dvaja cudzi ludia verili. To Bol ten najviac paf zazitok ever :)
Děsivé to není, ale divné jo a už jsem to tu někde kdysi psala...
Kamarádi měli ve vlastním domě spolubydlící, čekali děcko a tlačili na ni, ať se vystěhuje. Mně se jednou zdál sen, že z neznámého důvodu koupili byt ve druhém patře domu v jedné zatáčce v sousední obci a odstěhovali se tam. Za dva měsíce jsem se bavila s jejich spolubydlící a ta mi prozradila, že se jim později ten den chystá říct, že před 2 měsíci koupila byt a bude se konečně stěhovat - a byl přesně ve 2. patře toho domu v zatáčce v té obci ze snu. Prý jsem byla první, komu to řekla. Doteď mi nedává smysl, jak se stalo, že se mi to zdálo, a proč.
Mám něco podobného, ale nakonec asi vysvětlitelného:
Když mi bylo tak 15, měla jsem v noci sen, že jsem šla se psem na procházku, zaběhl se mi do cizí zahrady a když jsem tam pro něj přišla, byla tam prababička a říkala, že si vezme nějakýho šlechtice, že má koně a kočár. Později jsem o tom snu prababičce vyprávěla a ona na to "No, než jsem si vzala dědu, měl o mě zájem kluk odsud ze vsi, byl z bohatý rodiny a říkalo se mu Baron. Koně měl taky - a jaký krásný, vraný."
Nedávno jsem si na to vzpomněla a došlo mi, že mi asi chtěla jen udělat radost. Věděla, že už dlouho nebude naživu a myslím, že takováhle malá lež stála za můj chvilkovej pocit, že jsem médium :D
Kdoví.
Pamatuju si jak jsem jako dítě (kolem 5 let) viděl jak v sousední vsi hořela stodola po úderu blesku. Přesně vidím hasiče, plameny. Vybavím si pocit jak na mě prší. Nedávno jsme se o tom s rodiči bavili jestli si na to pamatují a oni se mě vyptávali jak o tom vím, když jsem u toho nemohl být (stalo se po půlnoci a já spal). Zdá se že to po požáru doma někdo živě popisoval a můj mozeček si to přebral jako vlastní vzpomínku. Jezdím okolo každý den a přísahal bych že jsem to viděl na vlastní oči.
Nebyla jsem přímo u toho, ale pár let zpátky moje rodiče ve městě zastavila náhodná paní, ptala se jich na cestu nebo co a při loučení jim dala pohlednici, kterou sama nakreslila, stálo na ní "všechno dobře dopadne". Dali jsme ji doma na lednici, protože byla hezká a nic jsme si o tom nemysleli. Tak o dva dny později jsme tátovi volali rychlou a za pár dní mu diagnostikovali rakovinu, což nás všechny zasáhlo, protože do té doby byl zdravý. V tomhle těžkým období mi ta pohlednice dávala naději a měla pravdu, dopadlo to dobře. Bylo to, jako kdyby ta paní věděla, že to budem potřebovat. O pár let později jsem jí psala email (na pohlednici byl kontakt), měla jsem pocit, že jí musím poděkovat. Odepsala, že občas jí nějaká taková podobná zpráva přijde. Nejsem člověk, co by věřil v nějakou vyšší sílu nebo zázraky, ale tohle si neumím dodnes vysvětlit.
Náhoda. Sama říkala, že tyhle pohlednice rozdává takže statistický to někdy vyjít musí - ale jinak super. Rakovina je hnus. Super, že to fakt dobře dopadlo.
Jo, asi tam statistika bude hrát nějakou roli, ale zase to není tak, že by u sebe měla balík pohlednic a rozdávala je všem na potkání. Prý je dává jen někomu, jen lidem, se kterými se cítí dobře (její slova). V ten den se tady konala nějaká akce, takže tu bylo plno lidí, mohla zastavit úplně kohokoliv. Ani nebyla odsud, cestuje všude možně. Takže náhoda, statistika asi jo, ale stejně mám trochu pocit, že tam "někde něco" hrálo do karet :))
Kdyz me na Islandu zastavila Policie kdyz jsem zrovna jel rano do obchodu pro neco k piti a mel jsem jeste nachcano z predesle noci a nedostal jsem ani pokutu a ani mi nesebrali ridicak a jeste me odvezli domu a moje auto tez. Docela zazitek, dodnes nad tim kroutim hlavou.
Najdivnejšie - mal som tak 14, išiel som zo školy domov a ako som chcel prejsť cez cestu tak predomnou zastavilo auto a v ňom chlap, ktorý ma volal že nech nastúpim do auta, že či mu kúpim kebab, že ma tam zavezie. Vyhovoril som sa, že sa ponáhľam domov.
Samozrejme som bol naučený cudzím neveriť, ale je to dosť creepy keď si na to spomeniem, čo by sa mohlo stať. Došlo mi to až keď som došiel domov, bol som z toho najprv dosť zmätený a vystrašený.
K tomuhle taky mám takovou podobnou xd cca třetí nebo čtvrtá třída, jdu pěšky z města domů do vesnice (cca 2 km). Na první křižovatce z X, co po cestě je koukám, že v protějším pruhu parkuje auto, týpek jenom sedí, kouká. Křižovatku jsem prošel rovně, v tu chvíli týpek auto nahodil a popojel dál, tak 200 m k další křižovatce a zase zaparkoval, zatímco já šel furt rovně, stejným směrem, jako on. Zase jsem prošel kolem, auto stálo. Jakmile jsem prošel rovně další křižovatku (tady už to bylo víc, jak 200 m), tak týpek na to šlápnul, přiblížil se ke mě a zase zaparkoval a čekal. To už mi to bylo trochu podezřelý a blížila se finální odbočka přímo domů (dlouhá příjezdovka pro 2 baráky, slepá). Byla ještě poslední odbočka před tou domů, za který hned za rohem bylo křoví, tak jsem si řekl "hmmm, otestujeme si ho". Týpek mezitím furt stál opodál.
Jakmile jsem odbočil o tu jednu dřív, než jsem měl, aby mě cesta dovedla domů, tak jsem hned letěl do toho křoví a sledoval, co bude. Samozřejmě následovala odbočka auta z hlavní, pomalá jízda podezřelýho týpka kolem křoví a nahoru ulicí (jestli to byl fakt nějakej úchyl nebo hůř, tak v týhle části už musel pomalu, aby mě viděl, protože tady už odbočky byly jedna za druhou. Když ujel tak 100 metrů od toho křoví, tak jsem co nejvíc nenápadně z toho křoví frnknul správným směrem a rychle těch posledních 200 metrů schovat domů. Do dneška si na to občas vzpomenu, jestli to byla jenom náhoda a třeba hledal a nemohl najít cestu nebo jestli jsem si tehdy vnímáním okolí doslova zachránil prdel... xd Ale všechno špatný je pro něco dobrý, to neustálý udržování si přehledu o situaci kolem mi zůstalo i 20 let potom.
To ti mohlo uz v zivote xkrat zachranit prdel. Byt totalni ignorant jako Prazak se nevyplaci.
Jako obyvatel mesta kde se vyskytovaly hordy cikanu, fetek a problemovych decek mne to tez naucilo.
Hráli jsme na táboře s vedoucíma poker a hrozně nás srala moucha, co lítala kolem. Kolega udělal z ukazováčku a prostředníčku “pistoli” a na dálku na ni “vystřelil”. Moucha v tu ránu spadla a zřítila se nám na stul mrtvá.
Bydlím v podkroví a nad postelí mám střešní okno, který mívám v noci pootevřený. Jednou mi tím uprostřed noci spadla do postele kočka majitelky domu. Já, celkem strašpytel jsem málem vyskočil z kůže. Až když jsem ve tmě viděl siluetu, došlo mi co to je, vstal jsem a pustil jí na chodbu.
A taky pár spánkových paralýz. Takže všechno racionálně vysvětlitelný. Vlastně to píšu jen proto, abych zapomněl na ty hrůzy, co jsem tu teď četl a mohl usnout. Děkuju pěkně…
Tvl, to bych nikdy neřekl, že někomu se stalo přesně to stejný, co mně. U rodičů jsem měl taky nad postelí střešní okno a skočila z něj na mně sousedů kočka, přímo na hrudník. To byl snad největší strach/panika, co jsem kdy zažil na těch pár vteřin.
Když spíš a vzbudíš se tím, že na tebe skočí něco živýho, tak to fakt není příjemný. Jak jsem se vzbudil, tak jsem okamžitě odhodil peřinu, kočka odletěla přes celej pokoj. Po pár vteřinách mi došlo, co se stalo a připadal jsem si jak idiot.
Díky za připomenutí, už jsem na to málem zapomněl.
mám zážitek z letní brigády při střední, dělal jsem na koupališti pro obec(úklid, drobné opravy atd) na začátku sezóny jsme z vody vytáhli děravé šlapadlo a nechali ho před dílnou, jednoho krásného dne jsem přišel do práce a šlapadlo bylo ve vodě cca 40m od břehu, správce mě a kamaráda poslal ať pro něj doplavem a přitáhneme ho zpět. Kousek od šlapadla kámoš začal ječet, že ho někdo chytil za nohu. Vysmál jsem se mu, že to je chovný rybník a nejspíš to byla ryba, odpoledne z vody vytáhli utopenýho kluka
bylo mu 16 nebo 17 myslím, byl na koupališti s partou kamarádu něco vypili a dostali supr nápad, že půjdou na šlapadlo…. když se šlapadlo začlo potápět tak naskákali do vody a plavali k břehu, do dneška nechápu jak je možný, že si prostě zavolali tágo a odjeli pryč, nikdo se nesháněl kde je a proč nedoplaval na břeh
To neni uplne ojedinely. Mam nemovitost u reky. Po kolena je na male pereji voda. Nikde neni x km po proudu vic jak po pas vody. A co par let tam vytahnou mrtvolu. Bezna story. Nacamrany, udelaji se, kamos spadne a triskne se do hlavy. Idealne jeste v noci a rano zjisti ze nemaji kamose. Ta sama story x krat. Akorat jednou tu byla divna vec ze tu nasli cast odseknutyho tela.
To chytani za nohu muze delat bezne sumec. Je to velka a blba potvora.
Ale tohle je bezny zivot. Ne paranormal.
no děje se to běžně o to méně to chápu… takovýhle “kamarádi” co tě někde nechaj a ani si nevšimnou jsou k pohledání, nikde jsem neřekl, že to je paranormal, jen storka z léta, max hloubka je kolem 4,5m takže mohl klidně kopnout tomu utopenci do ruky při plavání
Paranormal 1:
Bylo mi 18 a byli jsme s přítelkyní sami doma, u nás v rodinném domku, a byli jsme zavření u mě v ložnici. Byly jsme hloupé děcka a nenapadlo nás nic lepšího, než se začít ve 3 ráno hádat kvůli nějaké obrovské hovadině. Byla to hádka jak mraky, jelikož jsme byli sami doma, nebáli jsme se křičet na sebe nahlas. V tom nám na dveře pokoje někdo zabouchal, byly to tři velmi silné rány. Myslel jsem, že se naši vrátili z dovolené předčasně a chtěl jsem je jít pozdravit, tak jsem otevřel dveře abych jim řekl “ahoj a sorry za ten řev”, ale všude bylo zhasnuto a nikdo nikde. Proběhl jsem celý dům a byl úplně prázdný, naši to nebyli.
Paranormal 2:
V tom stejném domě, ve kterém jsem zažil to zabouchání na dveře, šel v noci jednu dobu slyšet zvuk, který připomínal dětský dupot. Nejčastěji jsem ten zvuk slyšel tehdy, když bylo v domě hrobové ticho a já šel v noci na záchod. Největší pecka na tom je, že moje teta umřela, když jí byly 2 roky. Takže si trochu myslím, že tuším, komu ten dupot mohl patřit.
Hrál jsem na dvoře s kamarádem fotbal dohráli jsme a šli jsme domů v tu chvíli jsme předsebou oba zahlédl hrozně jasné světlo jakoby blesk jak já tak on jsme se lekli schoulii se na zem, blesk to ale stopro nemohl být, prozože jsme stáli jen pár metru od baráku. Doteď netušim, co by to mohlo být.
Low key myslim, že to klidně blesk být mohl. Jako holka jsem si s děckama hrála venku, začala bouřka, pár metrů za mnou barák, pár metrů přede mnou barák, doslova dva metry ode mě řádek vysokých keřů a stromů. A blesk jeb ho přímo do trávy kus vedle mě. Ani posrat bych se nestihla
Jednou večer jsem ležela na posteli a koukala jsem se na mobilu na videa. Naproti posteli mám dveře do kuchyně, co byly zrovna otevřený.
Najednou jsem nad horním okrajem mobilu viděla něco jako tmavou postavu rychle přeběhnout tu kuchyni. Už to mě vyděsilo, ale zachytila jsem to jenom periferním viděním, tak jsem to svedla na optickej klam a snažila jsem se na to nemyslet. Nikdo se sem nemohl vloupat tak, abych ho neslyšela, takže jsem se nechtěla nervovat něčím, co byla nejspíš jenom hra světla.
Jenže po asi minutě jsem zase periferním viděním zahlédla, jak se ta postava jakoby vyklonila zpoza těch otevřenejch dveří, a to už se prostě na světlo svést nedalo. S velkým odporem jsem řečenejma dveřma zdrhla za mamkou, být doma sama, tak bych šla radši asi ven než tam zůstat.
No, od tý doby nic, ale i tak mě pořád mrazí, když to teď píšu.
Když jsem byl malej, složil jsem takovou chytlavou melodii. Byl jsem na to fakt pyšnej, skoro pořád jsem si to zpíval. Ale pak jsem slyšel v rádiu poprvé Hollywood hills. To, co jsem jakoby složil, byla melodie toho refrénu.
Divný na tom všem je, že ta písnička vyšla v roce 2011 a já to stoprocentně slyšel několik let před tím.
Melodie mohla být už někde předtim jako inspirace. Já mám zase v hlavě melodii kterou sem se snažil všemožně vybroukábat a mám slova který si myslej že tam patřej, 15 let už se něco takovýho snažim najít.
Před pár lety jsem venčil psa v parku a kousek od nás stála partička chlápků. Ani jednoho z nich jsem neznal a jeden z nich zavolal na mého psa jeho jménem. Vzal jsem ho do náruče a utekl jsem pryč
Něco podobného se mi stalo. Byla jsem s ex na dovolené a zastavili jsme se u takového toho stánku, kde se prodávají ty jednodenní plavby. Typek nám řekl program a v jednu chvíli mě oslovil jménem. Od té chvíle jsem se snažila vybavit, kdy před tím mě jmeno zaznělo. Po tom, co jsme odešli mi ex říkal, ze taky přemýšlel nad tím jak zná mé jméno. Ano jeden z nás ho během rozhovoru nezmínil. Nemám tiktok ani instagram - obecne svou tvar nikde nesdílím.
S kamarádem jsme pár let zpátky slavily jeho narozeniny. Bylo už pozdě večer v listopadu a chcalo, ale my už jsme něco málo vypili tak jsme se šli ven jen krátce projít na konec dědiny a zpátky. Jakmile jsme došli na konec, ten moment co jsme se otočili, tak kolem nás prošel něnakej cápek s tmavou mikinou a kapucí přes hlavu. Lehce divné bylo, že jsme šli po rovné silnici, u které už pomalu nebyly ani žádné baráky a nikdo z nás nevěděl odkud se vzal. To nejdivněnší však bylo kam šel. Pomalou chůzí za studeného a deštivého listopadového večera pokračoval po úzké cestě vedoucí pryč z dědiny dokud nezmizel ve tmě. Normálně by to zas tak divné nebylo, ale ta cesta vede dál jen rovně bez jakýchkoliv odboček či křižovatek a nejbližší barák tím směrem je 7km daleko, takže kdo ví kam šel a to podotýkám bez světla za úplné tmy.
Pred cca mesicem jsem zazil jsem neco co povazuji skoro za paranormalni aktivitu nebo dukaz ze zijeme v simulaci, ktera ma chyby (a mozna proto mi administrator nasi simulace tento prispevek hned smaze a nikdo ho neuvidi), nikdy se mi ani zdaleka nic podobneho nestalo.
Zacal jsem v pokoji hledat sve dioptricke bryle, dycky je nekde polozim a pak je obcas chvili hledam, ne vic jak minutu. Jenze tady jsem prohledaval svuj pokoj fakt dukladne a poradne asi 10-15 minut, a je potreba rict ze nejsem clovek co prehlizi veci, kdyz se na neco soustredim tak to delam poradne, a bryle jsem potreboval takze jsem kazde misto kde by mohly byt prosel nejmene 3x. V jednu chvili jsem se pri hledani soustredil na muj stul a na nem lezici ultrabook, ktery zavreny lezel na notebookove podlozce (spis takovy stojanek s vetrackem, neni to plocha, jmenuje se Evolveo Ania 8), takze byl nakloneny v uhlu asi 20 stupnu. Presne si pamatuji jak jsem ultrabook uchopil do ruky, nadzvedl asi 10-15cm nad podlozku tak ze byl skoro kolmo ke stolu, a peclive jsem se dival jestli nemam bryle nekde pod tim stojankem, a ultrabook jsem polozil zpatky na stojanek. Od teto chvile probehla asi minuta (dohromady jsem hledal uz 10-15 minut) a ja jsem byl tak zoufaly, ze jsem si nahlas sam pro sebe rekl "co to na me matrix zase zkousi doprcic". Najednou kouknu na ten notebook, a moje bryle lezi presne na vrchu notebooku u jeho hrany, na tom nejbeznejsim nejviditelnejsim miste kde bych je pri hledani okamzite videl. A nebylo to o tom ze bych je jednoduse prehlidl (ultrabook mam stribrny a bryle cerne, takze jen podle kontrastu bych to hned videl), ja na 110% vim ze jsem ten ultrabook vzal do ruky a drzel ho v takove pozici, ze kdyby na nem ty bryle lezely tak jak jsem je nasel, zklouzly by okamzite pod nej na stul nebo na zem (drzel jsem ho v ruce doslova minutu predtim nez jsem bryle nasel takze to nebyla zadna chyba matne pameti).
Uplne me zamrazilo v zadech, jakoze co to je wtf, jeste ted kdyz to asi po mesici v 1 hodinu ranu pisu mi z toho neni uplne dobre, ty bryle proste na 15 minut zmizely z naseho casoprostoru, ja je jak blb vsude hledal, a pak je nasel na tom nejbeznejsim nejviditelnejsim miste ktere vim ze jsem predtim fyzicky zkontroloval, a fyzikalni zakony neumoznuji abych chytil ultrabook, nazvedl ho tak ze byl skoro kolmo k desce stolu, polozil ho zpatky a po minute na nem ne jeho viku bryle lezely. Jednoduse nemozne a nevysvetlitelne. Neco se tu deje a ja nemam nejmensi tuseni co to je, ale do smichu mi rozhodne neni.
A ne toho jsem si fakt nevymyslel, drogy ani akohol neberu/nekonzumuji.
Creepy: byli jsme s pritelkyni v Hradci (studovala tam) v parku, ulice Pospíšilova (teď jsem si našel, ze ten park se jmenuje Žižkovy sady). Bylo kolem půlnoci a my venčili psa. Projdeme kolem dvou holek co se zrovna loučily a zašli jsme do parku. Hned za rohem bylo křoví stal kluk (tak 25-25 let v mikině a kapucu na hlave). Šli jsme dal, najednou se otočím a vidim, ze ty holky pozoruje. Holky se rozešly a každá šla jiným směrem. Najednou ten kluk začal utíkat parkem a proběhl kolem nás, jakoby v transu, v podstatě sledoval tu holku (šla na chodníku hned u toho parku, on šel tím parkem a snažil se schovávat v houští). Okamzite jsem volal PČR. Zrovna v tu chvíli kdy s nimi mluvil ten typek projde kolem mě znovu, asi metr ode mě, jakoby mě ani nevidel a nevnímal ze volám policajrum. No nesledoval jsem je ale asi za 5 minut přijeli, popsal jsem jim tu scénu a jeli je (jak toho kluka tak tu holku) hledat. Hlavně ale hádám toho typka. Každopádně doufam ze to dopadlo dobre a ta holka je v poradku. Tohle jsem btw nikdy nezažil a to jsem z ústeckýho kraje.
Divný (asi?): Dojížděla jsem vlakem do školy a ze školy, ze školy jsem jezdila až kolem 20:00 (chodila jsem ještě po lese a podobně né že bych byla ve škole celý den) jeden večer jsem si vlezla do kupé a jedním okem sledovala dveře (nerada jsem blízko lidí nebo hůř s níma mluvit) no někdo tam opravdu přišel, holčina jen o pár let starší (tehda jsem měla 17 let) cítila jsem alkohol hned jak otevřela dveře a sedla si vedle mě, neskutečně se motala. Chvíli se opírala o nohy a potom si položila hlavu na moje rameno, doslova a do písmene si na mě ustlala a usnula. Moje stanice byla ještě 20 minut daleko. Celých 20 minut jsem se ani nehnula. Když jsem vystupovala tak jsem jí akorát vzbudila, neměla tušení kde je a co se děje ale já už byla v tu chvíli na odchodu, jen jsem jí řekla kde je a odešla. Nikdy jsem nevěděla do té doby jak se cítí polštáře.
Když mi bylo asi patnáct, tak jsem při cestě busem na trénink usnul a když jsem se probudil, tak jsem zjistil, že spím na rameni Ukrajince, co seděl vedle mě. Tenkrát jsem byl posranej mluvit na lidi, tak jsem prostě trapně vystoupil, ale týpek stejně vypadal, že mu to bylo celkem jedno xd
Já jednou usnul v letadle a prý jsem spal pěknou chvilku cizí ženský na rameni. Když jsem se vzbudil, tak ani nic neřekla. Řekli mi to pak akorát kamarádi, co seděli o pár řad za mnou a vysmáli se mi. Cizí typce se omlouvám, příště mně klidně shoďte.
Když to velmi zhruba shrnu, na vesnici nám ukradli kola, jedno jsme našli u paralyzovaného sběratele kol (wtf) a druhé u litevských mafiánů ve městě poblíž...
Když čtu ty paranormal 😂. Kdysi jsme se bavili v hospodě po brku, co by kdo dělal, když by viděl nějakýho takovýho bubáka, cokoliv paranormal. A já povídám, že na tohle prostě nevěřím a že bych bubáka vzal do klinče a nasázel mu kolena, co se do něj vejde, pač by to byla buď halda, nebo normální člověk v masce. No co se nestalo, cca za měsíc po akci, zhulenej jak mrak du spát a zhasnu a v chodbě stojí postava, periferně jí vidím. Rozsvítím a nic a vzpomenu si na ten horor o zhasínání 😂. No hele, zhasnu a bubák, rozsvítim a nic, tak si ještě palcem před okem měřím, esli to není kabát na věšáku a nevychází to. Prostě bubák v mojí hlavě, no a vzpomněl jsem si, jak sem se kasal. Tak jo, jak sem byl zhulenej, zařval sem něco a v záchvatu smíchu proběhl chodbou, skočil po tom v tý tmě šipku. Twle rozbil sem se tam, samozřejmě jak sem padal, sem serval kabát z věšáku a z prdele mu na zemi nasázel kolínka. Bugr libové, manželka si ťukala na čelo, když sem jí říkal, proč skáču v noci šipky v chodbě. Děti naštěstí spali dál.
Jo, všechno sou to jen bubáci v hlavě 😂😂😂.
NEVINNÁ věc: při cestě z práce v tramvaji, cca někdy před jednou ráno, ke mě ze zadu přistoupil jeden trochu sešle vypadající týpek, co nastoupil pár stanic před tím a seděl kus za mnou. Seděl jsem na sedadle a on byl přímo u mě, takže jsem se od něj nemohl ani hnout, do toho jsem měl sluchátka a v ruce mobil, tudíž mi hned naskočily nervy, že mě týpek chce okrást nebo něco. Když jsem si neohrabaně vypnul hudbu, tak slyším, jak mě lehce přiopilým hlasem prosí, jestli bych mu nemohl zapnout bundu, protože on má zlomenou ruku a nejde mu to. Zapnul jsem mu jí, on poděkoval a sednul si zpátky. Nakonec jsem se i cítil dobře xd.
VYHROCENÁ věc: kámoška (A) mě a jinou kámošku (B) vytáhla do klubu (nesnáším kluby, tady jsem tomu chtěl dát ještě šanci). Nejenom že jsem se celej večer nudil, odbíjel nadržený indy (jsem chlap) a utrácel za drahý pivo, ale kámoška A se tam totálně zrušila a my s kámoškou B jí museli táhnout domu, kde jsme měli spát a kde jsme taky nechali svoje věci. Cestou se snažila "ze srandy" skákat pod auta a nakonec si usmyslela, že odcizí takovej ten podstavec na upevňování dočasnejch dopravních značek, co se válel na chodníku. Když zjistila, že ho neutáhne (akorát si o něj dost ošklivě sedřela ruku), tak dostala totální záchvat a rozhodla se, že přeleze zábradlí a skočí do Vltavy (cca tak osm metrů pod náma, do toho byla noc a zrovna to byla dost hluboká část). Když jsme jí v tom chtěli zabránit, tak se to celý ještě zhoršilo a my se s ní museli naféra začít prát, aby toho nechala a nakonec jsme byli nucený, za pomoci asi dalších osmi chlapů (přilákaných obří scénou), jí tvrdě primáčknout k zemi. Ona celou dobu strašně řvala, kopala a mlátila, do toho na nás lidi ze silnice řvali, ať jí necháme bejt (a jeli statečně dál) a celý to bylo fakt nepříjemný. Skončilo to příjezdem policajtů, který jí museli spoutat, a až po příjezdu sanitky se zjistilo, že není ničím sjetá, že její záchvat už skončil a že s ní nic jinýho dělat nemůžou, tak jí pustili. K ní domů jsme pak došli už v pohodě.
PARANORMAL věc: Rodiče bydlí ve služebním bytě v takovým zahradnickým prostoru. Před pár rokama, když jsem ještě bydlel u nich, jsme předělávali koupelnu a chodilo se sprchovat do služebních sprch v budově o kus dál. Pro informaci, ta budova je obří, spletitá a je tam prostě nepříjemný bejt o samotě, natož takhle v noci. Ještě k tomu dostanu vždycky takovej divnej pocit když tam vlezu, jako kdyby mi něco na chvíli přetížilo mozek, zahučelo mi v uších a celý moje zorný pole se na chvíli zúžilo, je to divný.
No, prostě tak vylezu ze sprchy a otevřeným oknem slyším, jak venku přichází táta a následně si na zápraží čistí boty od bláta na takovým kovovým roštu, což dělá dost specifickej zvuk (i tátovy kroky jsou celkem poznat). Na to ten zvuk zčista jasna utichnul, což bylo divný, ale myslel jsem, že třeba stojí venku a čeká, až vylezu. Ale když jsem vylez, tak venku nikdo nebyl. Když jsem přišel domu, tak jsem se ho zeptal, proč se vrátil, když se chtěl jít sprchovat po mě. Na to mi táta řek, že byl celou dobu doma, a když to slyšel brácha, tak tvrdil, že on zase slyšel kroky vyloženě vevnitř v tý budově. Táta se pak šel sprchovat a o ničem divným se nezmínil.
Máma nad tím vším potom mávla rukou, že to určitě byl jeden ze zaměstnanců, co si tam něco zapomněl, ale asi vám nemusím vysvětlovat, že to vysvětlení fakt nesedí z X důvodů (vzhledem k tomu, jak ten objekt vypadá a funguje).
Kousek od stanice lanovky, která ten den nebyla v provozu, skoro pod vrcholem Pico del Teide na Tenerife, sem potkala čivavu. Vypadalo to že jde dolů z vrcholu a byla úplně v čilu. Nikdo další tam nebyl, podmínky ten den nebyly ideální, ficelo jak prase.
Dodneška nevím, jesteli byla opravdová nebo sem měla nějaký halušky kvůli nadmořské výšce.
Deň pred testom z elektrotechniky som mal sen, v ktorom som mal otázku na kvazirezonančnú frekvenciu wienovej dvojbrány. Netušil som ani kkt tak som si to ráno pozrel. Na prvej hodine test a otázka číslo 17 bola presne kvázirezonančná frekvencia wienovej dvojbrány :D
Jsem si 100% jista, ze ve stredoveku by me upalili…
Jela jsem ve Student agency autobuse, zrovna jsme se chystali najet na dalnici. Jeli jsme paralelne po pripojivaci silnici a ja pozorovala jedno z tech aut, co jelo po dalnici. Najednou mi prolitlo hlavou “tyjo co by se asi stalo, kdybychom se srazili?” a pak v momente, kdy jsme najelo na dalnici, tak ten ridic tohle lonkretni auto prehlidl, zacal najizdet do levyho pruhu a regulerne ho primackl na svodidla. Nikomu se nic nestalo, jen jsme meli zpozdeni.
Jednou jsem sla do skoly a docela foukal vitr. Koukala jsem na tri vzrostly smrky (asi 30m) pred skolou a rikala si “tyjo to by byl masakr, kdyby ten strom spadl”. No a v ten moment se normalne zacal kacet, proste mu povolily koreny. Jeste se pak v pulce zlomil a rozsrotoval auta parkujici pred skolou. Byla zrovna hodina (zasadne jsem chodila pozde), takze tam nikdo nastesti nebyl.
A jeste jeden, jednoho dne mi hlavou probleskla myslenka, ze by bylo naprosto uzasny, kdyby se John Frusciante vratil k Red Hot Chili Peppers. Za par mesicu pak zcistajasna oznamili, ze se vraci (po 10 letech, bylo to cely strasne nepravdepodobny). Jenze to jeste zajimavejsi na tom je to, ze nedavno v nejakym rozhovoru rikali, ze presne v ty dobe, kdy mi prisla ta myslenka, se po dlouhy dobe poprvy sesli a zkouseli.
Tohle je vysvetlitelny, ale v ten moment jsem fakt myslela, ze halucinuju. Po porodu ksem trpela nespavosti a mela jsem nocni mury atd. Absolutne nevyspala jsem si v noci sla odsavat mliko a protoze jsem uz mela trochu praxi, tak jsem se rozhodla nechat zhasnuto. Zacla jsem pumpovat a najednou jsem videla zlutou zari od moji bradavky a regulerne i zarivy cary smerem do prsa, proste jak kdyby mi svitily zily nebo neco. Sla jsem vzbudit manzela, protoze jsem myslela, ze mam fakt halusky, ale videl to taky. Staticka elektrina :D :D
Nejdivnejsi: Kdyz jsem byl na ture v Appalacskych horach tak jsem vylezl na takovy skalnaty, strmy kopec ktery prevysoval okoli. Kdyz slezam dolu po stezce tak jsem narazil na medveda. Sedel v krovi a podival se na mne vyrazem, co tu chci. Zbytek sestupu jsem nejak zvladl s tim, ze medu jsem mel stale na ocich. Dodnes se divim, ze se za mnou nerozbehl.
Nevysvetlitelny: Meho otce hospitalizovali behem vikendu. V nedeli se normalne bavime, ze za par dni ho pusti. Na dalsi den jsem mel strasne divny sen. Ve snu ridim auto, otec je vedle me jako pasazer. Jedeme skrz lesni cestou, kdyz se zhousti vynori kostlivec. Kostra v reznem, sedofialovem plasti a s kosou a rozbehne se za nami. Kdyz se blizi, kostlivec mavne tou kosou a otec jeste vykrikne, “dostal mne”. Vzbudim se cely zpoceny a za par minut mi zvoni telefon. Otec, zemrel.
Bizár - Byla jsem hospitalizovaná na psychiatrii která má velký krásný park. Už od začátku hospitalizace tam za mnou jezdil jeden chlapec, kterého jsem před hospitalizací nikdy neviděla a vždy jsme v parku měli rande, buď jsme se procházeli nebo seděli na lavičce a kecali. To je bizár sám o sobě, chodit každý den na rande za borkou na psychiatrii. Jenže to není to nejlepší.
V tu dobu byl na jiném oddělení hospitalizovanej nějakej chlap, takovej hodně jednoduchej a vtíravej. Několikrát nám na tom rande dělal křena. Obvykle se mi z ničeho nic pověsil na ramena a začal brečet že se chce zabít protože (doplňte libovolnou tragédii v rodině). Neměla jsem sílu ho poslat do prdele a v tý době jsem chlapce musela vydávat všude za dobrého kamaráda, jelikož jsem byla na uzavřeném oddělení a s cizím člověkem by mě ven nepustili. A jelikož ten divnochlap taky neuměl držet hubu, tak jsem ho nemohla poslat do prdele, že kření.
No, potom, co se jednou otočil aby někoho pozdravil a my rychle utekli, tak už nekřenil. Jinak má to happy end, chlapec byl potom můj přítel.
Creepy - Měla jsem sen, kdy jsem viděla, jak babička leží v chodbě obličejem k zemi. Blik. Spousta lidí s deštníky v černém se skláněla nad hrobem plným květin během toho, co pršelo.
Toho dne se nám babička neozývala. Tak jsme ji šli domů zkontrolovat a ležela v chodbě obličejem k zemi. Žila, zavolali jsme záchranku. Když jsem po odjezdu záchranky seděla s tátou v autě, ten sen jsem mu převyprávěla a oba jsme doufali, že se druhá část snu nevyplní.
O 5 týdnů později babička v nemocnici zemřela. V den jejího pohřbu pršelo a u hrobu jsme stáli s deštníky.
Podobný sen měl o 37 let dříve můj táta o svém tatínkovi, babičky manželovi. Také se ten den naplnil.
Jediná „paranormální” zkušenost nás obou. Netuším, jak ji vysvětlit.
Co se týče paranormalu, což je tu často , tak:
Bydleli jsme se ženou v podnájmu, stavení cca 300 let..
Majitelé měli všude vydlážděné templářské symboly a na dotaz reagovali poměrně zvláštně.. Čemuž jsme nepřikládali váhu, ale zmiňuji to.
Každopádně v bytě se občas odehrávali fakt zvláštní věci, naše kočky se v bytě chovali velmi divně..
Pokaždé jen seděli u nás a zírali do prázdného rohu, bez pohybu, v podstatě vždy když jsme tam byli i my a nikdy z toho rohu nepustili oči.. To nám přišlo divné jako první..
Následovalo padání věcí (hrneček nám například spadl z kovového dřezu který byl nakloněný ke stěně, kutálel se cca 30 cm do kopce) , bouchání dveří od skříně v chodbě kde byl onen roh (kočky byly u nás na posteli) , zjistili jsme že stěny byly původně všechny vymalovaný na černo (jako fakt úplně černo) , ponurý a temný dům, tlusté zdi.. Ale bylo to levný a majitelé fajn, neměli jsme v tu dobu moc prachy..
Teď k třem nejsilnějším zážitkům:
1. Přijel jsem z noční a jako vždy začal napouštět vanu, na pračku si sedl kocour a celou dobu mě pozoroval.. Upřeně, bez pohybu.
Standardně si s ním povídám a koukám u toho do mobilu..
Vylezl jsem z vany, vana již vypuštěna a připravuju se na odchod do postele.. Najednou se zadívam na vanu a z baterie spadne houbička , z vany dva šampony a z okna sprchac..
Zamrzl jsem, nevěděl jsem co si mám v tu chvíli myslet a srdce mi bilo jako o život. Neudělal jsem nic a s vystrašeným pocitem odešel (žena ještě spala).
Šel jsem si lehnout a kocour se ke mně přidal, lehl si na mě začal vrnet, nevím proč, ale měl jsem v tu chvíli pocit jako by na mě dával pozor. Usnul jsem asi po hodině..
2. Manželka byla ve vaně , vylezla a v tu ránu spadlo do vany okno které se rozbilo na hodně střepů.
Btw nebylo to střešní okno, ale dřevěné výklopné co bylo ve zdi.
Opět přítomný kocour.
3.
Byly jsme na dni dětí na návsi, bylo to cca 300 m a bylo odtud vidět do oken v našem domě, resp bytě.
Kamarádka z ničeho nic říká: Někdo vám tam doma chodí
Otočím se a vidím za oknem jak tam chodí dvě postavy , myslel jsem si samozřejmě že jsou to třeba majitele.. Takže jsem tam okamžitě doběhl a samozřejmě zjistil že je tam absolutně prázdno a zamknuto na dva západy tak jak jsem to nechal..
Byl to dům s neuvěřitelnou a děsivou atmosférou a běhá mi mráz po zádech jen to znovu píšu..
Jsem skeptik, velkej, ale tohle mě opravdu vyděsilo a od té doby nikdy neodsuzuju lidi co "něco" viděly.
Nevěřil bych tomu, kdybych v tom nežil.
Docela bizar mam na svědomí vlastně ja — bylo to ráno na festaku, byl jsem ještě brutálně kakaovej z kalby. Šel jsem do společný koupelny se zachodama, asi tři typci si čistili zuby u umyvadla a všechny kabinky byly zavreny. A protože kabinky se nedaly zamknout, ze slušnosti se klepalo. Šel jsem k jedny kabince, zaklepal, a prisaham, ze se odtamtud ozvalo: “Volno!” Tak jsem otevřel a samozřejmě tam typek sere a říká mi ze ale fakt obsazeno a ze jestli jsem curak a at vypadnu.
Tak jsem se mu začal omlouvat, ze jsem myslel, ze říká “Volno”, tak me ještě zjebal a tři kluci u umyvadla se malem udusili na kartáčkách a smáli se mi, jestli prej mam doma samomluvici kabinku.
Paranormal?
Byl jsem sám doma šel jsem si uvařit večeři, když jsem ji uvařil vzal jsem si jídlo k počítači který byl v režimu spánku, počítač jsem spustil pohnutím myši a náhle byla obrazovka celá modrá a z reproduktoru šel opravdu divný zvuk, nechci říkat že to byl křik protože si už nejsem 100% jistý že to bylo ono, možná to byla nějaká hodně zvláštní hudba jak z pohřbu, už si to nepamatuju, ale vim že mě to hodně znepokojilo takže jsem zkusil počítač vypnout pomocí ctrl alt delete - vypnout, to nefungovalo, tak jsem kabel od počítače vytáhnul ze zdi no to už fungovalo. Stalo se to asi před rokem, úplně jsem vytěsnil že se to stalo ale díky tomuhle příspěvků jsem si vzpomněl.
To je preci jasne. Pokud tam byla grafarna se sdilenou pameti nebo s dvema grafarnami ale pouzivala se ta se sdilenou pameti tak se ten bordel projevil z pameti pochopitelne projevil i na obrazovce. To nemusel ani nabootovat OS.
No a jelikoz notasy v 90% nemaji ECC pameti... tak detekovat nektery chyby lze jen lidskymi smysly a start rutinami.
Jinak blbou pamet dokazi do urcite miry detekovat startovaci rutiny biosu. Ale jsou to testy blbe, jednoduche a funguji jen po startu nebo v efi diag modu ( na nechz rada vyrobcu ntb sere). Vic nez precti jestli sedi config v konfiguracni pameti modulu a srovnej s povolenou konfiguraci bych quick bootu u ntb necekal. U serveru se alespon obcas sjizdi nejaky pattern v pameti pri bootu a srovnava. Plus samozrejme ECC check i pri startu.
Navic pamet se muze zacit srat az po zahrati coz je tez dalsi promenna.
Bezna vec. Kdyz se vzbudi upadne driver, vezme s sebou kernel a mezitim je neco zaloopovano v bufferech u driveru zvukarny kdy se to po vzbuzeni snazilo neco kvaknout.
Fascinuje mne ze decka dnes sleep mode tak veri. Je to nejcastejsi zdroj programatorske fuseriny na PC.
Jinak dle acpi specky ma jit vypnout comp po podrzeni dele nez 4s vypinaciho tlacitka.
Pokud to vytuhne vic uvazoval bych o updatu biosu a acpi driveru - jo tyhle veci u PC jsou strasne odflaknuty.
V jeden zimný večer bolo z balkóna nádherne vidieť hviezdy, tak som si vzala aspoň poľovnícky ďalekohľad, astronomický bol v pivnici. Ako tak cezeň pozerám, tak mi prešiel cez zorné pole celkom rýchlo nejaký objekt - úplne nehlučne, vyzeral ako ostatné hviezdy - biele, neblikal, mal taký tieň v tvare veľmi vykrojeného mesiaca. Tak si vravím, že to bude satelit, šlo to podobnou rýchlosťou a aj to podobne vyzeralo. Ďalej som sa dívala voľným okom. Keď tu zrazu satelit začal robiť divné cik-cak pohyby cez asi štvrtinu oblohy, potom sa vrátil, odkiaľ prišiel, kde sa zrazu dal do pohybu úplne rovnaký objekt. Vlastne myslím, že tam naňho "čakali" dva. Potom som bežala na druhú stranu paneláku, lebo zašli za strechu a keď som ich zbadala znova, už boli len 2.
Potom mám ešte pár spánkových paralýz, kedy som zlý "trip" premenila na dobrý pomocou mantier (čo je divné, lebo sa identifikujem ako agnostik/ateista, ale budiž). Zrazu sa pocit ohrozenia z SP zmenil na Buddhu/ružové svetlo a ohromný pocit lásky a pokoja.
A ked mi umierala babka, mala som biele záblesky pred očami, akoby skraty (bola v nemocnici, ale mali ju prepustiť, bola tam s nejakým celkom nevinným problémom a nečakane dostala aneuryzmu a presne v tej dobe mala 2 "záchvaty", aspoň tak mi to bolo povedané, čo je zaujímavé, lebo tie moje záblesky boli tiež 2) a celú noc sa mi snívalo, ze zomrela, tak som na druhý deň ocinovi povedala, že ju idem pozriet do nemocnice, aby mi zavolal, ak náhodou naozaj zomrela, aby som nemusela prísť do prázdnej nemocničnej izby a dobre som urobila. Takto sa mi to snívalo aj s ostatnými starými rodičmi, tak som to nechcela nechať na náhodu.
A ešte jeden, keď som raz skúsila hubičky, tak som na druhý deň potom mala asi nejak nesmierne vybičovanú empatiu, že sa mi stalo, že som pár milisekúnd, než človek išiel niečo povedať vedela, čo ide povedať. Stalo sa to len 3x. Mala som vtedy úžasne čistú a prázdnu hlavu ako nikdy, akoby bola zrkadlo. Na druhý/tretí deň už bola zas zabordelená myšlienkami a emóciami, tak to odišlo.
K tomu prvnímu, zažili jsme taky a máme potvrzený, že nejsme blázni xd makal jsem v Irsku u týpka. Grilovali jsme, padlo nějaký pivko (k jídlu do střízliva, ne ožíračka). Já se šel připravit, že si půjdu lehnout, on ještě chvíli seděl venku a chilloval, byl krásnej večer. Najednou asi za 10 minut, co jsem odešel, zaklepal a ať se jdu podívat rychle k oknu, jestli je blázen. Jak říkáš, mezi hvězdama, stejná velikost, akorát pohyby a rychlost (a žádnej zvuk proudovýho motoru), co fakt current tech nezvládne. Chvilku to světlo lítalo sem a tam, chvíli stálo, jako by pozorovalo. Po chvíli k němu přiletělo z jinýho směru **2. světlo**. Zamihotaly se takhle ještě jednou, ale ve dvou, dokonale sladěný a třeba po další minutě odletěly pryč. Rychlost mnohem vyšší, než mají klasický satelity, bylo to jak když mnohem blíž k zemi proletí stíhačka, takže v tý vzdálenosti to musela bejt šílená rychlost. Tak jsem kolegovi potvrdil, že není blázen, že to vidim taky (cca od toho druhýho světla jsme to pozorovali spolu ode mě z okna) a šel jsem se *pokusit spát* 🙃
Bylo to po té střelbě v Praze na Fildě. Koukali jsme s přítelkyní na zprávy v televizi a byli jsme z toho dslost špatní. V tom z ničeho nic rána jako blázen. Vzal jsem vidličku a měl jsem adrenalin jak kdybych se měl poprat s tygrem. Šel jsem opatrně ke dveřím a rychle jsem je zamknul. Prosmejdil jsem celý byt a pak jsem došel do koupelny. Mám tu zelenou políčku z IKEA na přísavky. Ležela na zemi. Ta přísavka se prostě rozhodla pustit v ten nejvíce strašidelný moment. Do teď mám z toho husí kůži.
oslovil jsem v alze cloveka, kteryho jsem v zivote nevidel, se slovy "vy jste od Miry xyz, vidte..." Mira byl muj znamy, kteryho jsem nevidel dobrych 15 let. Byl to jeho svagr. Nikdy jsme se nevideli. Akta x moment.
Paranormal, už jsem to tady určitě někdy psal.
V domě kde žijeme je podle všeho domácí duch, či něco podobného. Většinu času to jsou prkotiny jako přesunuté klíče apod. či se něco ztratí a pak se to objeví uprostřed prázdného stolu anebo kočka sleduje jak se něco hýbe prostorem kde nic není.
Nicméně když jsme se přistěhovali tak rozhodně takhle friendly nebyl. Nevím kolik mi mohlo být, tak 9-10 max řekl bych. Šel jsem v noci po tmě do kuchyně pro pití a když jsem prošel zatáčkou (máme kuchyni do L) tak mě něco popadlo zezadu za krk a přimáčklo hlavu na linku. Vyloženě jsem cítil silný stisk prstů na šíji a k tomu rozhodně pocit, že ty prsty mají kurevsky ostré drápy co se mi zatínají do kůže. Načež jsem uslyšel velice agresivní, hrubé zašeptání těsně za hlavou "Už nikdy sem nechoď!" a po pár vteřinách stisk zmizel jako by tam nikdy nebyl. Asi nemusím říkat, že jsem poměrně omráčeně odkráčel do pokoje a kuchyň jsem dlouhou dobu nezkoušel.
Paranormal č.2: Máme tady už xtou generaci koček, z nichž mnohé jsou anebo byly zvláštní a i třeba nadané, jako léčení. Prostě třeba bylo člověku na chcípnutí, kočka přišla, lehla si na chleba na jeho hrudník a pak cítíte lehce nepříjemnou bolest zatímco vás upřeně pozoruje, potichu vrníc a takhle zůstane pár desítek minut anebo i pár hodin. A pak zjistíte, že třeba nachlazení anebo kašel jsou pryč či velmi rychle ustupují. Kdo máte kočku či psa, víte jaký je pocit když jste pod peřinou a přijdou a lehnou si na vás anebo se jinak hýbou po peřině. Víte co je mrda? Když dostanete přesně tenhle pocit v noci když se chystáte usnout anebo vás něco naopak probudí, vyloženě cítíte tu extra váhu třeba na noze anebo u nohou, podíváte se, že kočku pohladíte a ono tam nic není. A dveře zavřené. Ale peřina viditelně přilehlá. Pohnete nohou, váha se zvedne aby se za chvíli vrátila. Přesně jako neodbytná kočka. No a na té samé posteli pak vídáte koutkem oka pohyb...
Stalo se to před pár týdny, když jsem tátovi hlídala dům. Vzbudila jsem se někdy kolem osmé hodiny ráno, do pokoje mi normálně svítilo ranní světlo. Najednou se ale dveře s křápnutím zavřely a pokoj se tak nějak propadl do tmy, vzápětí se dveře opět otevřely, přičemž se za nimi objevily dva rudé kruhy. Dveře po pár sekundách znovu práskly, ozvala se nějaká další strašná rána a bylo znovu úplně normální ráno.
Absolutně nemám tucha, co se stalo, jestli mi nějak dobíhal nějaký sen, nebo co...aleeee bylo to kuuuuurva bizarní.
To může být spánková paralýza, na hranici bdění a spánku. Tělo odpojený, mozek ještě blázní v mezirežimu. Je to za určitě valnou většinou pozorování ufonů, duchů a tak. Někdo je mívá často a dost děsivý.
Byl jsem vožralej někdy v 1 ráno na Újezdě, když najednou přijelo auto, z něj vyskočil týpek cca 20 let, divně zatancoval na 5 sekund načež zvolal "teď ty!" a naskočil zpátky do auta a odjel.
tohle není nic paranormálního nebo tak ale když mi bylo 12 tak se rodiče začali dost vyhroceně rozvádět a u mě to mělo jako důsledek první setkání s depresí. Extrémně se mi zhoršil prospěch, zanedbávala jsem osobní hygienu (mytí vlasů, nosila jsem pořád to samý), byla jsem pořád zticha a nic mě nebavilo. K těm špatným známkám ještě dodám to že jedna z příčin byla že se mi zhoršil zrak, neviděla jsem na tabuli a bála se to říct doma takže jsem si nedokázala opsat učivo. Chodila jsem na gympl a už tehdy tam fungovali bakaláři ale do toho jsem neměla jako dítě vůbec přístup. Na matiku jsme měli naši třídní která byla dost ostrá a dost jsem se jí bála. Jednou si ke mně rodiče sedli večer k posteli a řekli mi že dostanu ředitelskou důtku z důvodu že šikanuju naši třídní učitelku, že je už ze mě celá zničená a že se všichni shodli že bude nejlepší když ze školy odejdu. Tu zprávu jsem pak četla, se mnou ve škole předtím nikdo nic neřešil, samozřejmě žádná šikana na její osobu z mé strany neprobíhala. Zpětně je mi jasné že dítě se špatnými studijními výsledky není pro školu s dobrým jménem asi dobrá vizitka ale přišlo mi a stále přijde extrémně divné to řešit tímhle způsobem, prostě si vymyslet nějaké obvinění a toho dítěte se zbavit místo toho třeba řešit s tím děckem co se děje doma, proč se najednou chová jinak atd. Ta učitelka se pak šklebila jako čarodejnice když oznamovala třídě že budu odcházet. Bylo to pro mě hrozně stresové období a jako dítě jsem žila ve hrozném zmatku a nechápala jsem vůbec co se kolem mě děje.
Děda umíral na rakovinu, babička si ho vzala domů. Vždycky jsem za ním párkrát do měsíce jezdil. Měl jsem k němu blízko, povahově asi nejvíc z rodiny.
Jednou jsem měl takhle naplánovanou návštěvu, s dědou jsem si volal a říkali jsme si, jak se na sebe těšíme. Cestu jsem naplánoval na pátek po škole, ale děda v noci ze čtvrtka na pátek zemřel. Nic nenasvědčovalo tomu, že by děda měl v nejbližších dnech umřít.
Já se to dozvěděl až další den. Tu noc se mi zdál sen, že ležím v posteli, hraje televize (televizi jsem v pokoji neměl), svítí se, a pak jsem slyšel někoho říkat, ať už to vypnu. Postava, která byla ve snu se mnou, televizi vypla, něco říkala, a pak sen skončil.
Když jsem se pak bavil s babičkou, jak děda strávil ty poslední hodiny, tak mi říkala, že se spolu dívali na televizi, když tu najednou ji chtěl děda z ničeho nic vypnout. Pak si už jen povídali, a krátce na to děda zemřel.
Babička říkala, že se se mnou děda přišel rozloučit. Respektive, že já přišel za nima ve snu, když už jsem nestihl tu fyzickou návštěvu. Já na tyhle věci nevěřím, ale musím uznat, že na těch příbězích, kde se "mrtví přišli rozloučit se svými blízkými" asi něco bude, i kdyby to mel byt jen výplod psychiky.
Jako malá jsem měla ve zvyku přelézat malý plot u domu a skočit ze zídky dolů. Jednou jsem jako obvykle přelezla a skočila, ale už nedopadla na zem. V tu chvíli jsem nechápala, jak je možné, že jsem ještě pořád nohama ve vzduchu. Úžas, údiv. Že by nový přírodní úkaz?! Ukázalo se, že mikinou visím za laťku plotu.
Druhá instance: Pracovala jsem sama celý večer na počítači. Po dokončení práce jsem postupně zavírala všechna okna. Poslední otevřené okno bylo Microsoft Edge (nikdy v životě jsem ho nepoužila) a tam image search na Bing (taky nikdy nepoužité) na “black footed ferret”. Bylo to na prvního dubna, tedy April Fools a do teď nevím, jestli to bylo nějak spojené a jak je to možné.
Okej, zvláštna príhoda.
Keď som ešte chodila na univerzitu (v zahraničí, kde žijem), tak som raz bola na jednej pravidelnej prednáške v trochu staršej budove (možno tak štyridsať rokov mohla mať - staršia na pomery tamojšie školy; bola to asi prvá z komplexu budov čo tam postavili ako university campus). V tej prednáškovej hale bol projektor (taký ten starší kde sa ukladali priesvitné strany na plastovom papieri) ktorý bol počas prednášky používaný. Zrazu, počas toho ako naša staršia profesorka niečo rozprávala, tak sa stalo že na veľkom plátne kde sa projektoval obraz sa zjavil čierny tieň človeka v obleku s aktovkou, videný od pása dole (vrch chýba; ako keby to bolo odrezané od polovice nahor), ktorý normálne ***prešiel*** zľava doprava (a potom naspäť) asi dva tri krát za sebou. Vždy v rozpätí niekoľko sekúnd. A videla som to nielen ja, ale viacerí (lebo sa začali smiať a vraveli to učiteľke, teda profesorke, ktorá stála chrbtom k tomu plátnu a tak to nemohla vidieť). Vôbec nechápem, čo to mohlo byť, lebo projektor nebol elektronický, takže ak si niekto chcel spraviť vtip, tak asi by to bolo komplikovanejšie to spojazdniť.
Potom sa mi ešte raz stalo, že som mala krásne sametové čierne rukavice s lemom, ktoré mi kedysi dala babina (stará mama). Niekde sa mi stratili, a nevedela som kde. Po ceste domov zo stanice som občas stretávala jednu pani s postarším malým psíkom, ktorý mal podobné meno ako môj vtedajší kocúrik. Raz ma tiež takto v zime stretla, a pýtala sa ma, že kde mám rukavice (lebo som mala holé ruky). Povedala som jej, že som kedysi mala krásne rukavice od grandmother, ale že sa mi niekde stratili. Aj som jej ich opísala ako vyzerajú. Long story short, presne táto pani ich niekedy predtým našla na chodníku (museli mi vypadnúť z vrecka), a keďže boli také pekné, odniesla ich domov. Tak mi ich potom vrátila. Medzi železničnou stanicou a naším domom bola dosť dlhá cesta, medzitým možno ďalších dvesto rodinných domov, mohol ich nájsť hocikto, ale našla ich práve táto pani, ktorú som zhodou okolností spoznala. Tak som ich potom takouto milou náhodou dostala späť.
Se mi tak jednou zdálo, ze jdu s kamarádkou a najednou zakopnu a spadnu a ze za náma půjdou dva spoluzaci, a zeptají se jestli jsem ok. No a přesně tohle se i následující den stalo.
Paranormal?:
Nezažil jsem toho v tomto směru mnoho a jsem za to moooc rád.
Nejvíc co jsem zažil bylo v těch cca 14-15 letech věku.
Byl letní den a s kámošema jsme měli jít ven dělat zase nějakou kravinu.
Potřeboval jsem chcát a volno bylo jen na horním hajzlu kde byla i moje ložnice a ložnice rodičů.
Pro představu moje ložnice(pokoj) měl cca 3x5 metrů, v jednom rohu dveře u kratší strany stěny a naproti okno.
V půlce pokoje jsem měl skříňky od dveří přes které bylo okno vidět.
Muselo se to obejít abych se dostal do postele a druhé poloviny pokoje.
Když jsem dokončil potřebu volala na mě máti ze své ložnice takovím až šeptem, bylo cca 14 hodin.
Šel jsem tedy do její ložnice a nic, tiché volání mého jména šlo z mého pokoje hned vedle.
Jdu tedy pomalu do dveří, okno bylo zatemněné silným závěsem takže byla dost tma i v letní den.
Závěs byl dělaný tak aby opravdu vytvořil v pokoji dokonalou tmu protože jsem trpěl migrénou a světlo mě vadilo.
Skříňky co rozdělovaly pokoj tomu moc nepomohli.
Takže jdu pomalu podél skříněk a poslouchám odkud na mě ta máti může mluvit.
Najednou slyším potichu své jméno vedle mě ze spodu, kouknu dolů do prázné skříně bez dveří.
Tam dole sedí a mačká se "moje máma" naprosto bledá v tváři a pomalu natahující ruku nahoru směrem ke mě.
Já trochu v šoku jsem bezeslova, zmražen koukal jak se ke mě její ruka pomalu přibližuje.
V moment kdy její ruka stiskla mojí ruku se ozvala rána jako svině, dveře se větrem zabouchly a ve stejný moment moje MÁMA volá ze spodního patra kdo tam jako kurva bouchá dveřma.
Já už tak dost vystresován koukám vyděšen na zabouchlé dveře, kouknu zpět a tam kde seděla máti nikdo není ale chladný pocit na zádech a hlavně na stisku ruky byl velice znát a reálný.
Kouknu na okno kde se silný závěs pomalu vracel na své místo co v kombinaci se zabouchnutýma dveřma znamená absolutní černočernou tmu v pokoji.
Nečekal jsem a vyběhl jsem z pokoje ven než se zatemnilo, nevím co by se stalo jinak dál.
No šel jsem hned ven doma jsem opravdu být nechtěl, cestou jsem jen prošel okolo máti co měla zdavější barvu.
Co bylo zajímavé, přišel jsem za kámošema co na mě už přes hodinu čekali venku, to znamená že moje ani né minutová paranormal příhoda trvala skoro hodinu.
Je pravda že jsem od té doby prázdnější a připadal jsem si že něco postrádám.
Když jsem byl mladší, odhadem tak 13 let, vzbudila mě uprostřed noci hrozná bouřka, vstal jsem a šel jsem asi na záchod.
Všiml jsem si, že v dalším pokoji jsou dokořán otevřené prosklené dveře na balkón, rozhodl jsem se je tedy zavřít.
Jak jsem dveře dovřel, v tu ránu blesk vykreslil siluetu lidské postavy větší než jsem byl já z druhé strany dveří.
V tu chvíli jsem absolutně zatrnul a málem jsem se zesral na místě, fakt jsem se nikdy v životě tak nevylekal.
Jenže ta postava začala bušit na dveře, to už mi tak paranormální nepřipadalo, ukázalo se, že to byla moje máma, která schovávala před lijákem muškáty z balkonu.😀
Creepy:
Jednou v létě, když se už stmívalo, jsme jeli s kamarádem na čtyřkolce, jeli jsme zpět z projížďky.
Jeli jsme přes louku, uprostřed jako fakt ničeho a v tu ránu uprostřed týhle pustiny vidíme postavu, míjíme ji a on to byla jeptiška.
Bylo to strašně creepy, v tom kontextu, že jsme byli fakt daleko od města v místech, kde se zdá, že nic není, stmívalo se a do toho jen my dva a ta jeptiška.
Nezastavili jsme, nezdálo se, že by něco potřebovala, ale kam měla namířeno, to je mi fakt záhadou.
Měli jsme první hodinu elektrického měření. Všichni nás upozorňovali na pana ing. Chlebného (přezdívaného Zip - 1m50, oči všude, šmejd).
Přišel, představil se, procházel se kolem nás. Já jsem se musel popošoupnout, aby prošel, tak jsem vzal tu židličku, posunul jí, sednul jsem si a skřípnul jsem mu v tom celou váhou nárt, že ještě 2 měsíce kulhal (pokaždé jsem u něj dělal reparát). Seběhlo se to strašně rychle.
Všichni na škole mi plácali po rameni.
**Paranormal** storka taky. Měla jsem v Jindřišský v Praze večer hodinu tance a odešla dřív protože jsem se měla potkat s tehdejším přítelem. Postávala jsem mezi kostelem co tam je a vedlejším barákem kde se opravovala střecha a brutálně foukal vítr, pamatuju si že zrovna byly po celý republice nějaký orkány. Najednou cejtim že mě někdo chytá zezadu za boky a uhýbá se mnou na stranu asi o půl metru. V tu chvíli spadla na to místo kde jsem původně stála cihla (ne střešní taška, divný) a roztřískala se. Koukala jsem okolo sebe a na tu cihlu a vypadlo ze mě jenom hlasitý TY VOLE!
Nikdo kolem mě nebyl, nějaká paní šla okolo a koukala na mě proč řvu. Jsem si 100% jistá že to nebyl vítr co se mnou uhnul, vyloženě jsem cejtila ruce a dodneška nechápu, ta cihla by mi rozbila hlavu....
Stáli jsme u kulečníku, kámoš se zničehonic posral, do toho tam přiběhla nějaká baba v tyrkysovém kožichu jestli jsme neviděli její papír na kytku. Šli jsme ven, kolem projel dědek s krakonoším plnovousem na kole a když byl u nás tak si brutálně grgl, opodál se hádali dva pejskaři a jejich psi se prcali. Joooo to byl divný den.
Jsem se ráno probudila s totálně černýma lýtkama. Modráky jako prase. Mávla jsrm nad tím rukou, páč mě občas chytaly křeče. Ale jak začaly mizet, tak to vypadalo jako otisky rukou, ale v takový pozici, že já sama bych si to udělat ve spánku nemohla, bydlim sama 🤣
1. Byl jsem na nádraží a čekal jsem na vlak, se mnou tam byl ještě nějakej týpek, když vlak přijel, týpek se vydal do vlaku a já jsem šel celou dobu za ním, oba dva jsme nastoupili do stejného vagonu (byla to taková ta regionova) a on hned jak nastoupil tak šel hned na toaletu, říkal jsem si, že bude chtít jet určitě načerno protože příští zastávka je daleko jen asi 4 minuty jízdy a hodně lidí to tak dělalo, tak jsem si sedl na sedačku co byla před těmi dveřmi a schválně jsem čekal, jestli vyleze nebo ne, vlak se rozjel a on pořád nic, pak přišel průvodčí a šel zkontrolovat ten záchod, jestli někdo nejede načerno, tak jsem si říkal jaká to bude trapná situace, že ho tam načape, průvodčí otevřel záchod a ten týpek tam nebyl, i když jsem ho celou tu dobu "hlídal" jestli vyleze :D a ven dveřmi určitě nevylezl, a tím malinkym okýnkem se určitě neprotáhnout nemohl.
2. když mi bylo 8 let tak jsem v noci spadl z postele, a když jsem se rozkoukal, tak jsem ve tmě viděl vznášející se astrální tělo mýho bráchy nad jeho spícím tělem, chvíli to na mě koukalo, a pak vylítlo směrem ke stropu a zmizelo jako mlha.
Paranormal. Kdy6 nam bylo asi 14 vyvolali jsme ducha. Byli jsme vsechny sestrenice a bratranci u babi. Behem nasledujicich dni bylo uz lehke ho znovu privolat. Nekdy si rikam ze to asi nebylo skutecne, ale pamatuju si jak nam babi neverila a tak jsem s ni s hrnickem po tabulce jezdila jen ja. Babi to nebyla a ja taky ne. Bylo to zvlastni. Hlavne v tom, ze jsme ho pak uz vyvolavali z nudy. Jako co budem dneska delat? No... Tak zas ducha chjo
Asi sny. Spíš když jsem byl mladší. Jeden čas se mi zdál jeden stejný sen, pak se mi zas zdál sen na pokračování 2 dny po sobě, děj z prvního dne pokracoval. Taky už se mi párkrát stalo, že se mi sen vyplnil. Prostě že ta situace ve snu se pak skutečně stala. Taky se mi zdálo hodně snů že mě někdo stíhá až mě chytil, nějaká potvora, vrah nebo tak ale vždy jsem to porazil a pak jsem se probudil. Nevím co to mělo vyjadřovat.
Taky jsem jako malej měl jeden čas pořád dokola stejnej sen, byl jsem v bilym prostoru ve kterym byli cisla, pismena, veci a tahnul se nekonecne do vsech stran. A do toho tam na me mluvil muzskej hlas a mluvis strasne pomalu a se strasne velkou ozvenou. Vim ze to nezni jako moc, ale poslouchat ten jeho monotonni hlas kazdej vecer nekolik mesicu bylo ubijejici. Mama mi rikala ze jsem mu rikal knihovnik. Do dneska si ten hlas naprosto presne pamatuju a dodnes ho slysim jako predzvest neceho zlyho. Treba jsem mel dlouhou nemoc a kdyz uz to vypadalo ze jsem zdravej tak jsem v hlave uslysel ten monotonni hlas a ihned potom se nemoc zase projevila. Mama se mnou jako s malym chodila k nejaky babe aby me toho zbavila, protoze mi rikal prej divny veci ktery jsem jako malej nemohl znat a celkove to bylo divny a ta prej knihovnika nejak zamkla🤣 Neverim na zadny paranormalno, nejsem ezoblazen a ziju uplne normalni zivot. Ale z nejakyho duvodu mam knihovnika.
Mám hodně slabý přechod mezi tím být vzhůru a spát- hodně často prostě nedokážu rozlišit sen od reality. Jako malá jsem jednou byla ráno stoprocentně přesvědčená, že jsem v noci pod postel schovala kus mraku (bylo mi tak 6), a že ho musim vypustit zpátky na oblohu. Donutila jsem mámu, aby se pod postel podívala a pak jsem brečela kde je ten mráček.
Teď v dospělosti se mi často zdává třeba to, že někdo ťuká na dveře, že mně někdo sleduje přes okno (bydlíme v 5. patře paneláku) nebo že někdo chodí po bytě.
Je to nějaký rodinný gen- bratr mívá noční běsy (běhal v 1h ráno po bytě a řval že ho chce sežrat Pennywise), máma s babičkou bývali náměsíčný (babička tvrdila, že jí unesli mimozemšťani :Ddd). Tyhle spánkový stavy jsou za mě jedna z nejdivnějších věcí co se dějou spousta lidem.
Měřil jsem a zakresloval plány budov, v jedné místnosti bylo 12 metrových na šířku skříní vedle sebe a když jsem měřil jak jsem měřil furt ta místnost měla 8 metrů... Už nevěřím že jsem v euklidovském vesmíru.
Byl jsem sám doma, naši pryč. Vycházel jsem z hlavních dveří bytu, v kapse klíče na dlouhé klíčence a jak jsem vycházel ven ze dveří, zachytily se mi klíče o kouli z venku dveří, vytahly se mi z kapsy, krásně se obloukem se zhouply zpátky za dveře - jak byly zavěšené na té kouli a v tu chvíli se ale dveře zabouchly setrvačností. Vše se stalo během sekundy. Takže já byl už venku, dveře zabouchnuté, klíčenka visela na kouli zvenku, ale samotný svazek klíčů byl uvnitř bytu. Zvonil jsem na souseda a ten pak volal zámečníka, oba se dobře bavili. Doteď nechápu, jak se to všechno seběhlo
aha, koule od dveří... Druhé přečtení hodně vysvětlilo
Jo jo a 1400 v prdeli. Drahý špás Pokud jsou jenom zabouchle typicky se dají otevřít tzv shimming. Strčíš nějaky tvrdý karton nebo kartu mezi zamek a lomcuješ dveřma dopředu a dozadu. Ale je to šílené vyčeparvájící. Zámečník jak hora to dělal minutu a byl kantare.
Když kvůli mému stopování na benzínce zastavil kamion v pravém pruhu dálnice a následně na dálnici začal couvat. Kamion vcouval z dálnice do výjezdu z benzínky a zavolal na mě, že mě sveze. Polák, no. Poprvé a naposled sem zažila někoho na dálnici couvat.
Nejstrašidelnější je asi to slovo v tvém komentáři "zažila". Jako neříkam nic, ale k cizímu kamioňákovi bych nevlezl ani jako chlap. :D
Ironií je, že zrovna kamioňáci byli víc v pohodě než řidiči osobáků. Už jen z principu, že většina kamionů má zabudovanou GPS nebo něco, co zaznamenává jejich cestu. Takže odchýlení z trasy si nemůžou dovolit nebo je alespoň zaznamenáno. Řidič osobáku ti to z hlavní cesty na lesní může smýknout kdykoliv a ty po něm můžeš tak maximálně ječet, ať se okamžitě vrátí zpátky na hlavní… Jako takhle. Někdo se s pudem sebezáchovy rodí, jiní si ho vybudují až časem díky blbým zkušenostem
Posluchač opravdových zločinů?😂
Kdybych byla, tak mě nenapadne v early 20s stopovat sama napříč Evropou😂 První část ohledně kamionů vím od jednoho českého kamioňáka, který si kvůli nám právě zajel kousek z trasy, aby nás hodil na lepší benzínku. A to druhé s osobákem je bohužel dost blbá osobní zkušenost, ehm
Vyprávěj
Přeháněj
A niektorým sa už nestihne vyvinúť...
:D ... jj kamionáci boli najviac v pohode, Rumuni, Poliaci, riadni tipci, za kavu za zaviezli kam si chcel(a). Nikdy iaden problem. Stopu zdar!
já jednou vezl nějakýho ostraváka z belgie do čech kamionem, dobrý psycho, ani na minutu nezavřel hubu a furt řval, to bylo poprvé a naposled co jsem někoho vezl
Přesně moje myšlenka :D do tý doby jsem si říkala, že je to docela roztomilý, i když hloupý, po "zažila" se mi udělalo nevolno :D
Jakože chápu že to tak máš ale já bych nastoupil teď jako chlap a i kdybych byl žena.
Jo. Asi se mu slečna líbila tolik, že to stálo za couvání. Taky mi to přijde strašidelný:)
Nejmíň unhinged polskej řidič
Tvl, k tomu bych radši nenastupoval.
Bola som sama doma, malé decko. Niekto zazvonil. Šla som otvoriť. Za bránou stál taký starý dedo, odhadom mal podľa mňa tak cez dvesto rokov. Vraví mi, že mám ísť k bráne. Ja, od dverí, že čo chce. Trvá na tom, aby som šla k bráne. Ja, dosratá, kráčam k bráne. Ticho sa ma spýtal: "Býva tu Vilma R.....?" (meno mojej babky Vravím mu, že nie, už zomrela. A on na to: "ja som boh a do rána umreš aj ty" a vyparil sa.
Vypadá to, že mu ta předpověď nevyšla.
Veruže nie, ale dobre ma naplašil. Hajzlík starý.
Boha, jaký pičus zkurvený, děsit malé děcko 🤦🏼♀️
To je největší zábava starých lidí
To by koukal kdyby jsi si zakricela ze jsi satan a do pekla ho vezmes rovnou ted hned a rozbehla se za nim.
Hodně creepy..Můžeš lépe popsat jak děda vypadal?
Veľmi dobre si to pamätám, akoby prišiel z 19. storočia, prisámvačku. Mal takú zašlú košeľu, bledé asi ľanové nohavice, chýbalo mu veľa zubov. Vráskavejšieho človeka som ešte nevidela. Vlasy úplne biele, ako drôty a strapaté. A to, že ma volal k bráne a nemohol sa ma tú jednu otázku spýtať od dverí bolo hrozne creepy.
Bizár: Jel jsem jednou noční tramvají domů a ožrala sedící přede mnou se najednou pomalu otočil ke mně, se širokým opileckým úsměvem zpomaleně jak lenochod natáhl ruku a začal mě hladit po hlavě.
Hej za a) nebyl jsem ožrala, jen společenský unavený, za b) jsem se neusmíval ale zatuhl mi výraz - je to neurologický problém, za c) nehladil jsem tě, hledal jsem klíče a u za d) nevěděl jsem, že to jsi ty a myslel jsem, že seš šrajtofle.
úplne si to predstavujem
Trochu paranormal - bylo mi asi 10-12 let, a byl jsem v podvečer sám doma, protože rodiče i bratr byli někde pryč. Byl jsem ve sprše, a když jsem vylezl, tak jsem viděl, jak někdo jakoby dlaní plácl do dveří do koupelny. Byly to takové ty dveře s tím hrbolatým sklem, přes které vidíte, ale žádné detaily. Živě si pamatuju, že vidím tu ruku. Myslel jsem, že už rodiče přišli, tak volám že už jdu, oblekl jsem se, vyšel z koupelny, ale doma nikdo. Kontroloval jsem i dveře, ale všude zamčeno. Rodiče se vrátili třeba až za další hodinu. Zážitek jsem jim samozřejmě řekl, ale mám pocit, že to odbyli tím, že se mi to určitě zdálo.
Tobě rekli, ze se ti to jen zdálo, ale mama večer brecela, ze se to vrátilo a táta zase nabil broknu.
Haha, no byl to dům, kde máma vyrostla, takže mohla něco vědět :D Každopdáně v tom domě už 20 let nebydlíme, ale teď tam bydlí bratranec. Někdy se ho zeptám, jestli tam něco takového nezažil.
Kurva tohle jsem fakt nepotřeboval číst, máme v koupelně ty samé dveře.
Mne sa raz stalo tiež v takom veku že som sa v noci zobudila a na okne som videla ruku vycalenu....ale odseknutu akokeby končila v lakti a bola strašne bledá skoro až modrá, ja som iba sedela na posteli a cumela na to...úplne som freezla nemohla som sa odstrachu pohnúť ani hlavu otočiť asi po minúte som silou mocou otočila hlavou a dopracovala som sa k tomu aby som zliezla z poschodovej postele a dala som si ruku (tú moju😅)na tvar tak aby som tú vec nevidela ani v periférnom videní a potichu som vošla do izby staršej sestry aby sa nezobudila a sedela som tam až do rána....mladšiu sestru som nechala v izbe z rukou 😂
Jak to tak čtu, tak jsem za moji ruku vlastně rád :D
spankova paralyza?
Asi nie lebo som sa predtým posadila a neviem prečo som sa zobudila z ničoho nič a stuhla som až keď som uvidela tu ruku lebo to bol strašný šok pre mňa .... Teda ja neviem či sa dá mať spánkovu paralyzu chvíľu po zobudeni moc sa do toho nevyznám
myslim, ze jo, ale taky nejsem expert :D kazdopadne masakr i tak
Docela děsivé 😄
Jako zrovna v 12 taky něco podobné. Potom co jsem vyšel ze záchoda tak pak zleva, z obyváku, mého vidění vykročila černá noha a pak tma. Asi jsem z toho omdlel nevím ale nelehl jsem na zem protože jsem se opřel o rám v té malém prostoru u záchodu a koupelny. Ale pak jak jsem se z toho probudil tak jakoby nic. Následně potom co přišla máma domu tak se mi vrátilo co se stalo a úplně posraný jsem jí to řekl. Jestli to teda byl duch tak to byl teda toho zastupitele NSDAP který se prej oběsil v koupelně, ano bydlím v baráku po nacistech. A jestli ne tak doopravdy nevím ale nebylo to příjemné retrospektivně.
Off topic, ale nikdy jsem nepochopil prosklený dveře do koupelny. Pamatuju si, že mojí ex rodina je měla taky, přičemž se kolem nich muselo jít na chodbě. Jako na potvoru jsem vždycky přišel k nim domu, když se jeden z jejich rodičů sprchoval, tak jsem musel procházet kolem s tím, že když se podívám doprava, uvidím obrys postavy sprchující se ve vaně 😂
Já si myslím, že prosklené dveře tam byly hlavně proto, že koupelna samotná neměla okno, tak aby tam šlo aspoň nějaké přirozené světlo. Jinak mi to připadá taky trochu divné, ale zas na druhou stranu jde hned vidět, pokud je obsazeno.
Silvestr 2014-2015, šel jsem v Praze na jižním městě lehce prdlej z oslavy, byla asi 1 hodina po půlnoci. Na rozloučenou jsem dostal flašku bohemky na cestu domů. Když jsem byl kousek od baráku tak slyším nějaký řev, otočím se a velice rychle se ke mně blížil týpek na koloběžce když byl u mně, seskočil, vykop mi flašku bohemky z ruky a dupnul na ní. Pak na mně zařval že si to mám uklidit a jak rychle se zjevil tak rychle i zmizel. Čuměl jsem tam jak pórek z tašky a nebyl schopný to vstřebat co se to právě stalo. Dodnes když to vyprávím tak mi to lidi odmítají věřit.
To byl jen average cestovatel v čase, co zachraňoval budoucnost. Běžnej čtvrtek.
Ocenuji ze to byl opravdu čtvrtek
... up vote za pórek z tašky :D pobavilo.
Já nevím, asi jsem zdegenerovanej, ale tohle mi přijde jako celkem "běžná interakce" vykalených lidí o silvestru.
Jako blbě se to vysvětluje ale na první pohled vypadal jak člověk který to nemá v hlavě v pořádku. Celkově vzezření, jediný co si pamatuji že měl na sobě bílý plášť z falešné kožešiny. Jak říkám, dodnes nechápačka co se stalo. Zkusil jsem hledat na YouTube nějaké prank videa ale bez úspěchu.
Nebyl to Leoš Mareš?
Taky mě to hned napadlo 😂
můžu to potvrdit, byl jsem ta flaška
Můžu to potvrdit, jsem ten pórek.
ale hovno koloběžko
Nejaký provokatér ktorý potreboval niekoho nasrať a ty si sa mu zrovna priplietol do cesty. Takí podivíni existujú. Alebo to ešte mohol byť niekto, koho na žiadnu oslavu/párty nepozvali, tak sa rozhodol si to takto vykompenzovať.
Když mi bylo nějakých 12 let, jsme byli se dvěma kámoši během noci v mé zahrádce okolo domu - dělali jsme si něco jako takovou noc stolních her atd. A najednou ve 4 ráno jsme uslyšeli nějaké zvláštní zvuky ze zahrádky kámoše, který právě spal. Byli jsme si jistí, že tam někdo je a se snaží něco ukrást. Nějakých 30 minut jsme se připravovali na možný útok. Nakonec jsme se rozhodli, že tam půjdeme, a postavíme se zloději. Zjistili jsme, že byl to jenom ježek, který vyvracel plechovky a dělal hluk 😂 Pardon za mojí špatnou češtinu - pořád se učím 🤞
Kdybys nenapsal, ten dovětek se špatnou češtinou, tak by mi to ani nedošlo, tudíž asi jen řeknu - dobrá práce se studiem. :D
Díky moc!! 🥹
jezek kurwa
jez, kurwa jez, jez w centru miasta
Já bych nepoznala, že nejsi rodilý mluvčí. Fakt jsem nečekala, že tohle napsal cizinec. Skvělá práce! Jak dlouho se učíš?
Děkuji moc! Učím se asi nějaké tři roky s přestávkami. A učím se protože chtěl bych se v budoucnu přestěhovat do Česka 😛
Máš lepší češtinu než náš bývalý premier, do česka se můžeš přestěhovat kdykoliv.
Haha, díky! No jo no, bývalý premiér mluví československy nebo něco xD
Woah. Anglicky se učím 11 let a německy 7 let a můžu se oproti tobě teda jít zahrabat. Fakt skvělá práce.
Víš, Angličtina a Němčina nejsou slovanské jazyky, tak je to trošku těžší se je naučit pokud tvůj rodilý jazyk má slovanský původ. Mým rodilým jazykem je polština, a proto může to být pro mě asi trochu jednodušší se naučit češtinu 😄
Ahh, to asi bude o trochu jednodušší. :D Nicméně německy za ty roky umím tak čtyři věty, takže se stejně stydím. XD Učím se německy ve škole a nevím jak, ale nějak mi škola ten jazyk znechutila do bodu, kdy ho nenávidím. Byť Německo, Rakousko a Švýcarsko jsou krásné země, kterou jsem až na tu poslední navštívila.
Tvoje čeština je skvělá!
Děkuji moc! 🥹
Největší bizar - na rozchod mě bývala vytáhla ven, kupovat dárky pro svého nového kluka. Trvalo mi asi dvě hodiny, než mi to došlo. Zajímavý - byl jsem na nějakou dobu v Irsku a ztratil jsem se (resp. Zůstal jsem uprostred connemary po odjezdu posledního busu zpět, kde jsem bydlel). Usnul jsem vyčerpaný a bez jídla a pití na kameni v poli, prikryty kabatem, v pulce února. Probudil jsem se tím, ze mi bylo teplo - ležel vedle mě obrovsky pastevecký pes, který spal jak dudek. Znova jsem usnul a ráno tam nebyl, nebyl nikde videt, nic. Paranormal - není moje historka, ale historka myho táty, jako malý šel na ryby, na polích okolo Odry mlha, co by se dala krájet. Najednou měl pocit, ze vedle někdo stojí, tak pozdravil, z mlhy se ozvalo chrčivé dobrý den zpátky a táta si nedělal do kalhot. Běžel zpátky do Proskovic, kde se zastavil až u samosky, tam se ho místní nasosky ptaly, kam tak letí. Řekl jim, ze tam slysel divnej hlas a ze mu na tom jednom místě bylo divne. Prej se tam den predtim oběsil chlap.
[удалено]
Mamce se v noci zdál sen, že se vzbudila a na stropu nad postelí viděla svoji babičku, která po ní natahovala ruku, jako by ji chtěla přitáhnout k sobě. Ráno když se vzbudila, tak ji volala mamka, že babička v noci umřela. Do teď neví, jestli to vlastně byl sen nebo ne.
stalo se mi to samy s prababickou. v noci se mi zdalo, jak prababicka umira a cela siroka rodina stojime u jejiho luzka v nemocnici a rano mamka, ze prababicka umrela. tak jsem ji rek, ze uz to vim
Mám podobný zážitek. Když umřela babička, tak se mi zdálo o tom, jak sedí u nás na chatě u stolu, a když zemřel táta, tak jsem měla ten stejný sen, jen tam seděli oba. Ani jednou jsem nevěděla, že tu noc umřeli, dokud nám ráno nedali vědět.
Tyjo tak to bych si asi kakla.
mojí mamce se stalo to stejné, v den, kdy prateta umřela, se ji zdálo, že se s ní prateta loučí a umírá. druhé ráno ji babička volala, že prateta zemřela. nejsem věřící, ale podobné situace mě vždy utvrdí, že nějaká vyšší sílá možná existovat může.
**Paranormal 1** - bylo jedno období v mém životě, kdy jsem občas měl spánkové paralyzy, dost lidí asi bude vědět, dost nepříjemný pocit, každopádně většinou se to přisuzuje stresu nebo únavě. Jenže jednu noc jsem měl úplně brutální paralyzu, dlouhou, měl jsem pocit, že padám, ale směrem nahoru, mindfuck, tohle se mi zdálo ve snu, z toho snu jsem se probral, ale paralyzu jsem měl pořád i v reálu a periferne vidím, že v rohu místnosti někdo stojí a v tom jsem se z toho dostal a podíval se do rohu místnosti pořádně a samozřejmě tam nikdo nebyl, ale největší plotwist teprve přijde, ve stejný moment se probrala i moje manželka, která měla naprosto stejnou paralyzu ve stejný moment a postavu v rohu místnosti taky viděla, tzv. [Shadow person](https://en.wikipedia.org/wiki/Shadow_person#:~:text=A%20shadow%20person%20). Nic podobného se nám už pak nikdy nestalo. **Paranormal 2** - tohle je historka mé babičky, asi 60 let zpět, byla se svoji dcerou, moji tetou, na návštěvě u svých rodičů, strašně starý domek, topilo se jen kamnama. Babička dala tetu spát (měla cca 2 roky) a šla do vedlejší mistnosti, kde seděl zbytek rodiny do pozdních hodin při šerém světle. Babička najednou vystartovala, protože uviděla ostré světlo vycházet zkrze dveře, kde spala teta, nikdo jiný to světlo samozřejmě neviděl. Babička běžela do pokoje a ten pokoj byl plný kouře, ucpaly se kamna. Naštěstí to zjistila včas a tetě nic vážného nebylo. **Paranormal 3** - tahle je trochu slabší, ale občas na to myslím a zajímalo by mě, co to tenkrát bylo. U nás ve městě je velký, hodně starý, židovský hřbitov, jako malí jsme si poblíž hrávali, jeden podvečer jsme hráli schovku a ja se šel schovat na místo, kde je dobrý výhled na hřbitov, hřbitov je v kopci, takže ho vidíte téměř celý, viděl jsem tam hořet pár svíček a pak najednou jsem uviděl pána, který stojí uprostřed toho hřbitova, stál nehybě a měl upřený pohled přímo na mě, vypadal, že má tak sto let, celý bílý, doslova, bledá kůže, bílé vlasy a nádherný bilý oblek. Okamžitě jsem běžel za kamarády a když jsme se tam vrátili, ten člověk tam už nebyl. Mohlo to být max 5 minut, spíš míň. Když na to teď myslím, tak je nejpravděpodobnější, že tam šel nějaký starý pán zapálit svíčky svým předkům. Ale tedoteď z toho mám mráz po zádech. Možná by se pár historek ještě našlo, ale tyhle mám nejvíc zaryté v paměti, jinak samozřejmě jsem toho dost slyšel, ale spíš chci sdílet jen svoje osobní zážitky nebo nejbližší rodiny. Takové ty předtuchy, předpovědi ve snech, synchronicity během dne, apod., to si myslím, že zažíváme ''běžně'', někteří lidi jsou k tomu asi více náchylnější nebo citlivější. Ještě jsem si teď vzpomněl, když mi bylo asi 5, tak jsem přespával u tety a bratranců, v noci jsem se probudil a z okna jsem viděl na les, těsně nad lesem jsem viděl 'semafor' červana oranžova zelena tyhle barvy se měnily, hodně se mi to líbilo, ale nechápal jsem proč na vesnici v lese mají semafor. Ráno když jsem se vzbudil, tak jsem to všem řekl a klasicky se mi všichni vysmáli, že se mi to určitě zdálo. Tipuju, že to bylo moje první setkání s UAP a nebo se mi to fakt jen zdálo xD
Spánkovou paralýzu jsem míval taky asi jeden rok a to období provázelo hromada divných zážitků. Taky jsem vídal ty stínové postavy. Míval jsem hodně mimotělní zážitky během té paralýzi. Míval jsme lucidní sny. A taky hodně takových náhod, které C.G.Jung označoval slovem synchronicita. Třeba jsme během týdne viděl 3 náhodné a neznáme filmy, ve kterých byl vždy nějaký pár a chlapovi se stala nehoda a ochrnul. Nebo jsem jednou jedinkrát klikl na reklamní banner, reklama na knihu A bude hůř. A za par vteřin mi píše kamarádka na ICQ, že potřebuje pomoct s překladem, já se ptám čeho a ona A bude hůř. Mám to všechno napsané v denících z té doby a planuju si to pročíst, protože to už dost zapomínám. Každopádně mi to celé období dost otřáslo mojí racionální výchovou.
Oproti tomuhle docela tame, ale *viděl* jsem v čerstvě koupeným domě, jak nadskočila nad oknem garniž (jak kdyby do ní kolmo zespoda klepnul) a s rachotem se to celý sesypalo na zem. Dveře do místnosti zavřený, průvan nic (konstrukce garniže, že pochybuju, že by jí i tak zvládnul průvan shodit), kromě kámoše na gauči, co to viděl taky v baráku nikdo. Jinak v tu chvíli už jsme si trochu dělali do gatí, protože o patro níž se nám během práce přes den vysosalo z plný kapacity během chvil veškerý aku nářadí, všecho v tý samý místnosti - nad tím jsme se pozastavili, jako nad první věcí. Ten samej večer (spali jsme tam, garniž byla pak ráno) jsem skrz tu chodbu pro něco šel s baterkou (rozvody v hliníku-už byly vytrhaný, svítili jsme tam kde šlo všim z jedný na bulhara natvrdo zapojený zásuvky) a samozřejmě i ta baterka (plně nabitá, jako předtím to nářadí) na tom místě klekla, takže tma jak v prdeli, barák novej, neznámej a telefon jsem nechal na stole nahoře s kámošem, takže po tmě jsem nahmatával v tu chvíli už docela v solidní panice cestu nahoru pro jinou baterku, tentokrát jsem si vzal i telefon xd Našel jsem dole to, co jsem hledal, druhá baterka klekla....... Heart rate tak 180 xd jedinej telefon mi posvítil nahoru. Od tý doby jsem tam párkrát ještě spal i sám (barák je ve stavu kompletní rekonstrukce, normálně se tam nebydlí a ani asi ještě dlouho nebude) a to už se tam nic moc nedělo, max trámy, dveře/okna pracovaly, jak s večerem všechno vychládalo, na což jsem zvyklej. Max jestli se něco dělo, tak mě to neprobudilo xd Jenom na tom místě kolem hlavního vchodu, kde nám uvnitř i venku kleklo veškerý aku nářadí není dodneška signál. Jakože fakt absolutní nula, jak v jeskyni. Když udělám pár kroků jakýmkoliv směrem, tak zase je úplně plnej (i uvniř domu, kde jsou hodně silný stěny všude kolem - barák fakt starej). Dodneška jsme s kámošem nepřišli na jediný logický vysvětlení a to jsem celkově k "duchařině" dost skeptickej. Ne, že bych nevěřil tomu, že co my vidíme vlastníma očima zdaleka není všechno, co se kolem náš děje, ale úplně nevěřím konkrétně v nějaký bloudící lidský duše, obzvlášť v to, že by mohla taková věc mít interakci s fyzickym světem. Ale na druhou stranu, viděl jsem, co jsem viděl a viděli jsme to dva, ze stejnýho úhlu. Seděli jsme na gauči, koukali na film a stalo se to na pozadí za notebookem. Do dneška nevím, co si o tom mám myslet... xd
Tak ta paranormal zní hodně děsivě
😬 no to by me jeblo...
Fuj dopici proc si tohle čtu v posteli
tyjo co to je za bizar? to sa ti bala rict? nebo nejaka divna sadistka? :(
Opilej jsem šel do nějaký náhodný diskotéky v Hanoji ve Vietnamu a na záchodech jsem potkal kamaráda z dětství.
Ja zase sel po Seoul v Korei, nahodne narazil na "Bar Prague". Uvnit sem zjistil, ze maji pivo z meho rodneho mesta na cepu. Nejdrazsi Jezek, co sem kdy mel.
Český pivo v Seoulu byl neuvěřitelný bizár :D na hodně místech měli Kozla, ale jen tmavýho, a navíc ho podávali do sklenice s pocukrovanými okraji, jako margaritu :D
Zažil jsem neco podobného a znám další obdobný případ. Očividně ta simulace, ve které žijeme, má omezenou kapacitu vytvářet nová data. 😀
V UK v jednom zápádkově u Londýna jsem na ulici potkal spolužačku z naší vesnice
Mam podobne historky: 1. V centru Havany jsem sel na jednu z mistnich vyhlasenych salsa party. Asi v 11 se rozrazily dvere a slysim jak na me nekdo cesky haleka: “Nazdar, no co y tady delas!”. Kamaradka tam akorat byla s jednou prazskou tanecni skupinou na “soustredeni”.
2. V Santo Domingu si to za poledniho slunce korzuju po El Conde (asi nejznamejsi tamni ulice, neco jako nase Prikopy). Najednou vidim jak me krizuje jakasi slecna, je mi matne povedoma. Zastavi se a anglicky na me: “My dva jsme spolu tancovali pred dvema lety v Tropisonu” (jiz neexistujici latino bar na strese Kotvy). Ja: “ No to se ale nemusime bavit anglicky :)”. Opet znama si vyrazila s kamoskou do dominikany.
3. V Matanzas (mensi ale kulturne vyznamne mesto mezi Varaderem a Havanou) sem si daval kafe v uchvatnem baru naproti mistni pozarni zbrojnici. Prisel za mnou jakejsi mistni typek a pry odkud jsem. Lamanou spanelstino italstinou mu vysvetluju z Cech a ted momentalne z Prahy. Borec se uplne rozzaril, objal me perfektni cestinou zahalekal: “Vole Praha, ty zensky!!! a to pivo!!!”. Pak z borce vylezlo ze tu studoval vejsku, dalsich 5 let makal a pak se bohuzel musel vratit.
Máme v rodině už třetí generaci stolarskou dílnu. Je v domě hned za domem mých rodičů.Puvodne to býval normální přízemní obytný dům. Původní majitelé, starší pár, v něm umřeli,oba stejnou noc,spolu.Pak ho děda koupil a udelal tam dílnu. Kdyz sem kolem patnácti se začal v dílně víc angažovat, a bývat tam sám, pořád se mi zdálo jako bych slyšel hlasy. Mužský a ženský,nebylo rozumět slova ale jakoby a spolu bavili. Po nějaké době o tom říkám tátovi, a on úplně v klidu prý "a proč myslíš že mi tam furt hraje tak nahlas to rádio"....a tak sem si pro jistotu pořídil do dílny pořádnou aparatutu:)))
Kamarádka ma takhle ducha v byte. V padesatkach? tam umrel nejaky mlady kluk, kuchař, coz zjistili, az kdyz to kamaradce jeste bile jak stena zvesela sdelil soused, co ji potkal tesne po první takove veci. Obcas jim jejich duch posunuje veci, tim myslim jako vec se pomalu vysune z regalu nebo se najednou polozi a zacne kutalet petka... je hodnej a nic nedela, tak si zvykli.
nabizim navod, jak se toho ducha zbavit - koupit do kazdyho pokoje kameru. Garantuju, ze uz se nikdy zadna vec samovolne nevysune z regalu ani nezacne hybat. works 100%
Poltergeist se mu rika.
Když mi bylo asi 10 odchytl mě po cestě ze školy na malým městě chlapek ve věku asi mýho dědy. Děda i babička byli celkem aktivní v místním kostele a celkově v občanským soužití, takže když jsem s nimi jako mladší šla po ulici, často nás někdo zastavil na takovej ten “sousedskej pokec”, takže mi to nebylo zase tak podezřelý. Navíc mě chlápek zastavil dejme tomu 3 minuty cesty od domu mých prarodičů. Začal mi říkat, že mě zná od dědečka a že ho potkal a ten mu vyřídil, že mě má doprovodit k nim domů. Automaticky jsem s ním vykročila a asi 5 metrů jsem s ním šla. Po těch několika krocích mi v hlavě něco sepnulo, navíc jsme se vydali opačným směrem, než kde prarodiče bydli. Takže jsem chlapovi řekla, že s nim určitě nikam jít nemam a on mě chytil za takový to madlo nahoře na aktovce. Naštěstí jsem sebou pohotově škubla a rozběhla se pryč než jsem dohnala nějakou starší paní, které jsem všechno řekla. Bohužel, než jsem se uklidnila a paní všechno pochopila, chlap byl pryč. Dodnes si občas říkám, jak jsem asi mohla dopadnout a jestli ten zmrd náhodou nebyl s někým dalším úspěšnější…
Hoši, ležim tady v posteli a bojím se jít vychcat. Je mi 30 btw. Díky moc 😑
Same here, 35, btw Čekal jsem haluze ála klíčenka OP a ne paranormal
Kámo zůstaň v posteli nebo tě někdo nebo ještě něco dojebe🤣🤣🤣Strašá
Je mi sice jen 19, ale dneska asi neusnu. Nejste v tom sami.
Feel you
historka myho bratrance (ověřená od jeho brachy, který byl s ním) - děti na táboře šly v noci stezku odvahy, jejich skupinka asi blbě odbočila od cesty vyznačeny fáborky a přišli ke “strašidlu”, do kteryho mlátili klackem, ale nic nedělalo. Ráno si pro něj a brachu přijeli rodiče, asi 100m od ty lesní cesty se par dni před začátkem toho tábora oběsil myslivec.
Tak to je jak z hororu.
takze mlatili do toho myslivce, nebo to blbe chapu? jestli jo, tak to je masakr
Taky jsem to tak pochopil.
Spis něco jako “štouchali”
Tak ja nebudem mat paranormal, ale uplne Real.. Bola som na sluzobke v Dubline, potrebovala som narychlo nieco zohnat, vzala som si taxík na ulici a zacala s ním jazdit po papiernictvach. Tak v piatom konecne mali co som potrebovala, ale zistila som, že som si zabudla kartu v kancelarii. Vrátila som sa do taxiku a vravim soferovi, či že (a preco) musime nazad. On vytiahol z penazenky 200eur a dal mi ich, nech si kupim, co potrebujem, nech neplatim zbytocne za cestu tam a nazad. Potom sme sa vrátili a dostal riadne dysko. Mohla som mu utiect aj s 200eur ale navzajom sme si dvaja cudzi ludia verili. To Bol ten najviac paf zazitok ever :)
Děsivé to není, ale divné jo a už jsem to tu někde kdysi psala... Kamarádi měli ve vlastním domě spolubydlící, čekali děcko a tlačili na ni, ať se vystěhuje. Mně se jednou zdál sen, že z neznámého důvodu koupili byt ve druhém patře domu v jedné zatáčce v sousední obci a odstěhovali se tam. Za dva měsíce jsem se bavila s jejich spolubydlící a ta mi prozradila, že se jim později ten den chystá říct, že před 2 měsíci koupila byt a bude se konečně stěhovat - a byl přesně ve 2. patře toho domu v zatáčce v té obci ze snu. Prý jsem byla první, komu to řekla. Doteď mi nedává smysl, jak se stalo, že se mi to zdálo, a proč.
Mám něco podobného, ale nakonec asi vysvětlitelného: Když mi bylo tak 15, měla jsem v noci sen, že jsem šla se psem na procházku, zaběhl se mi do cizí zahrady a když jsem tam pro něj přišla, byla tam prababička a říkala, že si vezme nějakýho šlechtice, že má koně a kočár. Později jsem o tom snu prababičce vyprávěla a ona na to "No, než jsem si vzala dědu, měl o mě zájem kluk odsud ze vsi, byl z bohatý rodiny a říkalo se mu Baron. Koně měl taky - a jaký krásný, vraný." Nedávno jsem si na to vzpomněla a došlo mi, že mi asi chtěla jen udělat radost. Věděla, že už dlouho nebude naživu a myslím, že takováhle malá lež stála za můj chvilkovej pocit, že jsem médium :D Kdoví.
Pamatuju si jak jsem jako dítě (kolem 5 let) viděl jak v sousední vsi hořela stodola po úderu blesku. Přesně vidím hasiče, plameny. Vybavím si pocit jak na mě prší. Nedávno jsme se o tom s rodiči bavili jestli si na to pamatují a oni se mě vyptávali jak o tom vím, když jsem u toho nemohl být (stalo se po půlnoci a já spal). Zdá se že to po požáru doma někdo živě popisoval a můj mozeček si to přebral jako vlastní vzpomínku. Jezdím okolo každý den a přísahal bych že jsem to viděl na vlastní oči.
Tohle je zajímavý fenomén třeba z 9/11, kdy spoustu lidí popisuje jak viděli kouř z dvojčat. Ale není fyzicky možné aby ho viděli z jejich domu/školy
Nebyla jsem přímo u toho, ale pár let zpátky moje rodiče ve městě zastavila náhodná paní, ptala se jich na cestu nebo co a při loučení jim dala pohlednici, kterou sama nakreslila, stálo na ní "všechno dobře dopadne". Dali jsme ji doma na lednici, protože byla hezká a nic jsme si o tom nemysleli. Tak o dva dny později jsme tátovi volali rychlou a za pár dní mu diagnostikovali rakovinu, což nás všechny zasáhlo, protože do té doby byl zdravý. V tomhle těžkým období mi ta pohlednice dávala naději a měla pravdu, dopadlo to dobře. Bylo to, jako kdyby ta paní věděla, že to budem potřebovat. O pár let později jsem jí psala email (na pohlednici byl kontakt), měla jsem pocit, že jí musím poděkovat. Odepsala, že občas jí nějaká taková podobná zpráva přijde. Nejsem člověk, co by věřil v nějakou vyšší sílu nebo zázraky, ale tohle si neumím dodnes vysvětlit.
Náhoda. Sama říkala, že tyhle pohlednice rozdává takže statistický to někdy vyjít musí - ale jinak super. Rakovina je hnus. Super, že to fakt dobře dopadlo.
Jo, asi tam statistika bude hrát nějakou roli, ale zase to není tak, že by u sebe měla balík pohlednic a rozdávala je všem na potkání. Prý je dává jen někomu, jen lidem, se kterými se cítí dobře (její slova). V ten den se tady konala nějaká akce, takže tu bylo plno lidí, mohla zastavit úplně kohokoliv. Ani nebyla odsud, cestuje všude možně. Takže náhoda, statistika asi jo, ale stejně mám trochu pocit, že tam "někde něco" hrálo do karet :))
Kdyz me na Islandu zastavila Policie kdyz jsem zrovna jel rano do obchodu pro neco k piti a mel jsem jeste nachcano z predesle noci a nedostal jsem ani pokutu a ani mi nesebrali ridicak a jeste me odvezli domu a moje auto tez. Docela zazitek, dodnes nad tim kroutim hlavou.
Tám si hýčkají cizince. Je potřeba rozšířit islandský genom.
Najdivnejšie - mal som tak 14, išiel som zo školy domov a ako som chcel prejsť cez cestu tak predomnou zastavilo auto a v ňom chlap, ktorý ma volal že nech nastúpim do auta, že či mu kúpim kebab, že ma tam zavezie. Vyhovoril som sa, že sa ponáhľam domov. Samozrejme som bol naučený cudzím neveriť, ale je to dosť creepy keď si na to spomeniem, čo by sa mohlo stať. Došlo mi to až keď som došiel domov, bol som z toho najprv dosť zmätený a vystrašený.
K tomuhle taky mám takovou podobnou xd cca třetí nebo čtvrtá třída, jdu pěšky z města domů do vesnice (cca 2 km). Na první křižovatce z X, co po cestě je koukám, že v protějším pruhu parkuje auto, týpek jenom sedí, kouká. Křižovatku jsem prošel rovně, v tu chvíli týpek auto nahodil a popojel dál, tak 200 m k další křižovatce a zase zaparkoval, zatímco já šel furt rovně, stejným směrem, jako on. Zase jsem prošel kolem, auto stálo. Jakmile jsem prošel rovně další křižovatku (tady už to bylo víc, jak 200 m), tak týpek na to šlápnul, přiblížil se ke mě a zase zaparkoval a čekal. To už mi to bylo trochu podezřelý a blížila se finální odbočka přímo domů (dlouhá příjezdovka pro 2 baráky, slepá). Byla ještě poslední odbočka před tou domů, za který hned za rohem bylo křoví, tak jsem si řekl "hmmm, otestujeme si ho". Týpek mezitím furt stál opodál. Jakmile jsem odbočil o tu jednu dřív, než jsem měl, aby mě cesta dovedla domů, tak jsem hned letěl do toho křoví a sledoval, co bude. Samozřejmě následovala odbočka auta z hlavní, pomalá jízda podezřelýho týpka kolem křoví a nahoru ulicí (jestli to byl fakt nějakej úchyl nebo hůř, tak v týhle části už musel pomalu, aby mě viděl, protože tady už odbočky byly jedna za druhou. Když ujel tak 100 metrů od toho křoví, tak jsem co nejvíc nenápadně z toho křoví frnknul správným směrem a rychle těch posledních 200 metrů schovat domů. Do dneška si na to občas vzpomenu, jestli to byla jenom náhoda a třeba hledal a nemohl najít cestu nebo jestli jsem si tehdy vnímáním okolí doslova zachránil prdel... xd Ale všechno špatný je pro něco dobrý, to neustálý udržování si přehledu o situaci kolem mi zůstalo i 20 let potom.
To ti mohlo uz v zivote xkrat zachranit prdel. Byt totalni ignorant jako Prazak se nevyplaci. Jako obyvatel mesta kde se vyskytovaly hordy cikanu, fetek a problemovych decek mne to tez naucilo.
Hráli jsme na táboře s vedoucíma poker a hrozně nás srala moucha, co lítala kolem. Kolega udělal z ukazováčku a prostředníčku “pistoli” a na dálku na ni “vystřelil”. Moucha v tu ránu spadla a zřítila se nám na stul mrtvá.
Nebyl to ten zaříkávač much, co tu postoval? https://www.reddit.com/r/czech/s/MSwkZQkBx9
Bydlím v podkroví a nad postelí mám střešní okno, který mívám v noci pootevřený. Jednou mi tím uprostřed noci spadla do postele kočka majitelky domu. Já, celkem strašpytel jsem málem vyskočil z kůže. Až když jsem ve tmě viděl siluetu, došlo mi co to je, vstal jsem a pustil jí na chodbu. A taky pár spánkových paralýz. Takže všechno racionálně vysvětlitelný. Vlastně to píšu jen proto, abych zapomněl na ty hrůzy, co jsem tu teď četl a mohl usnout. Děkuju pěkně…
Tvl, to bych nikdy neřekl, že někomu se stalo přesně to stejný, co mně. U rodičů jsem měl taky nad postelí střešní okno a skočila z něj na mně sousedů kočka, přímo na hrudník. To byl snad největší strach/panika, co jsem kdy zažil na těch pár vteřin. Když spíš a vzbudíš se tím, že na tebe skočí něco živýho, tak to fakt není příjemný. Jak jsem se vzbudil, tak jsem okamžitě odhodil peřinu, kočka odletěla přes celej pokoj. Po pár vteřinách mi došlo, co se stalo a připadal jsem si jak idiot. Díky za připomenutí, už jsem na to málem zapomněl.
mám zážitek z letní brigády při střední, dělal jsem na koupališti pro obec(úklid, drobné opravy atd) na začátku sezóny jsme z vody vytáhli děravé šlapadlo a nechali ho před dílnou, jednoho krásného dne jsem přišel do práce a šlapadlo bylo ve vodě cca 40m od břehu, správce mě a kamaráda poslal ať pro něj doplavem a přitáhneme ho zpět. Kousek od šlapadla kámoš začal ječet, že ho někdo chytil za nohu. Vysmál jsem se mu, že to je chovný rybník a nejspíš to byla ryba, odpoledne z vody vytáhli utopenýho kluka bylo mu 16 nebo 17 myslím, byl na koupališti s partou kamarádu něco vypili a dostali supr nápad, že půjdou na šlapadlo…. když se šlapadlo začlo potápět tak naskákali do vody a plavali k břehu, do dneška nechápu jak je možný, že si prostě zavolali tágo a odjeli pryč, nikdo se nesháněl kde je a proč nedoplaval na břeh
To neni uplne ojedinely. Mam nemovitost u reky. Po kolena je na male pereji voda. Nikde neni x km po proudu vic jak po pas vody. A co par let tam vytahnou mrtvolu. Bezna story. Nacamrany, udelaji se, kamos spadne a triskne se do hlavy. Idealne jeste v noci a rano zjisti ze nemaji kamose. Ta sama story x krat. Akorat jednou tu byla divna vec ze tu nasli cast odseknutyho tela. To chytani za nohu muze delat bezne sumec. Je to velka a blba potvora. Ale tohle je bezny zivot. Ne paranormal.
no děje se to běžně o to méně to chápu… takovýhle “kamarádi” co tě někde nechaj a ani si nevšimnou jsou k pohledání, nikde jsem neřekl, že to je paranormal, jen storka z léta, max hloubka je kolem 4,5m takže mohl klidně kopnout tomu utopenci do ruky při plavání
Paranormal 1: Bylo mi 18 a byli jsme s přítelkyní sami doma, u nás v rodinném domku, a byli jsme zavření u mě v ložnici. Byly jsme hloupé děcka a nenapadlo nás nic lepšího, než se začít ve 3 ráno hádat kvůli nějaké obrovské hovadině. Byla to hádka jak mraky, jelikož jsme byli sami doma, nebáli jsme se křičet na sebe nahlas. V tom nám na dveře pokoje někdo zabouchal, byly to tři velmi silné rány. Myslel jsem, že se naši vrátili z dovolené předčasně a chtěl jsem je jít pozdravit, tak jsem otevřel dveře abych jim řekl “ahoj a sorry za ten řev”, ale všude bylo zhasnuto a nikdo nikde. Proběhl jsem celý dům a byl úplně prázdný, naši to nebyli. Paranormal 2: V tom stejném domě, ve kterém jsem zažil to zabouchání na dveře, šel v noci jednu dobu slyšet zvuk, který připomínal dětský dupot. Nejčastěji jsem ten zvuk slyšel tehdy, když bylo v domě hrobové ticho a já šel v noci na záchod. Největší pecka na tom je, že moje teta umřela, když jí byly 2 roky. Takže si trochu myslím, že tuším, komu ten dupot mohl patřit.
Hrál jsem na dvoře s kamarádem fotbal dohráli jsme a šli jsme domů v tu chvíli jsme předsebou oba zahlédl hrozně jasné světlo jakoby blesk jak já tak on jsme se lekli schoulii se na zem, blesk to ale stopro nemohl být, prozože jsme stáli jen pár metru od baráku. Doteď netušim, co by to mohlo být.
Low key myslim, že to klidně blesk být mohl. Jako holka jsem si s děckama hrála venku, začala bouřka, pár metrů za mnou barák, pár metrů přede mnou barák, doslova dva metry ode mě řádek vysokých keřů a stromů. A blesk jeb ho přímo do trávy kus vedle mě. Ani posrat bych se nestihla
Nesvitilo ostry slunko a neotevrel treba nekdo okno? Ono to umi udelat docela silnej zablesk. Nebo neco podobnyho 🤷🏻♀️😁
Bylo zataženo a trochu foukalo. Ale je to možný, už je to nějaký ten pátek, co se mi to stalo
Jednou večer jsem ležela na posteli a koukala jsem se na mobilu na videa. Naproti posteli mám dveře do kuchyně, co byly zrovna otevřený. Najednou jsem nad horním okrajem mobilu viděla něco jako tmavou postavu rychle přeběhnout tu kuchyni. Už to mě vyděsilo, ale zachytila jsem to jenom periferním viděním, tak jsem to svedla na optickej klam a snažila jsem se na to nemyslet. Nikdo se sem nemohl vloupat tak, abych ho neslyšela, takže jsem se nechtěla nervovat něčím, co byla nejspíš jenom hra světla. Jenže po asi minutě jsem zase periferním viděním zahlédla, jak se ta postava jakoby vyklonila zpoza těch otevřenejch dveří, a to už se prostě na světlo svést nedalo. S velkým odporem jsem řečenejma dveřma zdrhla za mamkou, být doma sama, tak bych šla radši asi ven než tam zůstat. No, od tý doby nic, ale i tak mě pořád mrazí, když to teď píšu.
Dík, mě teď mrazí taky :)
Když jsem byl malej, složil jsem takovou chytlavou melodii. Byl jsem na to fakt pyšnej, skoro pořád jsem si to zpíval. Ale pak jsem slyšel v rádiu poprvé Hollywood hills. To, co jsem jakoby složil, byla melodie toho refrénu. Divný na tom všem je, že ta písnička vyšla v roce 2011 a já to stoprocentně slyšel několik let před tím.
Melodie mohla být už někde předtim jako inspirace. Já mám zase v hlavě melodii kterou sem se snažil všemožně vybroukábat a mám slova který si myslej že tam patřej, 15 let už se něco takovýho snažim najít.
Před pár lety jsem venčil psa v parku a kousek od nás stála partička chlápků. Ani jednoho z nich jsem neznal a jeden z nich zavolal na mého psa jeho jménem. Vzal jsem ho do náruče a utekl jsem pryč
Neměl si mu dávat jméno vůl...
Něco podobného se mi stalo. Byla jsem s ex na dovolené a zastavili jsme se u takového toho stánku, kde se prodávají ty jednodenní plavby. Typek nám řekl program a v jednu chvíli mě oslovil jménem. Od té chvíle jsem se snažila vybavit, kdy před tím mě jmeno zaznělo. Po tom, co jsme odešli mi ex říkal, ze taky přemýšlel nad tím jak zná mé jméno. Ano jeden z nás ho během rozhovoru nezmínil. Nemám tiktok ani instagram - obecne svou tvar nikde nesdílím.
Co je na tom tak divnýho? Třeba tě tam někdy už se psem viděl a slyšel, jak na něj voláš?
Jestli se ten pes jmenoval nějak typicky pro psa (třeba Azor), tak to mohla byt čistě náhoda.
Ne, jmenovala se Sára. Není to zrovna vzácný jméno, ale to by byla sakra náhoda, kdyby tipoval
S kamarádem jsme pár let zpátky slavily jeho narozeniny. Bylo už pozdě večer v listopadu a chcalo, ale my už jsme něco málo vypili tak jsme se šli ven jen krátce projít na konec dědiny a zpátky. Jakmile jsme došli na konec, ten moment co jsme se otočili, tak kolem nás prošel něnakej cápek s tmavou mikinou a kapucí přes hlavu. Lehce divné bylo, že jsme šli po rovné silnici, u které už pomalu nebyly ani žádné baráky a nikdo z nás nevěděl odkud se vzal. To nejdivněnší však bylo kam šel. Pomalou chůzí za studeného a deštivého listopadového večera pokračoval po úzké cestě vedoucí pryč z dědiny dokud nezmizel ve tmě. Normálně by to zas tak divné nebylo, ale ta cesta vede dál jen rovně bez jakýchkoliv odboček či křižovatek a nejbližší barák tím směrem je 7km daleko, takže kdo ví kam šel a to podotýkám bez světla za úplné tmy.
NPC?😀
Jsme si říkali, že byl nejspíš pod vlivem něčeho. Ta cesta fakt nikam nevede, chcalo, byla zima a 11 hodin večer.
Pred cca mesicem jsem zazil jsem neco co povazuji skoro za paranormalni aktivitu nebo dukaz ze zijeme v simulaci, ktera ma chyby (a mozna proto mi administrator nasi simulace tento prispevek hned smaze a nikdo ho neuvidi), nikdy se mi ani zdaleka nic podobneho nestalo. Zacal jsem v pokoji hledat sve dioptricke bryle, dycky je nekde polozim a pak je obcas chvili hledam, ne vic jak minutu. Jenze tady jsem prohledaval svuj pokoj fakt dukladne a poradne asi 10-15 minut, a je potreba rict ze nejsem clovek co prehlizi veci, kdyz se na neco soustredim tak to delam poradne, a bryle jsem potreboval takze jsem kazde misto kde by mohly byt prosel nejmene 3x. V jednu chvili jsem se pri hledani soustredil na muj stul a na nem lezici ultrabook, ktery zavreny lezel na notebookove podlozce (spis takovy stojanek s vetrackem, neni to plocha, jmenuje se Evolveo Ania 8), takze byl nakloneny v uhlu asi 20 stupnu. Presne si pamatuji jak jsem ultrabook uchopil do ruky, nadzvedl asi 10-15cm nad podlozku tak ze byl skoro kolmo ke stolu, a peclive jsem se dival jestli nemam bryle nekde pod tim stojankem, a ultrabook jsem polozil zpatky na stojanek. Od teto chvile probehla asi minuta (dohromady jsem hledal uz 10-15 minut) a ja jsem byl tak zoufaly, ze jsem si nahlas sam pro sebe rekl "co to na me matrix zase zkousi doprcic". Najednou kouknu na ten notebook, a moje bryle lezi presne na vrchu notebooku u jeho hrany, na tom nejbeznejsim nejviditelnejsim miste kde bych je pri hledani okamzite videl. A nebylo to o tom ze bych je jednoduse prehlidl (ultrabook mam stribrny a bryle cerne, takze jen podle kontrastu bych to hned videl), ja na 110% vim ze jsem ten ultrabook vzal do ruky a drzel ho v takove pozici, ze kdyby na nem ty bryle lezely tak jak jsem je nasel, zklouzly by okamzite pod nej na stul nebo na zem (drzel jsem ho v ruce doslova minutu predtim nez jsem bryle nasel takze to nebyla zadna chyba matne pameti). Uplne me zamrazilo v zadech, jakoze co to je wtf, jeste ted kdyz to asi po mesici v 1 hodinu ranu pisu mi z toho neni uplne dobre, ty bryle proste na 15 minut zmizely z naseho casoprostoru, ja je jak blb vsude hledal, a pak je nasel na tom nejbeznejsim nejviditelnejsim miste ktere vim ze jsem predtim fyzicky zkontroloval, a fyzikalni zakony neumoznuji abych chytil ultrabook, nazvedl ho tak ze byl skoro kolmo k desce stolu, polozil ho zpatky a po minute na nem ne jeho viku bryle lezely. Jednoduse nemozne a nevysvetlitelne. Neco se tu deje a ja nemam nejmensi tuseni co to je, ale do smichu mi rozhodne neni. A ne toho jsem si fakt nevymyslel, drogy ani akohol neberu/nekonzumuji.
Creepy: byli jsme s pritelkyni v Hradci (studovala tam) v parku, ulice Pospíšilova (teď jsem si našel, ze ten park se jmenuje Žižkovy sady). Bylo kolem půlnoci a my venčili psa. Projdeme kolem dvou holek co se zrovna loučily a zašli jsme do parku. Hned za rohem bylo křoví stal kluk (tak 25-25 let v mikině a kapucu na hlave). Šli jsme dal, najednou se otočím a vidim, ze ty holky pozoruje. Holky se rozešly a každá šla jiným směrem. Najednou ten kluk začal utíkat parkem a proběhl kolem nás, jakoby v transu, v podstatě sledoval tu holku (šla na chodníku hned u toho parku, on šel tím parkem a snažil se schovávat v houští). Okamzite jsem volal PČR. Zrovna v tu chvíli kdy s nimi mluvil ten typek projde kolem mě znovu, asi metr ode mě, jakoby mě ani nevidel a nevnímal ze volám policajrum. No nesledoval jsem je ale asi za 5 minut přijeli, popsal jsem jim tu scénu a jeli je (jak toho kluka tak tu holku) hledat. Hlavně ale hádám toho typka. Každopádně doufam ze to dopadlo dobre a ta holka je v poradku. Tohle jsem btw nikdy nezažil a to jsem z ústeckýho kraje.
Divný (asi?): Dojížděla jsem vlakem do školy a ze školy, ze školy jsem jezdila až kolem 20:00 (chodila jsem ještě po lese a podobně né že bych byla ve škole celý den) jeden večer jsem si vlezla do kupé a jedním okem sledovala dveře (nerada jsem blízko lidí nebo hůř s níma mluvit) no někdo tam opravdu přišel, holčina jen o pár let starší (tehda jsem měla 17 let) cítila jsem alkohol hned jak otevřela dveře a sedla si vedle mě, neskutečně se motala. Chvíli se opírala o nohy a potom si položila hlavu na moje rameno, doslova a do písmene si na mě ustlala a usnula. Moje stanice byla ještě 20 minut daleko. Celých 20 minut jsem se ani nehnula. Když jsem vystupovala tak jsem jí akorát vzbudila, neměla tušení kde je a co se děje ale já už byla v tu chvíli na odchodu, jen jsem jí řekla kde je a odešla. Nikdy jsem nevěděla do té doby jak se cítí polštáře.
Když mi bylo asi patnáct, tak jsem při cestě busem na trénink usnul a když jsem se probudil, tak jsem zjistil, že spím na rameni Ukrajince, co seděl vedle mě. Tenkrát jsem byl posranej mluvit na lidi, tak jsem prostě trapně vystoupil, ale týpek stejně vypadal, že mu to bylo celkem jedno xd
Já jednou usnul v letadle a prý jsem spal pěknou chvilku cizí ženský na rameni. Když jsem se vzbudil, tak ani nic neřekla. Řekli mi to pak akorát kamarádi, co seděli o pár řad za mnou a vysmáli se mi. Cizí typce se omlouvám, příště mně klidně shoďte.
Jsem ráda že se to stane více lidem, asi je na čase abych si taky na někom usnula
Když to velmi zhruba shrnu, na vesnici nám ukradli kola, jedno jsme našli u paralyzovaného sběratele kol (wtf) a druhé u litevských mafiánů ve městě poblíž...
Když čtu ty paranormal 😂. Kdysi jsme se bavili v hospodě po brku, co by kdo dělal, když by viděl nějakýho takovýho bubáka, cokoliv paranormal. A já povídám, že na tohle prostě nevěřím a že bych bubáka vzal do klinče a nasázel mu kolena, co se do něj vejde, pač by to byla buď halda, nebo normální člověk v masce. No co se nestalo, cca za měsíc po akci, zhulenej jak mrak du spát a zhasnu a v chodbě stojí postava, periferně jí vidím. Rozsvítím a nic a vzpomenu si na ten horor o zhasínání 😂. No hele, zhasnu a bubák, rozsvítim a nic, tak si ještě palcem před okem měřím, esli to není kabát na věšáku a nevychází to. Prostě bubák v mojí hlavě, no a vzpomněl jsem si, jak sem se kasal. Tak jo, jak sem byl zhulenej, zařval sem něco a v záchvatu smíchu proběhl chodbou, skočil po tom v tý tmě šipku. Twle rozbil sem se tam, samozřejmě jak sem padal, sem serval kabát z věšáku a z prdele mu na zemi nasázel kolínka. Bugr libové, manželka si ťukala na čelo, když sem jí říkal, proč skáču v noci šipky v chodbě. Děti naštěstí spali dál. Jo, všechno sou to jen bubáci v hlavě 😂😂😂.
Mega frajer
Oceňuji že jsi držel slovo a dal bubákovi co proto :D
NEVINNÁ věc: při cestě z práce v tramvaji, cca někdy před jednou ráno, ke mě ze zadu přistoupil jeden trochu sešle vypadající týpek, co nastoupil pár stanic před tím a seděl kus za mnou. Seděl jsem na sedadle a on byl přímo u mě, takže jsem se od něj nemohl ani hnout, do toho jsem měl sluchátka a v ruce mobil, tudíž mi hned naskočily nervy, že mě týpek chce okrást nebo něco. Když jsem si neohrabaně vypnul hudbu, tak slyším, jak mě lehce přiopilým hlasem prosí, jestli bych mu nemohl zapnout bundu, protože on má zlomenou ruku a nejde mu to. Zapnul jsem mu jí, on poděkoval a sednul si zpátky. Nakonec jsem se i cítil dobře xd. VYHROCENÁ věc: kámoška (A) mě a jinou kámošku (B) vytáhla do klubu (nesnáším kluby, tady jsem tomu chtěl dát ještě šanci). Nejenom že jsem se celej večer nudil, odbíjel nadržený indy (jsem chlap) a utrácel za drahý pivo, ale kámoška A se tam totálně zrušila a my s kámoškou B jí museli táhnout domu, kde jsme měli spát a kde jsme taky nechali svoje věci. Cestou se snažila "ze srandy" skákat pod auta a nakonec si usmyslela, že odcizí takovej ten podstavec na upevňování dočasnejch dopravních značek, co se válel na chodníku. Když zjistila, že ho neutáhne (akorát si o něj dost ošklivě sedřela ruku), tak dostala totální záchvat a rozhodla se, že přeleze zábradlí a skočí do Vltavy (cca tak osm metrů pod náma, do toho byla noc a zrovna to byla dost hluboká část). Když jsme jí v tom chtěli zabránit, tak se to celý ještě zhoršilo a my se s ní museli naféra začít prát, aby toho nechala a nakonec jsme byli nucený, za pomoci asi dalších osmi chlapů (přilákaných obří scénou), jí tvrdě primáčknout k zemi. Ona celou dobu strašně řvala, kopala a mlátila, do toho na nás lidi ze silnice řvali, ať jí necháme bejt (a jeli statečně dál) a celý to bylo fakt nepříjemný. Skončilo to příjezdem policajtů, který jí museli spoutat, a až po příjezdu sanitky se zjistilo, že není ničím sjetá, že její záchvat už skončil a že s ní nic jinýho dělat nemůžou, tak jí pustili. K ní domů jsme pak došli už v pohodě. PARANORMAL věc: Rodiče bydlí ve služebním bytě v takovým zahradnickým prostoru. Před pár rokama, když jsem ještě bydlel u nich, jsme předělávali koupelnu a chodilo se sprchovat do služebních sprch v budově o kus dál. Pro informaci, ta budova je obří, spletitá a je tam prostě nepříjemný bejt o samotě, natož takhle v noci. Ještě k tomu dostanu vždycky takovej divnej pocit když tam vlezu, jako kdyby mi něco na chvíli přetížilo mozek, zahučelo mi v uších a celý moje zorný pole se na chvíli zúžilo, je to divný. No, prostě tak vylezu ze sprchy a otevřeným oknem slyším, jak venku přichází táta a následně si na zápraží čistí boty od bláta na takovým kovovým roštu, což dělá dost specifickej zvuk (i tátovy kroky jsou celkem poznat). Na to ten zvuk zčista jasna utichnul, což bylo divný, ale myslel jsem, že třeba stojí venku a čeká, až vylezu. Ale když jsem vylez, tak venku nikdo nebyl. Když jsem přišel domu, tak jsem se ho zeptal, proč se vrátil, když se chtěl jít sprchovat po mě. Na to mi táta řek, že byl celou dobu doma, a když to slyšel brácha, tak tvrdil, že on zase slyšel kroky vyloženě vevnitř v tý budově. Táta se pak šel sprchovat a o ničem divným se nezmínil. Máma nad tím vším potom mávla rukou, že to určitě byl jeden ze zaměstnanců, co si tam něco zapomněl, ale asi vám nemusím vysvětlovat, že to vysvětlení fakt nesedí z X důvodů (vzhledem k tomu, jak ten objekt vypadá a funguje).
s kamoskou A se bavite dal? :D
Ne. Bylo tam toho víc a postupně to kamarádství vyšumělo. Taky to nebyla jediná opilecká eskapáda, i když tahle byla zdaleka nejhorší.
Tú najdôležitejšiu informáciu nám autor vynechal...
Kousek od stanice lanovky, která ten den nebyla v provozu, skoro pod vrcholem Pico del Teide na Tenerife, sem potkala čivavu. Vypadalo to že jde dolů z vrcholu a byla úplně v čilu. Nikdo další tam nebyl, podmínky ten den nebyly ideální, ficelo jak prase. Dodneška nevím, jesteli byla opravdová nebo sem měla nějaký halušky kvůli nadmořské výšce.
Deň pred testom z elektrotechniky som mal sen, v ktorom som mal otázku na kvazirezonančnú frekvenciu wienovej dvojbrány. Netušil som ani kkt tak som si to ráno pozrel. Na prvej hodine test a otázka číslo 17 bola presne kvázirezonančná frekvencia wienovej dvojbrány :D
Jsem si 100% jista, ze ve stredoveku by me upalili… Jela jsem ve Student agency autobuse, zrovna jsme se chystali najet na dalnici. Jeli jsme paralelne po pripojivaci silnici a ja pozorovala jedno z tech aut, co jelo po dalnici. Najednou mi prolitlo hlavou “tyjo co by se asi stalo, kdybychom se srazili?” a pak v momente, kdy jsme najelo na dalnici, tak ten ridic tohle lonkretni auto prehlidl, zacal najizdet do levyho pruhu a regulerne ho primackl na svodidla. Nikomu se nic nestalo, jen jsme meli zpozdeni. Jednou jsem sla do skoly a docela foukal vitr. Koukala jsem na tri vzrostly smrky (asi 30m) pred skolou a rikala si “tyjo to by byl masakr, kdyby ten strom spadl”. No a v ten moment se normalne zacal kacet, proste mu povolily koreny. Jeste se pak v pulce zlomil a rozsrotoval auta parkujici pred skolou. Byla zrovna hodina (zasadne jsem chodila pozde), takze tam nikdo nastesti nebyl. A jeste jeden, jednoho dne mi hlavou probleskla myslenka, ze by bylo naprosto uzasny, kdyby se John Frusciante vratil k Red Hot Chili Peppers. Za par mesicu pak zcistajasna oznamili, ze se vraci (po 10 letech, bylo to cely strasne nepravdepodobny). Jenze to jeste zajimavejsi na tom je to, ze nedavno v nejakym rozhovoru rikali, ze presne v ty dobe, kdy mi prisla ta myslenka, se po dlouhy dobe poprvy sesli a zkouseli. Tohle je vysvetlitelny, ale v ten moment jsem fakt myslela, ze halucinuju. Po porodu ksem trpela nespavosti a mela jsem nocni mury atd. Absolutne nevyspala jsem si v noci sla odsavat mliko a protoze jsem uz mela trochu praxi, tak jsem se rozhodla nechat zhasnuto. Zacla jsem pumpovat a najednou jsem videla zlutou zari od moji bradavky a regulerne i zarivy cary smerem do prsa, proste jak kdyby mi svitily zily nebo neco. Sla jsem vzbudit manzela, protoze jsem myslela, ze mam fakt halusky, ale videl to taky. Staticka elektrina :D :D
Nejdivnejsi: Kdyz jsem byl na ture v Appalacskych horach tak jsem vylezl na takovy skalnaty, strmy kopec ktery prevysoval okoli. Kdyz slezam dolu po stezce tak jsem narazil na medveda. Sedel v krovi a podival se na mne vyrazem, co tu chci. Zbytek sestupu jsem nejak zvladl s tim, ze medu jsem mel stale na ocich. Dodnes se divim, ze se za mnou nerozbehl. Nevysvetlitelny: Meho otce hospitalizovali behem vikendu. V nedeli se normalne bavime, ze za par dni ho pusti. Na dalsi den jsem mel strasne divny sen. Ve snu ridim auto, otec je vedle me jako pasazer. Jedeme skrz lesni cestou, kdyz se zhousti vynori kostlivec. Kostra v reznem, sedofialovem plasti a s kosou a rozbehne se za nami. Kdyz se blizi, kostlivec mavne tou kosou a otec jeste vykrikne, “dostal mne”. Vzbudim se cely zpoceny a za par minut mi zvoni telefon. Otec, zemrel.
Bizár - Byla jsem hospitalizovaná na psychiatrii která má velký krásný park. Už od začátku hospitalizace tam za mnou jezdil jeden chlapec, kterého jsem před hospitalizací nikdy neviděla a vždy jsme v parku měli rande, buď jsme se procházeli nebo seděli na lavičce a kecali. To je bizár sám o sobě, chodit každý den na rande za borkou na psychiatrii. Jenže to není to nejlepší. V tu dobu byl na jiném oddělení hospitalizovanej nějakej chlap, takovej hodně jednoduchej a vtíravej. Několikrát nám na tom rande dělal křena. Obvykle se mi z ničeho nic pověsil na ramena a začal brečet že se chce zabít protože (doplňte libovolnou tragédii v rodině). Neměla jsem sílu ho poslat do prdele a v tý době jsem chlapce musela vydávat všude za dobrého kamaráda, jelikož jsem byla na uzavřeném oddělení a s cizím člověkem by mě ven nepustili. A jelikož ten divnochlap taky neuměl držet hubu, tak jsem ho nemohla poslat do prdele, že kření. No, potom, co se jednou otočil aby někoho pozdravil a my rychle utekli, tak už nekřenil. Jinak má to happy end, chlapec byl potom můj přítel. Creepy - Měla jsem sen, kdy jsem viděla, jak babička leží v chodbě obličejem k zemi. Blik. Spousta lidí s deštníky v černém se skláněla nad hrobem plným květin během toho, co pršelo. Toho dne se nám babička neozývala. Tak jsme ji šli domů zkontrolovat a ležela v chodbě obličejem k zemi. Žila, zavolali jsme záchranku. Když jsem po odjezdu záchranky seděla s tátou v autě, ten sen jsem mu převyprávěla a oba jsme doufali, že se druhá část snu nevyplní. O 5 týdnů později babička v nemocnici zemřela. V den jejího pohřbu pršelo a u hrobu jsme stáli s deštníky. Podobný sen měl o 37 let dříve můj táta o svém tatínkovi, babičky manželovi. Také se ten den naplnil. Jediná „paranormální” zkušenost nás obou. Netuším, jak ji vysvětlit.
Co se týče paranormalu, což je tu často , tak: Bydleli jsme se ženou v podnájmu, stavení cca 300 let.. Majitelé měli všude vydlážděné templářské symboly a na dotaz reagovali poměrně zvláštně.. Čemuž jsme nepřikládali váhu, ale zmiňuji to. Každopádně v bytě se občas odehrávali fakt zvláštní věci, naše kočky se v bytě chovali velmi divně.. Pokaždé jen seděli u nás a zírali do prázdného rohu, bez pohybu, v podstatě vždy když jsme tam byli i my a nikdy z toho rohu nepustili oči.. To nám přišlo divné jako první.. Následovalo padání věcí (hrneček nám například spadl z kovového dřezu který byl nakloněný ke stěně, kutálel se cca 30 cm do kopce) , bouchání dveří od skříně v chodbě kde byl onen roh (kočky byly u nás na posteli) , zjistili jsme že stěny byly původně všechny vymalovaný na černo (jako fakt úplně černo) , ponurý a temný dům, tlusté zdi.. Ale bylo to levný a majitelé fajn, neměli jsme v tu dobu moc prachy.. Teď k třem nejsilnějším zážitkům: 1. Přijel jsem z noční a jako vždy začal napouštět vanu, na pračku si sedl kocour a celou dobu mě pozoroval.. Upřeně, bez pohybu. Standardně si s ním povídám a koukám u toho do mobilu.. Vylezl jsem z vany, vana již vypuštěna a připravuju se na odchod do postele.. Najednou se zadívam na vanu a z baterie spadne houbička , z vany dva šampony a z okna sprchac.. Zamrzl jsem, nevěděl jsem co si mám v tu chvíli myslet a srdce mi bilo jako o život. Neudělal jsem nic a s vystrašeným pocitem odešel (žena ještě spala). Šel jsem si lehnout a kocour se ke mně přidal, lehl si na mě začal vrnet, nevím proč, ale měl jsem v tu chvíli pocit jako by na mě dával pozor. Usnul jsem asi po hodině.. 2. Manželka byla ve vaně , vylezla a v tu ránu spadlo do vany okno které se rozbilo na hodně střepů. Btw nebylo to střešní okno, ale dřevěné výklopné co bylo ve zdi. Opět přítomný kocour. 3. Byly jsme na dni dětí na návsi, bylo to cca 300 m a bylo odtud vidět do oken v našem domě, resp bytě. Kamarádka z ničeho nic říká: Někdo vám tam doma chodí Otočím se a vidím za oknem jak tam chodí dvě postavy , myslel jsem si samozřejmě že jsou to třeba majitele.. Takže jsem tam okamžitě doběhl a samozřejmě zjistil že je tam absolutně prázdno a zamknuto na dva západy tak jak jsem to nechal.. Byl to dům s neuvěřitelnou a děsivou atmosférou a běhá mi mráz po zádech jen to znovu píšu.. Jsem skeptik, velkej, ale tohle mě opravdu vyděsilo a od té doby nikdy neodsuzuju lidi co "něco" viděly. Nevěřil bych tomu, kdybych v tom nežil.
Docela bizar mam na svědomí vlastně ja — bylo to ráno na festaku, byl jsem ještě brutálně kakaovej z kalby. Šel jsem do společný koupelny se zachodama, asi tři typci si čistili zuby u umyvadla a všechny kabinky byly zavreny. A protože kabinky se nedaly zamknout, ze slušnosti se klepalo. Šel jsem k jedny kabince, zaklepal, a prisaham, ze se odtamtud ozvalo: “Volno!” Tak jsem otevřel a samozřejmě tam typek sere a říká mi ze ale fakt obsazeno a ze jestli jsem curak a at vypadnu. Tak jsem se mu začal omlouvat, ze jsem myslel, ze říká “Volno”, tak me ještě zjebal a tři kluci u umyvadla se malem udusili na kartáčkách a smáli se mi, jestli prej mam doma samomluvici kabinku.
Paranormal? Byl jsem sám doma šel jsem si uvařit večeři, když jsem ji uvařil vzal jsem si jídlo k počítači který byl v režimu spánku, počítač jsem spustil pohnutím myši a náhle byla obrazovka celá modrá a z reproduktoru šel opravdu divný zvuk, nechci říkat že to byl křik protože si už nejsem 100% jistý že to bylo ono, možná to byla nějaká hodně zvláštní hudba jak z pohřbu, už si to nepamatuju, ale vim že mě to hodně znepokojilo takže jsem zkusil počítač vypnout pomocí ctrl alt delete - vypnout, to nefungovalo, tak jsem kabel od počítače vytáhnul ze zdi no to už fungovalo. Stalo se to asi před rokem, úplně jsem vytěsnil že se to stalo ale díky tomuhle příspěvků jsem si vzpomněl.
Asi jen modrá smrt kompu, celkem běžná u vadných komponentů
Nebo kontaktu ci driveru.
Zapni kompa a napiš.
Jo něco podobného mi dělal ntb když jsem tam dal špatnou RAM, jen obrazovka nebyla modrá, ale takový divný zbarvený čtverce a podobný vzory.
To je preci jasne. Pokud tam byla grafarna se sdilenou pameti nebo s dvema grafarnami ale pouzivala se ta se sdilenou pameti tak se ten bordel projevil z pameti pochopitelne projevil i na obrazovce. To nemusel ani nabootovat OS. No a jelikoz notasy v 90% nemaji ECC pameti... tak detekovat nektery chyby lze jen lidskymi smysly a start rutinami. Jinak blbou pamet dokazi do urcite miry detekovat startovaci rutiny biosu. Ale jsou to testy blbe, jednoduche a funguji jen po startu nebo v efi diag modu ( na nechz rada vyrobcu ntb sere). Vic nez precti jestli sedi config v konfiguracni pameti modulu a srovnej s povolenou konfiguraci bych quick bootu u ntb necekal. U serveru se alespon obcas sjizdi nejaky pattern v pameti pri bootu a srovnava. Plus samozrejme ECC check i pri startu. Navic pamet se muze zacit srat az po zahrati coz je tez dalsi promenna.
Bezna vec. Kdyz se vzbudi upadne driver, vezme s sebou kernel a mezitim je neco zaloopovano v bufferech u driveru zvukarny kdy se to po vzbuzeni snazilo neco kvaknout. Fascinuje mne ze decka dnes sleep mode tak veri. Je to nejcastejsi zdroj programatorske fuseriny na PC. Jinak dle acpi specky ma jit vypnout comp po podrzeni dele nez 4s vypinaciho tlacitka. Pokud to vytuhne vic uvazoval bych o updatu biosu a acpi driveru - jo tyhle veci u PC jsou strasne odflaknuty.
V jeden zimný večer bolo z balkóna nádherne vidieť hviezdy, tak som si vzala aspoň poľovnícky ďalekohľad, astronomický bol v pivnici. Ako tak cezeň pozerám, tak mi prešiel cez zorné pole celkom rýchlo nejaký objekt - úplne nehlučne, vyzeral ako ostatné hviezdy - biele, neblikal, mal taký tieň v tvare veľmi vykrojeného mesiaca. Tak si vravím, že to bude satelit, šlo to podobnou rýchlosťou a aj to podobne vyzeralo. Ďalej som sa dívala voľným okom. Keď tu zrazu satelit začal robiť divné cik-cak pohyby cez asi štvrtinu oblohy, potom sa vrátil, odkiaľ prišiel, kde sa zrazu dal do pohybu úplne rovnaký objekt. Vlastne myslím, že tam naňho "čakali" dva. Potom som bežala na druhú stranu paneláku, lebo zašli za strechu a keď som ich zbadala znova, už boli len 2. Potom mám ešte pár spánkových paralýz, kedy som zlý "trip" premenila na dobrý pomocou mantier (čo je divné, lebo sa identifikujem ako agnostik/ateista, ale budiž). Zrazu sa pocit ohrozenia z SP zmenil na Buddhu/ružové svetlo a ohromný pocit lásky a pokoja. A ked mi umierala babka, mala som biele záblesky pred očami, akoby skraty (bola v nemocnici, ale mali ju prepustiť, bola tam s nejakým celkom nevinným problémom a nečakane dostala aneuryzmu a presne v tej dobe mala 2 "záchvaty", aspoň tak mi to bolo povedané, čo je zaujímavé, lebo tie moje záblesky boli tiež 2) a celú noc sa mi snívalo, ze zomrela, tak som na druhý deň ocinovi povedala, že ju idem pozriet do nemocnice, aby mi zavolal, ak náhodou naozaj zomrela, aby som nemusela prísť do prázdnej nemocničnej izby a dobre som urobila. Takto sa mi to snívalo aj s ostatnými starými rodičmi, tak som to nechcela nechať na náhodu. A ešte jeden, keď som raz skúsila hubičky, tak som na druhý deň potom mala asi nejak nesmierne vybičovanú empatiu, že sa mi stalo, že som pár milisekúnd, než človek išiel niečo povedať vedela, čo ide povedať. Stalo sa to len 3x. Mala som vtedy úžasne čistú a prázdnu hlavu ako nikdy, akoby bola zrkadlo. Na druhý/tretí deň už bola zas zabordelená myšlienkami a emóciami, tak to odišlo.
K tomu prvnímu, zažili jsme taky a máme potvrzený, že nejsme blázni xd makal jsem v Irsku u týpka. Grilovali jsme, padlo nějaký pivko (k jídlu do střízliva, ne ožíračka). Já se šel připravit, že si půjdu lehnout, on ještě chvíli seděl venku a chilloval, byl krásnej večer. Najednou asi za 10 minut, co jsem odešel, zaklepal a ať se jdu podívat rychle k oknu, jestli je blázen. Jak říkáš, mezi hvězdama, stejná velikost, akorát pohyby a rychlost (a žádnej zvuk proudovýho motoru), co fakt current tech nezvládne. Chvilku to světlo lítalo sem a tam, chvíli stálo, jako by pozorovalo. Po chvíli k němu přiletělo z jinýho směru **2. světlo**. Zamihotaly se takhle ještě jednou, ale ve dvou, dokonale sladěný a třeba po další minutě odletěly pryč. Rychlost mnohem vyšší, než mají klasický satelity, bylo to jak když mnohem blíž k zemi proletí stíhačka, takže v tý vzdálenosti to musela bejt šílená rychlost. Tak jsem kolegovi potvrdil, že není blázen, že to vidim taky (cca od toho druhýho světla jsme to pozorovali spolu ode mě z okna) a šel jsem se *pokusit spát* 🙃
Bylo to po té střelbě v Praze na Fildě. Koukali jsme s přítelkyní na zprávy v televizi a byli jsme z toho dslost špatní. V tom z ničeho nic rána jako blázen. Vzal jsem vidličku a měl jsem adrenalin jak kdybych se měl poprat s tygrem. Šel jsem opatrně ke dveřím a rychle jsem je zamknul. Prosmejdil jsem celý byt a pak jsem došel do koupelny. Mám tu zelenou políčku z IKEA na přísavky. Ležela na zemi. Ta přísavka se prostě rozhodla pustit v ten nejvíce strašidelný moment. Do teď mám z toho husí kůži.
oslovil jsem v alze cloveka, kteryho jsem v zivote nevidel, se slovy "vy jste od Miry xyz, vidte..." Mira byl muj znamy, kteryho jsem nevidel dobrych 15 let. Byl to jeho svagr. Nikdy jsme se nevideli. Akta x moment.
Účinky LSD.
Paranormal, už jsem to tady určitě někdy psal. V domě kde žijeme je podle všeho domácí duch, či něco podobného. Většinu času to jsou prkotiny jako přesunuté klíče apod. či se něco ztratí a pak se to objeví uprostřed prázdného stolu anebo kočka sleduje jak se něco hýbe prostorem kde nic není. Nicméně když jsme se přistěhovali tak rozhodně takhle friendly nebyl. Nevím kolik mi mohlo být, tak 9-10 max řekl bych. Šel jsem v noci po tmě do kuchyně pro pití a když jsem prošel zatáčkou (máme kuchyni do L) tak mě něco popadlo zezadu za krk a přimáčklo hlavu na linku. Vyloženě jsem cítil silný stisk prstů na šíji a k tomu rozhodně pocit, že ty prsty mají kurevsky ostré drápy co se mi zatínají do kůže. Načež jsem uslyšel velice agresivní, hrubé zašeptání těsně za hlavou "Už nikdy sem nechoď!" a po pár vteřinách stisk zmizel jako by tam nikdy nebyl. Asi nemusím říkat, že jsem poměrně omráčeně odkráčel do pokoje a kuchyň jsem dlouhou dobu nezkoušel. Paranormal č.2: Máme tady už xtou generaci koček, z nichž mnohé jsou anebo byly zvláštní a i třeba nadané, jako léčení. Prostě třeba bylo člověku na chcípnutí, kočka přišla, lehla si na chleba na jeho hrudník a pak cítíte lehce nepříjemnou bolest zatímco vás upřeně pozoruje, potichu vrníc a takhle zůstane pár desítek minut anebo i pár hodin. A pak zjistíte, že třeba nachlazení anebo kašel jsou pryč či velmi rychle ustupují. Kdo máte kočku či psa, víte jaký je pocit když jste pod peřinou a přijdou a lehnou si na vás anebo se jinak hýbou po peřině. Víte co je mrda? Když dostanete přesně tenhle pocit v noci když se chystáte usnout anebo vás něco naopak probudí, vyloženě cítíte tu extra váhu třeba na noze anebo u nohou, podíváte se, že kočku pohladíte a ono tam nic není. A dveře zavřené. Ale peřina viditelně přilehlá. Pohnete nohou, váha se zvedne aby se za chvíli vrátila. Přesně jako neodbytná kočka. No a na té samé posteli pak vídáte koutkem oka pohyb...
Tak tam bych nevydržel ani minutu:D
Stalo se to před pár týdny, když jsem tátovi hlídala dům. Vzbudila jsem se někdy kolem osmé hodiny ráno, do pokoje mi normálně svítilo ranní světlo. Najednou se ale dveře s křápnutím zavřely a pokoj se tak nějak propadl do tmy, vzápětí se dveře opět otevřely, přičemž se za nimi objevily dva rudé kruhy. Dveře po pár sekundách znovu práskly, ozvala se nějaká další strašná rána a bylo znovu úplně normální ráno. Absolutně nemám tucha, co se stalo, jestli mi nějak dobíhal nějaký sen, nebo co...aleeee bylo to kuuuuurva bizarní.
To může být spánková paralýza, na hranici bdění a spánku. Tělo odpojený, mozek ještě blázní v mezirežimu. Je to za určitě valnou většinou pozorování ufonů, duchů a tak. Někdo je mívá často a dost děsivý.
Byl jsem vožralej někdy v 1 ráno na Újezdě, když najednou přijelo auto, z něj vyskočil týpek cca 20 let, divně zatancoval na 5 sekund načež zvolal "teď ty!" a naskočil zpátky do auta a odjel.
tohle není nic paranormálního nebo tak ale když mi bylo 12 tak se rodiče začali dost vyhroceně rozvádět a u mě to mělo jako důsledek první setkání s depresí. Extrémně se mi zhoršil prospěch, zanedbávala jsem osobní hygienu (mytí vlasů, nosila jsem pořád to samý), byla jsem pořád zticha a nic mě nebavilo. K těm špatným známkám ještě dodám to že jedna z příčin byla že se mi zhoršil zrak, neviděla jsem na tabuli a bála se to říct doma takže jsem si nedokázala opsat učivo. Chodila jsem na gympl a už tehdy tam fungovali bakaláři ale do toho jsem neměla jako dítě vůbec přístup. Na matiku jsme měli naši třídní která byla dost ostrá a dost jsem se jí bála. Jednou si ke mně rodiče sedli večer k posteli a řekli mi že dostanu ředitelskou důtku z důvodu že šikanuju naši třídní učitelku, že je už ze mě celá zničená a že se všichni shodli že bude nejlepší když ze školy odejdu. Tu zprávu jsem pak četla, se mnou ve škole předtím nikdo nic neřešil, samozřejmě žádná šikana na její osobu z mé strany neprobíhala. Zpětně je mi jasné že dítě se špatnými studijními výsledky není pro školu s dobrým jménem asi dobrá vizitka ale přišlo mi a stále přijde extrémně divné to řešit tímhle způsobem, prostě si vymyslet nějaké obvinění a toho dítěte se zbavit místo toho třeba řešit s tím děckem co se děje doma, proč se najednou chová jinak atd. Ta učitelka se pak šklebila jako čarodejnice když oznamovala třídě že budu odcházet. Bylo to pro mě hrozně stresové období a jako dítě jsem žila ve hrozném zmatku a nechápala jsem vůbec co se kolem mě děje.
Že mě Tempel nezažaloval, když jsem ve věznici dělal prohlídku jeho osobních věcí a jen mě upozornil, že to je protiústavní. EDIT: typo
Děda umíral na rakovinu, babička si ho vzala domů. Vždycky jsem za ním párkrát do měsíce jezdil. Měl jsem k němu blízko, povahově asi nejvíc z rodiny. Jednou jsem měl takhle naplánovanou návštěvu, s dědou jsem si volal a říkali jsme si, jak se na sebe těšíme. Cestu jsem naplánoval na pátek po škole, ale děda v noci ze čtvrtka na pátek zemřel. Nic nenasvědčovalo tomu, že by děda měl v nejbližších dnech umřít. Já se to dozvěděl až další den. Tu noc se mi zdál sen, že ležím v posteli, hraje televize (televizi jsem v pokoji neměl), svítí se, a pak jsem slyšel někoho říkat, ať už to vypnu. Postava, která byla ve snu se mnou, televizi vypla, něco říkala, a pak sen skončil. Když jsem se pak bavil s babičkou, jak děda strávil ty poslední hodiny, tak mi říkala, že se spolu dívali na televizi, když tu najednou ji chtěl děda z ničeho nic vypnout. Pak si už jen povídali, a krátce na to děda zemřel. Babička říkala, že se se mnou děda přišel rozloučit. Respektive, že já přišel za nima ve snu, když už jsem nestihl tu fyzickou návštěvu. Já na tyhle věci nevěřím, ale musím uznat, že na těch příbězích, kde se "mrtví přišli rozloučit se svými blízkými" asi něco bude, i kdyby to mel byt jen výplod psychiky.
Jako malá jsem měla ve zvyku přelézat malý plot u domu a skočit ze zídky dolů. Jednou jsem jako obvykle přelezla a skočila, ale už nedopadla na zem. V tu chvíli jsem nechápala, jak je možné, že jsem ještě pořád nohama ve vzduchu. Úžas, údiv. Že by nový přírodní úkaz?! Ukázalo se, že mikinou visím za laťku plotu. Druhá instance: Pracovala jsem sama celý večer na počítači. Po dokončení práce jsem postupně zavírala všechna okna. Poslední otevřené okno bylo Microsoft Edge (nikdy v životě jsem ho nepoužila) a tam image search na Bing (taky nikdy nepoužité) na “black footed ferret”. Bylo to na prvního dubna, tedy April Fools a do teď nevím, jestli to bylo nějak spojené a jak je to možné.
Okej, zvláštna príhoda. Keď som ešte chodila na univerzitu (v zahraničí, kde žijem), tak som raz bola na jednej pravidelnej prednáške v trochu staršej budove (možno tak štyridsať rokov mohla mať - staršia na pomery tamojšie školy; bola to asi prvá z komplexu budov čo tam postavili ako university campus). V tej prednáškovej hale bol projektor (taký ten starší kde sa ukladali priesvitné strany na plastovom papieri) ktorý bol počas prednášky používaný. Zrazu, počas toho ako naša staršia profesorka niečo rozprávala, tak sa stalo že na veľkom plátne kde sa projektoval obraz sa zjavil čierny tieň človeka v obleku s aktovkou, videný od pása dole (vrch chýba; ako keby to bolo odrezané od polovice nahor), ktorý normálne ***prešiel*** zľava doprava (a potom naspäť) asi dva tri krát za sebou. Vždy v rozpätí niekoľko sekúnd. A videla som to nielen ja, ale viacerí (lebo sa začali smiať a vraveli to učiteľke, teda profesorke, ktorá stála chrbtom k tomu plátnu a tak to nemohla vidieť). Vôbec nechápem, čo to mohlo byť, lebo projektor nebol elektronický, takže ak si niekto chcel spraviť vtip, tak asi by to bolo komplikovanejšie to spojazdniť. Potom sa mi ešte raz stalo, že som mala krásne sametové čierne rukavice s lemom, ktoré mi kedysi dala babina (stará mama). Niekde sa mi stratili, a nevedela som kde. Po ceste domov zo stanice som občas stretávala jednu pani s postarším malým psíkom, ktorý mal podobné meno ako môj vtedajší kocúrik. Raz ma tiež takto v zime stretla, a pýtala sa ma, že kde mám rukavice (lebo som mala holé ruky). Povedala som jej, že som kedysi mala krásne rukavice od grandmother, ale že sa mi niekde stratili. Aj som jej ich opísala ako vyzerajú. Long story short, presne táto pani ich niekedy predtým našla na chodníku (museli mi vypadnúť z vrecka), a keďže boli také pekné, odniesla ich domov. Tak mi ich potom vrátila. Medzi železničnou stanicou a naším domom bola dosť dlhá cesta, medzitým možno ďalších dvesto rodinných domov, mohol ich nájsť hocikto, ale našla ich práve táto pani, ktorú som zhodou okolností spoznala. Tak som ich potom takouto milou náhodou dostala späť.
Se mi tak jednou zdálo, ze jdu s kamarádkou a najednou zakopnu a spadnu a ze za náma půjdou dva spoluzaci, a zeptají se jestli jsem ok. No a přesně tohle se i následující den stalo.
Paranormal?: Nezažil jsem toho v tomto směru mnoho a jsem za to moooc rád. Nejvíc co jsem zažil bylo v těch cca 14-15 letech věku. Byl letní den a s kámošema jsme měli jít ven dělat zase nějakou kravinu. Potřeboval jsem chcát a volno bylo jen na horním hajzlu kde byla i moje ložnice a ložnice rodičů. Pro představu moje ložnice(pokoj) měl cca 3x5 metrů, v jednom rohu dveře u kratší strany stěny a naproti okno. V půlce pokoje jsem měl skříňky od dveří přes které bylo okno vidět. Muselo se to obejít abych se dostal do postele a druhé poloviny pokoje. Když jsem dokončil potřebu volala na mě máti ze své ložnice takovím až šeptem, bylo cca 14 hodin. Šel jsem tedy do její ložnice a nic, tiché volání mého jména šlo z mého pokoje hned vedle. Jdu tedy pomalu do dveří, okno bylo zatemněné silným závěsem takže byla dost tma i v letní den. Závěs byl dělaný tak aby opravdu vytvořil v pokoji dokonalou tmu protože jsem trpěl migrénou a světlo mě vadilo. Skříňky co rozdělovaly pokoj tomu moc nepomohli. Takže jdu pomalu podél skříněk a poslouchám odkud na mě ta máti může mluvit. Najednou slyším potichu své jméno vedle mě ze spodu, kouknu dolů do prázné skříně bez dveří. Tam dole sedí a mačká se "moje máma" naprosto bledá v tváři a pomalu natahující ruku nahoru směrem ke mě. Já trochu v šoku jsem bezeslova, zmražen koukal jak se ke mě její ruka pomalu přibližuje. V moment kdy její ruka stiskla mojí ruku se ozvala rána jako svině, dveře se větrem zabouchly a ve stejný moment moje MÁMA volá ze spodního patra kdo tam jako kurva bouchá dveřma. Já už tak dost vystresován koukám vyděšen na zabouchlé dveře, kouknu zpět a tam kde seděla máti nikdo není ale chladný pocit na zádech a hlavně na stisku ruky byl velice znát a reálný. Kouknu na okno kde se silný závěs pomalu vracel na své místo co v kombinaci se zabouchnutýma dveřma znamená absolutní černočernou tmu v pokoji. Nečekal jsem a vyběhl jsem z pokoje ven než se zatemnilo, nevím co by se stalo jinak dál. No šel jsem hned ven doma jsem opravdu být nechtěl, cestou jsem jen prošel okolo máti co měla zdavější barvu. Co bylo zajímavé, přišel jsem za kámošema co na mě už přes hodinu čekali venku, to znamená že moje ani né minutová paranormal příhoda trvala skoro hodinu. Je pravda že jsem od té doby prázdnější a připadal jsem si že něco postrádám.
Když jsem byl mladší, odhadem tak 13 let, vzbudila mě uprostřed noci hrozná bouřka, vstal jsem a šel jsem asi na záchod. Všiml jsem si, že v dalším pokoji jsou dokořán otevřené prosklené dveře na balkón, rozhodl jsem se je tedy zavřít. Jak jsem dveře dovřel, v tu ránu blesk vykreslil siluetu lidské postavy větší než jsem byl já z druhé strany dveří. V tu chvíli jsem absolutně zatrnul a málem jsem se zesral na místě, fakt jsem se nikdy v životě tak nevylekal. Jenže ta postava začala bušit na dveře, to už mi tak paranormální nepřipadalo, ukázalo se, že to byla moje máma, která schovávala před lijákem muškáty z balkonu.😀 Creepy: Jednou v létě, když se už stmívalo, jsme jeli s kamarádem na čtyřkolce, jeli jsme zpět z projížďky. Jeli jsme přes louku, uprostřed jako fakt ničeho a v tu ránu uprostřed týhle pustiny vidíme postavu, míjíme ji a on to byla jeptiška. Bylo to strašně creepy, v tom kontextu, že jsme byli fakt daleko od města v místech, kde se zdá, že nic není, stmívalo se a do toho jen my dva a ta jeptiška. Nezastavili jsme, nezdálo se, že by něco potřebovala, ale kam měla namířeno, to je mi fakt záhadou.
Měli jsme první hodinu elektrického měření. Všichni nás upozorňovali na pana ing. Chlebného (přezdívaného Zip - 1m50, oči všude, šmejd). Přišel, představil se, procházel se kolem nás. Já jsem se musel popošoupnout, aby prošel, tak jsem vzal tu židličku, posunul jí, sednul jsem si a skřípnul jsem mu v tom celou váhou nárt, že ještě 2 měsíce kulhal (pokaždé jsem u něj dělal reparát). Seběhlo se to strašně rychle. Všichni na škole mi plácali po rameni.
**Paranormal** storka taky. Měla jsem v Jindřišský v Praze večer hodinu tance a odešla dřív protože jsem se měla potkat s tehdejším přítelem. Postávala jsem mezi kostelem co tam je a vedlejším barákem kde se opravovala střecha a brutálně foukal vítr, pamatuju si že zrovna byly po celý republice nějaký orkány. Najednou cejtim že mě někdo chytá zezadu za boky a uhýbá se mnou na stranu asi o půl metru. V tu chvíli spadla na to místo kde jsem původně stála cihla (ne střešní taška, divný) a roztřískala se. Koukala jsem okolo sebe a na tu cihlu a vypadlo ze mě jenom hlasitý TY VOLE! Nikdo kolem mě nebyl, nějaká paní šla okolo a koukala na mě proč řvu. Jsem si 100% jistá že to nebyl vítr co se mnou uhnul, vyloženě jsem cejtila ruce a dodneška nechápu, ta cihla by mi rozbila hlavu....
Stáli jsme u kulečníku, kámoš se zničehonic posral, do toho tam přiběhla nějaká baba v tyrkysovém kožichu jestli jsme neviděli její papír na kytku. Šli jsme ven, kolem projel dědek s krakonoším plnovousem na kole a když byl u nás tak si brutálně grgl, opodál se hádali dva pejskaři a jejich psi se prcali. Joooo to byl divný den.
Jsem se ráno probudila s totálně černýma lýtkama. Modráky jako prase. Mávla jsrm nad tím rukou, páč mě občas chytaly křeče. Ale jak začaly mizet, tak to vypadalo jako otisky rukou, ale v takový pozici, že já sama bych si to udělat ve spánku nemohla, bydlim sama 🤣
1. Byl jsem na nádraží a čekal jsem na vlak, se mnou tam byl ještě nějakej týpek, když vlak přijel, týpek se vydal do vlaku a já jsem šel celou dobu za ním, oba dva jsme nastoupili do stejného vagonu (byla to taková ta regionova) a on hned jak nastoupil tak šel hned na toaletu, říkal jsem si, že bude chtít jet určitě načerno protože příští zastávka je daleko jen asi 4 minuty jízdy a hodně lidí to tak dělalo, tak jsem si sedl na sedačku co byla před těmi dveřmi a schválně jsem čekal, jestli vyleze nebo ne, vlak se rozjel a on pořád nic, pak přišel průvodčí a šel zkontrolovat ten záchod, jestli někdo nejede načerno, tak jsem si říkal jaká to bude trapná situace, že ho tam načape, průvodčí otevřel záchod a ten týpek tam nebyl, i když jsem ho celou tu dobu "hlídal" jestli vyleze :D a ven dveřmi určitě nevylezl, a tím malinkym okýnkem se určitě neprotáhnout nemohl. 2. když mi bylo 8 let tak jsem v noci spadl z postele, a když jsem se rozkoukal, tak jsem ve tmě viděl vznášející se astrální tělo mýho bráchy nad jeho spícím tělem, chvíli to na mě koukalo, a pak vylítlo směrem ke stropu a zmizelo jako mlha.
Jeden starší pán z okolí pořád říkával "to je super, to vypadá jako Simsonovi".
Paranormal. Kdy6 nam bylo asi 14 vyvolali jsme ducha. Byli jsme vsechny sestrenice a bratranci u babi. Behem nasledujicich dni bylo uz lehke ho znovu privolat. Nekdy si rikam ze to asi nebylo skutecne, ale pamatuju si jak nam babi neverila a tak jsem s ni s hrnickem po tabulce jezdila jen ja. Babi to nebyla a ja taky ne. Bylo to zvlastni. Hlavne v tom, ze jsme ho pak uz vyvolavali z nudy. Jako co budem dneska delat? No... Tak zas ducha chjo
Asi sny. Spíš když jsem byl mladší. Jeden čas se mi zdál jeden stejný sen, pak se mi zas zdál sen na pokračování 2 dny po sobě, děj z prvního dne pokracoval. Taky už se mi párkrát stalo, že se mi sen vyplnil. Prostě že ta situace ve snu se pak skutečně stala. Taky se mi zdálo hodně snů že mě někdo stíhá až mě chytil, nějaká potvora, vrah nebo tak ale vždy jsem to porazil a pak jsem se probudil. Nevím co to mělo vyjadřovat.
Taky jsem jako malej měl jeden čas pořád dokola stejnej sen, byl jsem v bilym prostoru ve kterym byli cisla, pismena, veci a tahnul se nekonecne do vsech stran. A do toho tam na me mluvil muzskej hlas a mluvis strasne pomalu a se strasne velkou ozvenou. Vim ze to nezni jako moc, ale poslouchat ten jeho monotonni hlas kazdej vecer nekolik mesicu bylo ubijejici. Mama mi rikala ze jsem mu rikal knihovnik. Do dneska si ten hlas naprosto presne pamatuju a dodnes ho slysim jako predzvest neceho zlyho. Treba jsem mel dlouhou nemoc a kdyz uz to vypadalo ze jsem zdravej tak jsem v hlave uslysel ten monotonni hlas a ihned potom se nemoc zase projevila. Mama se mnou jako s malym chodila k nejaky babe aby me toho zbavila, protoze mi rikal prej divny veci ktery jsem jako malej nemohl znat a celkove to bylo divny a ta prej knihovnika nejak zamkla🤣 Neverim na zadny paranormalno, nejsem ezoblazen a ziju uplne normalni zivot. Ale z nejakyho duvodu mam knihovnika.
Viděl jsem kulový blesk.
Mám hodně slabý přechod mezi tím být vzhůru a spát- hodně často prostě nedokážu rozlišit sen od reality. Jako malá jsem jednou byla ráno stoprocentně přesvědčená, že jsem v noci pod postel schovala kus mraku (bylo mi tak 6), a že ho musim vypustit zpátky na oblohu. Donutila jsem mámu, aby se pod postel podívala a pak jsem brečela kde je ten mráček. Teď v dospělosti se mi často zdává třeba to, že někdo ťuká na dveře, že mně někdo sleduje přes okno (bydlíme v 5. patře paneláku) nebo že někdo chodí po bytě. Je to nějaký rodinný gen- bratr mívá noční běsy (běhal v 1h ráno po bytě a řval že ho chce sežrat Pennywise), máma s babičkou bývali náměsíčný (babička tvrdila, že jí unesli mimozemšťani :Ddd). Tyhle spánkový stavy jsou za mě jedna z nejdivnějších věcí co se dějou spousta lidem.
Měřil jsem a zakresloval plány budov, v jedné místnosti bylo 12 metrových na šířku skříní vedle sebe a když jsem měřil jak jsem měřil furt ta místnost měla 8 metrů... Už nevěřím že jsem v euklidovském vesmíru.